podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: karel iv. a václav iv. na kříži s ostatkem kristovy bederní roušky

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Karel IV. a Václav IV. na kříži s ostatkem Kristovy bederní roušky

Římský císař a český král Karel IV. proslul jako zbožný panovník a sběratel relikvií. Svou roli hrála nejen Karlova zbožnost, ale i hodně a často zdůrazňovaná vyvolenost Bohem. Právě ta je významným znakem karlovské panovnické legitimizace.

Při získávání relikvií se inspiroval kupř. francouzským králem Ludvík Svatým, ale jeho vzorem byli i jeho přemyslovští předchůdci a také jeho matka Eliška Přemyslovna. Získávání ostatků, kterých je v Praze doloženo kolem šesti set, spadá časově do období příprav císařské korunovace v letech 1353-1355 a druhého italského tažení v letech 1368-1369. Upřednostňovanými regiony původu relikvií se vedle Říma stal také jihozápad Říše s arcibiskupstvími a kláštery podél Rýna. Karel dokázal využít ekonomických slabin komunit, jež navštívil, ale i dobrých vztahů s místními biskupy stejně jako kontaktů duchovních své kanceláře, aby získal relikvie, po nichž toužil.

Velký význam kladl na starobylost a autenticitu ostatků. Na volbu relikvií však neměl prvořadý vliv význam daného světce, nýbrž možnost obdržet pokud možno co největší část jeho těla. Pozoruhodná je role samotného Karla IV. při jejich získávání. Nejednalo se vždy o dobrovolný dar. Např. protislužby dárcům relikvií byly dobře skrývány a případné platby penězi jsou nezjistitelné. Co se odcizení relikvií Karlem IV. týče, jedná se o badatelský mýtus. Velice nápadné pak je panovníkovo úsilí podílet se vlastnoručně na jejich translaci, ačkoliv mu takové jednání jako laikovi bylo zapovězeno.

Na podzim roku 1368 strávil Karel IV. dva měsíce v Římě. Jeho cílem bylo ukončit „avignonské zajetí“ papežů a uvést Urbana V. zpět do Věčného města. Papež Karla obdaroval na konci jeho pobytu deseti významnými relikviemi, z nichž hned čtyři rozšířily český královský ostatkový poklad na Karlštejně: Kristova bederní rouška, článek z řetězu, kterým byl spoután Jan Evangelista, kousek z jeho tuniky a jedno prkénko z betlémských jesliček. Pro všechny tyto relikvie byly zhotoveny zlaté relikviáře, které se vyznačují figurální rytou výzdobou vyplněnou černou masou na způsob niella a velice zajímavou ikonografií, na jejíž podobě měl bezpochyby svůj podíl i samotný císař. Jednotlivé relikviáře vznikly postupně v letech 1370-1377 a většina z nich se dnes nachází ve vídeňské klenotnici.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavý relikviář, jenž se jako jediný nachází u nás a je součástí Svatovítského pokladu. Jedná se o kříž s ostatkem Kristovy bederní roušky (inv. č. K 36). Máme před sebou plochý „obrazový“ kříž s širokými rameny, který je zdoben safíry, spinely a modrými skleněnými imitacemi. V jeho středu je zabudována schránka s relikvií, kterou překrývá křišťál. Na horním rameni je scéna Ukřižování s Pannou Marií a Janem. Na levém a pravém rameni pak klečí čtyři postavy, které adorují relikvii. Na levém vidíme papeže Urbana V. a za ním kardinála diakona Petra Rogera de Beaufort, na pravém pak císaře Karla IV. a českého krále Václava IV.  Zajímavá je i dolní scéna s papežem Urbanem V. a císařem Karlem IV., společně drží relikvii bederní roušky, nad níž se vznáší vyobrazení samotného relikviáře, které bylo ale přidáno až později.

Podíváme-li se na obě vyobrazení císaře Karla IV., je zřejmé, že se autor pokusil o zachycení panovníkových portrétních rysů. Markantní je to především na dolní scéně, kde je zřetelné i císařovo poranění krční páteře, které utrpěl v roce 1350. Na hlavě má císařskou korunu, delší vlasy a plnovous rozdělený do dvou pramenů, jak to známe i z pozdějších vyobrazení Zikmunda Lucemburského. Karel IV. je oblečen do pláště posetého říšskými orlicemi, částečně vidíme i jeho spodní oděv se zdobenými rukávy, na nohách má špičaté střevíce.

Na pravém rameni je klečící císař zahalen rovněž do pláště s výraznou sponou. Císařská koruna, účes a vousy pak odpovídají dolní scéně. Za císařem klečí jeho nejstarší syn Václav. Na hlavě má královskou korunu a jeho bezvousá tvář svědčí o jeho mládí. V době vzniku relikviáře měl asi patnáct let. Asi nemá smysl hledat u něj skutečné fysiognomické rysy.

Kříž vznikl s největší pravděpodobností v Praze kolem roku 1376, jeho pozlacená stříbrná noha pochází až z roku 1522. V roce 1376 prosadil Karel IV. volbu svého nejstaršího syna Václava římským králem a jeho následnou korunovaci v Cáchách, a to vše bez předcházející papežské aprobace kandidáta. Tím tehdy byly výrazně narušeny vztahy mezi císařem a papežskou kurií. K urovnání situace došlo až po komplikovaných diplomatických jednáních, mimo jiné i díky dobrým císařovým vztahům s novým papežem Řehořem XI., kterým se stal v roce 1370 kardinál Petr Roger de Beaufort.

Kardinála Petra Rogera najdeme i znázorněného i na kříži, kde spolu s ním je vypodobněn i jeho předchůdce Urban V. Naproti nim pak vidíme císaře Karla IV. a jeho syna a nástupce v jedné osobě Václava IV. Posledně jmenovaný nebyl v době předávání relikvie v Římě přítomen, proto je pravděpodobné, že máme před sebou jistou paralelu mezi Petrem Rogerem a Václavem IV., kteří zde jsou prezentováni jako „vyvolení“ nástupci svých předchůdců.

Kříž s ostatkem bederní roušky býval přivážen spolu s ostatními insigniemi, které byly součástí českého královského pokladu, ke korunovacím. Jeho používání při korunovacích je doloženo přinejmenším od roku 1527.

 

Marek Zágora

 

Foto Peter Kováč a z knihy Ivana Kyzourová (ed.), Svatovítský poklad. Katalog stálé výstavy v kapli sv. Kříže na Pražském hradě, Praha 2012.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru