podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: jan lucemburský na průčelí domu u kamenného zvonu

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Jan Lucemburský na průčelí domu U Kamenného zvonu

Dům U Kamenného zvonu je velice vzácným středověkým domem a zároveň jednou z nejkrásnějších staveb na Staroměstském náměstí v Praze. Byl postaven ve druhé polovině 13. století, nejstarší stavební etapa se zachovala ve sklepích a v přízemí jižního křídla.

Kolem roku 1310 došlo ke stavebním úpravám, jejichž výsledkem byl reprezentativní městský palácový dům s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti. Pravděpodobně ve stejné době vznikla i bohatě členěná fasáda, z níž se dochovaly jen zlomky původní sochařské výzdoby.

Přestavba souvisela s vysokou pravděpodobností s příjezdem českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny do Prahy. Pražský hrad byl neobyvatelný, proto se musel mladý královský pár spokojit s městským palácem na Starém Městě, který se stal jejich rezidencí.

Na fasádě domu U Kamenného zvonu se v nikách prvního poschodí nacházela sochařská vypodobnění českého krále Jana Lucemburského a jeho první manželky, české královny Elišky Přemyslovny. Společnost jim pak po stranách dělali stojící rytíři. Bohužel sochy, které vznikly snad mezi léty 1310-1320, byly později zničeny a při barokní přestavbě domu pak použity jako stavební materiál.

Během novodobých úprav do „původní“ podoby byly na počátku 70. let minulého století jednotlivé sochařské fragmenty objeveny (celkem asi 12 000 kusů různé velikosti) a po dlouhém sestavování byla částečně sestavena čtyři torza. Sochy byly původně umístěny pod baldachýny, uprostřed král a královna (král na heraldicky pravé, tedy mužské straně), po stranách pak oba pěší rytíři. Nad nimi, ve druhém poschodí měly být stojící sochy českých patronů, ale o jejich existenci nejsou žádné informace. Pod královským párem v přízemí se pak měl pravděpodobně nacházet reliéf krále na koni. Za důkaz je považován dochovaný fragment koňské kýty, ale je možné, že se jedná o část nohy jiného zvířete.

V případě, že by skutečně byl v přízemí zobrazen král jako rytíř na koni, v prvním poschodí pak král s královnou a nad nimi svatí patroni jako ochránci, jednalo by se o jasnou oslavu ideje celého království a královského páru.

Zastavme se u dochovaných torz. Z dochovaných zbytků si můžeme učinit jakousi, bohužel ale již ne ucelenou představu, jak sochy původně vypadaly. Všechny byly vytesány z pražské opuky a byly polychromovány.

Povrch sochy panovníka je lépe dochován i se zbytky původní polychromie. Bohužel mu ale chybí některé partie, které se dochovaly u sedící královny. Torzo je vysoké 99 cm, široké 57 cm a jeho hloubka je 35 cm. Král byl oblečen do tuniky stažené pásem a ve vladařský plášť (paludamentum), který měl sepnutý na pravém rameni sponou, která se nedochovala.  Nezachovala se hlava a ruce až na malou výjimku zlomku obličeje kolem pravého oka (může ale patřit i jiné ze soch) a fragmentu účesu, který lze považovat za módní.

Král sedí na trůnu ve tvaru menzy, na němž je položen polštář. Spodní šat má kulatý výstřih těsně pod krk. Na nohách vidíme špičaté střevíce. Levá ruka je ohnuta téměř v pravém úhlu, je tedy jasné, že něco držela. Pravá ruka byla přitažena více k tělu. Podle gest rukou lze usuzovat, že v pravé ruce držel panovník žezlo a v levé ruce pak královské jablko. Restaurátor a akademický malíř Jiří Blažej sestavil ideální podobu všech čtyř soch a rovněž podobu královské koruny, z níž se dochoval pouze jeden malý zlomek.

Socha sedící královny (výška 92 cm, šířka 57 cm, hloubka 35 cm), kterou byla s největší pravděpodobností dědička Českého království Eliška Přemyslovna, je jako celek objemově mnohem lépe zachována. Její povrch je však více poškozen. V pravé ruce zřejmě držela královské jablko, v levici pak žezlo, nebo lilii. Její hlavu zdobil závoj, na něm pak byla položena koruna.

V nejlepším stavu se dochovala socha „staršího“ rytíře-štítonoše (výška 133 cm, šířka 54 cm, hloubka 42 cm), který bývá dokonce ztotožňován s kralevicem Karlem (IV.). Chybí mu „jen“ hlava, levá noha a část pravé nohy. Přes kroužkové brnění má přehozený plášť, v pravé ruce drží jílec mečíku (miséricorde), v levé pak štít. Socha druhého rytíře (výška 100 cm, šířka 54 cm, hloubka 42 cm) je zachována nejméně.

Sochy z průčelí domu U Kamenného zvonu jsou nádhernou a u nás ojedinělou ukázkou dvorského monumentálního sochařství částečně spjatého ještě s osobností českého krále Václava II. z rodu Přemyslovců (vliv majestátních pečetí) a zároveň výrazem dynastické reprezentace.

 

Marek Zágora

 

Foto Peter Kováč a rekonstrukce Jiří Blažej, Cesta za podobou soch z průčelí domu U kamenného zvonu, Zprávy památkové péče, ročník 62, č. 4, 2002, s. 73-116.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru