podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: karel iv. s alžbětou pomořanskou na mozaice posledního soudu

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Karel IV. s Alžbětou Pomořanskou na mozaice Posledního soudu

V sobotu 14. května 2016 jsme si připomněli sedmisté výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. jednoho z nejvýznamnějších panovníků českého i evropského středověku. Karel IV. je vnímán jako velice vzdělaný a zbožný vladař, diplomat a mírotvůrce, mecenáš, sběratel relikvií, objednavatel uměleckých děl a zakladatel. Stále je považován za ideálního středověkého vladaře, jenž si dobře uvědomoval význam a moc výtvarného umění pro sebeprezentaci a panovnickou reprezentaci.

Do současnosti se dochovala řada reprezentativních staveb (Svatovítská katedrála, kamenný most přes Vltavu s monumentální Staroměstskou mosteckou věží, Karlštejn), které jsou výrazem Karlovy panovnické ideologie a lucemburské propagandy.

Jedním z nejvýznamnějších monumentů je bezpochyby gotická Svatovítská katedrála, nad jejíž Jižní (Zlatou) bránou, slavnostním vstupem do chrámu, se nachází velkolepě pojatá mozaika Posledního soudu. Umístěna byla na vnější zdi klenuté síně, která byla dokončena v roce 1367. Dnes zabírá plochu asi 85 m².

Zhotovit ji nechal samotný Karel IV. po svém návratu z druhé římské jízdy, kterou uskutečnil v letech 1368-1369. Z písemných pramenů víme, že v roce 1370 nechal dvě věže Pražského hradu pokrýt olovem a následně pozlatit. Beneš Krabice z Weitmile napsal ve své Kronice Pražského kostela: „V téže době dal také zhotovit a osadit nad portikem Pražského kostela obraz ze skla řeckým způsobem, dílem nádherným a velmi nákladným.“ Mozaiku, která byla kdysi vidět již z dálky při pohledu od Vltavy směrem k Pražskému hradu, tvoří kostičky různobarevných smaltů a nepravidelně štípaných drahých kamenů, které byly použity především na ztvárnění neoblečených částí lidských postav. Pozadí celé mozaiky bylo pozlaceno.

Neznáme autora mozaiky, ale někteří historici umění ji dávají do souvislostí s malbami Nicolletta Semitecola v Benátkách, jenž by mohl být autorem kartonů. Objevují se však i názory, že autorem návrhu mohl být některý z dvorních malířů a samotná realizace pak byla dílem neznámého italského mozaikáře, resp. mozaikářů. Zajímavostí je, že chemický rozbor použitých smaltů prokázal jejich domácí, tedy český původ.

Uprostřed je zobrazen majestátní Kristus-Soudce v mandorle, kterou nesou andělé. Šest z nich navíc drží nástroje Kristova umučení, dva spodní pak troubí na pozouny k Poslednímu soudu. Po stranách se mu klanějí Panna Marie a sv. Jan Křtitel. Ve stejné rovině za okny dnešní korunní komory jsou vyobrazeni apoštolové. Kristus je představen jako syn Boží, který trpěl na kříži. Velice dobře jsou viditelné jeho rány po hřebech a kopí. Ze starších popisů mozaiky víme, že nástroje Kristova umučení byly ještě zobrazeny v horním pásu mozaiky, který se ale téměř nedochoval. Hlavní částí, kterou z něj jde vidět, je veraikon, otisk skutečné Kristovy tváře.

V dolních částech bočních křídel mozaiky jsou zachyceny dvě významné scény. Po Kristově pravici se otevírají hroby, z nichž vystupují „spravedliví“ mrtví, které andělé doprovodí do ráje. Po Kristově levici pak vidíme archanděla Michaela ve zbroji, jak mečem zahání hříšníky do plamenů pekelných, kam je spoutané vlečou dva čerti. Peklo je zobrazeno jako jeskyně s trůnícím Luciferem.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavá centrální část pod Kristem-Světovládcem, kde jsou nejprve vyobrazeni čeští patroni, zleva doprava vidíme sv. Prokopa, sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Václava, sv. Ludmilu a sv. Vojtěcha. Pod nimi se pak k nim ještě přimlouvají další dvě postavy císař Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská. Karel IV. je zobrazen na heraldicky významnější pravé straně, jeho poslední choť pak na straně protější. Panovník má na hlavě císařskou korunu se zřetelnou infulí. Na jeho tváři najdeme „charakteristické“ fyziognomické rysy, jež známé i z jiných Karlových soudobých vyobrazení. Karlova postava je zahalena v bohatě zdobený purpurový plášť, zpod něhož se „vynořují“ pouze modlící se ruce. Autor výtvarné předlohy zachytil i typický tvar panovníkových zad, který byl pravděpodobně výsledkem úrazu z roku 1350.

Vypodobnění Karla IV. na mozaice Posledního soudu odpovídá některým jeho dochovaným zobrazením, zejména pak ve Svatováclavské kapli nebo na Votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi. Vypodobnění Karlovo a jeho manželky Alžběty Pomořanské je významné nejen svým umístěním nad hlavním vstupem do Svatovítské katedrály, ale i svými rozměry. Panovnický pár má totiž stejnou velikost jako nad nimi vyobrazení světci, což Karlovi i Alžbětě přidává na významu.

Během staletí došlo několikrát k čištění a částečným opravám jedinečné mozaiky, která je jedinou dochovanou mozaikou benátského typu na sever od Benátek. Dokonce se začalo vážně uvažovat o jejím sejmutí a přenesení do katedrály. V roce 1880 došlo k jejímu úplnému sejmutí a bylo objeveno zazděné okno středního pole. K jejímu přenesení jinam ale nakonec nedošlo a v létě roku 1910 byla osazena zpět na své původní místo. Ve dvacátém století došlo několikrát k jejímu čištění.

V roce 1992 se záchranou mozaiky začali zabývat odborníci z Getty Conservation Institute v Los Angeles. Po pěti letech výzkumu nejprve speciální technikou očistili střední pole mozaiky a zakonzervovali jej. Ukázalo se, že je to správná cesta. Náročný restaurátorský zásah byl pak proveden v letech 1998-2000.  Po očištění se unikátní mozaika stala jednou z dominant třetího hradního nádvoří.

 

Marek Zágora

 

K vyobrazení Karla IV. na Votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi:

http://www.stavitele-katedral.cz/znama-a-neznama-vyobrazeni-ceskych-panovniku-ve-stredoveku-karel-iv-s-vaclavem-iv-na-votivnim-obrazu-jana-ocka-z-vlasimi/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru