Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Karel IV. na miniaturách londýnského exempláře cestopisu Johna Mandevilla

Spis „Cesty rytíře Johna Mandevilla" byl ve středověku velice oblíbený, dokonce více než cestopis „Il Milione" Marca Pola. Poprvé se objevil v roce 1356 nebo 1357. O jeho oblibě vypovídá rovněž fakt, že byl často opisován a překládán. Do současnosti se dochovalo asi dvě stě padesát exemplářů různé kvality.

Autor popisuje své cesty Asií, od Konstantinopole přes Palestinu a Egypt až do Číny k velkému chánovi. Ve skutečnosti se však jedná o umnou kompilaci starších děl, která autor velice dobře znal. I díky tomu dosahuje „cestopis" vysokých literárních kvalit.

V Britské knihovně v Londýně je pod signaturou Ms. Add. 24 189 uložen fragment obrazového doprovodu k Mandevillovu dílu. Fragment se skládá z 28 celostranných orámovaných knižních maleb na 14 pergamenových listech o velikosti 22,5 na 18,1 cm. Dílo neobsahuje žádný text a vzniklo v Praze za vlády Václava IV. mezi léty 1410-1420.

Kdo to byl John Mandeville? Sám autor se označuje za rytíře a prozradil o sobě, že se narodil a byl vychován v St. Albans v Anglii. Svou velkou cestu započal 29. září 1322 a cestoval celkem 34 let. Roku 1356 se pak jako lékař usadil v Lutychu a sepsal své vzpomínky. Anglické prameny o jeho osobnosti mlčí, lutyšské vypovídají více, přesto je jeho osobnost zahalena tajemstvím.

Dnes již známe téměř všechny prameny, z nichž čerpal a hlavně přebíral. Přesto je možné, že alespoň část cesty opravdu absolvoval, kupř. cestu do Egypta. Mandeville uvedl, že své dílo napsal původně latinsky a sám jej pak přeložil do francouzštiny a angličtiny. Originál byl ale napsán francouzsky, teprve pak vznikly překlady do latiny, angličtiny a němčiny.

Podle druhého německého překladu pak vznikl překlad do češtiny, jehož autorem byl Vavřinec z Březové.    Vavřinec z Březové se narodil kolem roku 1370 a pocházel ze zemanské rodiny. V roce 1390 se stal bakalářem, roku 1394 pak mistrem svobodných umění na pražské univerzitě. Na přelomu 14. a 15. století se dal na stranu českého krále Václava IV. Lucemburského. Právě pro něj přeložil nejprve Snář a poté (mezi roky 1395-1410) „Cesty rytíře Johna Mandevilla", o čemž svědčí i údaj v úvodu, že je služebníkem českého a římského krále Václava IV.

Vavřinec je mimo jiné autorem latinsky psané husitské kroniky, která popisuje události let 1414-1421, a Písně o vítězství v bitvě u Domažlic. Zemřel asi roku 1437. Vavřincův překlad Mandevilla je jiný než verze francouzská a anglická. Má celkem 121 kapitol, tzv. rozdielů. Řadu věcí vynechal a také zkreslil, např. místní názvy a některá osobní jména.

Je jisté, že malíř londýnského exempláře označovaný jako Mistr Mandevillova cestopisu vycházel z českého překladu. Byl ovlivněn francouzskou a severoitalskou malbou. Použil ve své době u knižní malby docela neobvyklou techniku. Každý pergamenový list byl natřen štětcem světle zelenou barvou. Světlezelený podklad se skvěle hodil pro plastické modelování kresby. Kresba nemohla být opravována, protože to podklad nedovoloval. K iluminacím pak bylo použito pero se stříbrným hrotem.

Základem iluminací je kresba. Barva se uplatňuje hlavně na pozadích, hlavně pak v modrých odstínech. Kostýmy zůstávají nebarevné, jen částečně jsou oživeny zlatou barvou ozdob. Barva se jinak nejvíce uplatňuje na rostlinách a stromech. Nejpestřejší je pak vyobrazení Ráje.

Fragment částečně zobrazuje tehdejší dvorský život v Čechách. Je ale zajímavý i z hlediska panovnické ikonografie. Hned na několika listech najdeme vyobrazení panovníka. Např. na foliu 10r jsou vyobrazeni hned dva. Prvním je francouzský král, kterého můžeme určit podle standarty s liliemi, druhým pak římský císař označený monogramem římského senátu. Oba jsou vyobrazeni se sv. Kopím, o němž se Mandeville zmiňuje na konci 4. kapitoly. Kopí zde vystupuje jako symbol panovnické vlády. Oba panovníci se liší věkem, oděvem a především vypodobněním koruny.

Další císařovo vyobrazení najdeme na foliu 11r . Vidíme prezentaci relikvií (sv. Kříže, Kristova roucha, Stafatonovy houby a Kristovy koruny) v Konstantinopoli. Malíři jako inspirace posloužila bez pochyby každoroční slavnost ukazování relikvií na Dobytčím trhu. I proto je více než zřejmé, že se u panovníka jedná o zobrazení římského císaře a českého krále Karla IV. Je zobrazen jako starší muž s plnovousem a především s císařskou korunou na hlavě. Sedí na trůně a jeho tělo je umně zahaleno v bohatě zřasený plášť. Gesty rukou se obrací k mnichům, kteří přinášejí a ukazují jednotlivé relikvie.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavá také iluminace na foliu 4v, na níž je zobrazen John Mandeville na cestě do Konstantinopole. Zrovna se nachází na území Uherského království, buď před Šoproní, nebo hradem Wieselburgem. Samotný Mandeville je zobrazen větší než ostatní, protože je hlavní postavou děje. Zbývající členové jeho družiny a poutníci jsou mu svou velikostí podřízeni.

Prohlédneme-li si pořádně vyobrazení samotného Johna Mandevilla, zjistíme, že se jedná o šlechtice oblečeného podle poslední módy (úzké nohavice, vatovaný kabátec s dvojitými rukávy, širokými a úzkými, opasek položený níž, než má skutečný pás). Kolem krku má věnec ze zlatého dubového listí, jeho hlavu zdobí nakadeřené vlasy i vous. Ve vlasech je ještě dobře viditelný zlatý vínek. Jasnými gesty se obrací ke svému doprovodu. Tento elegán na první pohled připomíná četná vyobrazení českého a římského krále Václava IV. z okrajové výzdoby jeho proslulé bible. Nemohlo by se jednat o Václavův kryptoportrét?

Marek Zágora

Reprodukce z: Josef Krása, Die Reisen des Ritters John Mandeville. 28 kolorierte Silberstiftzeichnungen von einem Meister des Internationalen Stils um 1400 im Besitz der British Library London, München 1983.