podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: jan lucemburský v obrazovém doprovodu literárního díla guillauma de machaut

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Jan Lucemburský v obrazovém doprovodu literárního díla Guillauma de Machaut

Guillaume de Machaut (asi 1300-1377), francouzský básník a hudební skladatel, který řadu let působil jako sekretář a diplomat na dvoře Jana Lucemburského, zanechal ve svém rozsáhlém díle četná svědectví o českém králi, z nichž většina byla dlouho brána jako skutečná svědectví o prvním českém panovníkovi z rodu Lucemburků. V jednotlivých verších však musíme hledat něco jiného. Machaut ve skutečnosti nepopisoval krále Jana Lucemburského, ale ideálního vládce a statečného rytíře. Jan Lucemburský mu ve verších posloužil pouze jako konkrétní ideální příklad, k němuž se odvolává i několik desetiletí po „slavné" Lucemburkově smrti v bitvě u Kresčaku.

Machautovo literární dílo bylo již ve 14. století hojně opisováno a záhy vzniklo několik rukopisů, z nichž se některé dochovaly dodnes. V nich pak nalezneme obrazový doprovod k jednotlivým skladbám a hlavním „hrdinou" některých kreseb, respektive iluminací je i samotný český král.

Jan Lucemburský se na jednotlivých miniaturách objevuje převážně ve spojení s rozsáhlou skladbou nazvanou Le Jugement dou Roy de Behaingne (Soud českého krále), která vznikla před rokem 1342, možná již roku 1340. Jednoho krásného rána se samotný básník stává svědkem sporu mezi mladou dívkou a rytířem. Přou se, kdo z nich je nešťastnější, zda mladá dívka, které zemřel její dokonalý milenec, nebo rytíř, který miluje ženu, jejíž srdce patří jinému. Chtějí, aby je rozsoudil schopný soudce. Básník vylézá ze svého úkrytu a navrhuje, ať se nechají rozsoudit českým králem Janem Lucemburským, který se právě nachází v nedalekém hradu Durbuy. Zná českého krále velice dobře, ví, že pro rozsouzení sporu je ten nejlepší. Po vyslechnutí svých rádců, jimiž jsou např. alegorické bytosti jako Rozum, Láska, Mládí a Čestnost, rozhodne Jan Lucemburský ve prospěch rytíře.

Na iluminacích je český král Jan Lucemburský zachycen především jako soudce kurtoazního sporu. Ve Francouzské národní knihovně, v rukopisu fr. 1586, který vznikl kolem poloviny 14. století, nalezneme na foliu 17v nejčastěji reprodukovanou iluminaci s českým králem Janem Lucemburským. Scéna je zasazena do králova lucemburského hradu Durbuy. V místnosti s plochým, pravděpodobně dřevěným stropem, které vévodí úzký sloup, sedí král na jakémsi stylizovaném trůnu, jenž více připomíná nějaký sokl. Na hlavě má korunu, až na zem sahá jeho plášť. Obrací se k třem postavám, z nichž dvě, mladík - rytíř a mladá dáma, před ním klečí. Komunikace probíhá pomocí gest rukou mezi králem a dívkou (král se na ní obrací levou rukou, ona odpovídá rukou pravou). Třetí postavou je pak básník Guillaume de Machaut. Za králem stojí členové jeho družiny, někteří ozbrojeni mečem. Jedná se výhradně o mužskou společnost. Místnost je zakončena věží, vedle ní stojí kaple a vyobrazeny jsou i další architektonické prvky středověkého hradu.

Ve stejném rukopise na foliu 21r narazíme ještě na jedno vyobrazení soudu Jana Lucemburského, které se velice podobá miniatuře na foliu 16v. Panovník je vyobrazen ale jako mnohem starší muž. Sedí na trůnu, opět spíše soklu, který ale není moc vidět. Jeho hlavu zdobí koruna, plášť má sepnutý na hrudi. Komunikuje se třemi postavami, z nichž opět dvě, mladík a mladá dáma klečí. Nyní ale mají přehozeno postavení, vpředu klečí mladý muž, rytíř, dívka je až za ním. Vzadu pak stojí druhý muž, snad básník sám. Král pomocí gest komunikuje se všemi, snad se jedná o jakousi výtvarnou zkratku, která měla zachytit delší děj. Dokonce je naznačen dotek rukou krále a klečících postav. Za králem stojí opět skupina dvořanů, důležité místo v ní ale mají i ženy. Místnost je zakončena střechou s gotickými architektonickými prvky. Zajímavým detailem jsou komíny, z jednoho se kouří.

Podobné výjevy nalezneme i v mladších rukopisech. Např. v manuskriptu fr. 1584 ze 70. let 14. století jsou dvě kresby se stejným námětem. Na foliu 16v sedí panovník na přenosném trůnu se lvími hlavami na místě opěradel a nohami se lvími tlapami. Jedná se o staršího muže s delšími vlasy a krátkou bradkou, na hlavě má královskou korunu, která je hlavním královským znakem. Panovník je vyobrazen frontálně, ale jeho pohled se stáčí k módně oděnému muži, rytíři po jeho levici. Oba dva velice „živě" gestikulují, přičemž gesto královy levé ruky se obrací na postavu svobodné, rovněž módně oděné dámy po jeho pravé straně. Panovník je částečně zahalen v plášť. V tomto vyobrazení stejně jako v ostatních výše popsaných nelze hledat individuální rysy české krále Jana Lucemburského.

Na foliu 18v je vyobrazen Jan Lucemburský jako starší muž, jež sedí opět na trůnu. Jeho hlavu zdobí zlatá koruna, postavu zahaluje plášť. Gesty rukou se obrací na mladou dámu a rytíře, kteří stojí opodál. Oba jsou oděni podle poslední módy, dívka má dlouhé šaty s odhalenými rameny, mladý rytíř je oblečen ve vypasovaný kabátec a opasek má posunutý nízko na bocích.

Zajímavou miniaturu, jež se rovněž vztahuje ke skladbě „Soud českého krále" Guillauma de Machaut, nalezneme v rukopise fr. 1587 na foliu 70r. Rukopis vznikl „až" ve 2. čtvrtině 15. století, což lze vyčíst zejména z oděvů zobrazených postav, které jsou inspirovány burgundskou módou. Hlavní protagonisté sporu, mladá dáma a rytíř, nestojí před králem, ale právě přicházejí na hrad Durbuy, který je vyobrazen jako menší kamenná stavba, hrad pak připomíná pouze cimbuří. Na „hradě" v hlavní síni vidíme dvorskou společnost, v jejímž čele sedí král Jan Lucemburský, jenž rozmlouvá s přítomnými. Na hlavě má korunu, je oděn do královského šatu modré barvy, lemy jsou obšity kožešinou, pravděpodobně královským hermelínem. Jeho společnost je převážně dámská, v místnosti jsou s ním tři ženy a pouze jeden muž. Mladou dámu a rytíře pak přijímá před „hradem" jedna z dvorních dam.

Všechny výše popsané miniatury se vztahují k osobnosti Jana Lucemburského, který zde ale není vnímán jako konkrétní panovník-český král, ale jako symbol neporazitelného a dokonalého rytíře a především spravedlivého soudce.

 

Marek Zágora


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru