podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: karel iv. v heidelberském exempláři básně der meide kranz jindřicha z mügeln

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Karel IV. v heidelberském exempláři básně Der Meide Kranz Jindřicha z Mügeln

Na pražském dvoře římského císaře a českého krále Karla IV. působilo velké množství literátů, jejichž některá díla se nám dochovala až do současnosti. Ta často mají velkou vypovídací hodnotu, a to nejen o době svého vzniku, ale i osobnosti a vládě samotného Karla IV. Mezi přední literáty Karlova dvora patřil i německý básník Jindřich z Mügeln (Heinrich von Mügeln), který je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů literárního a intelektuálního života ve 14. století.

Jindřich z Mügeln pocházel z Míšeňska. Narodil se pravděpodobně kolem roku 1325, ale někdy se uvádí i rok 1319. Psal latinsky a středohornoněmecky, skládal milostné písně (minnesang), básně, bajky, kroniky, proslul i jako překladatel. O jeho životě i díle máme bohužel jen kouskovité informace.

V roce 1340 je doložen v Praze na dvoře českého krále Jana Lucemburského. S Karlem Lucemburským, pozdějším Karlem IV. jej pojilo přátelství. Když byl v roce 1346 zvolen Karel IV. římským králem, stal se Jindřich jedním z jeho rádců. Jindřich z Mügeln byl později mimo jiné jedním z prvních promovaných na Karlem založené pražské univerzitě. V roce 1346 následoval Karlovu dceru Markétu na uherský královský dvůr Ludvíka I., kde začal v letech 1352-1353 psát latinsky Uherskou kroniku, kterou později dokončil v Praze.

Po Markétině smrti v roce 1353 se vrátil zpět do Prahy, kde roku 1355 napsal své pravděpodobně nejslavnější dílo „Der Meide Kranz“. V následujících letech se ale čím dál častěji dostával do sporů s císařem, a proto v roce 1358 následoval další Karlovu dceru Kateřinu, která se provdala za rakouského vévodu Rudolfa IV. Po Rudolfově smrti v roce 1365 pak přesídlil do Štýrska na dvůr Hartneida z Petau (štýrský zemský maršálek). Zemřel kolem roku 1380 na neznámém místě.

Do současnosti se dochovalo asi šedesát rukopisů s jeho díly. Pravděpodobně nejúplnější sbírka je zapsána v göttingenském rukopisu č. 21 z roku 1463. Pro Jindřichovo dílo je typické spojení pozdně středověkého umění s prvky humanismu a renesance. Ve svých písních (dochovalo se jich celkem 24) opěvoval hlavně politické události své doby.

Jindřich z Mügeln je jedním z nejznámějších autorů, kteří opěvovali osobnost Karla IV. Od roku 1346 až do sklonku let padesátých žil s přestávkami v Praze. Pravděpodobně krátce po císařské korunovaci věnoval císaři své hlavní dílo, výše zmíněnou skladbu „Der Meide Kranz“ (Panenský věnec/Věnec Panny Marie), která se dochovala ve čtyřech rukopisech. Dílo je vnímáno především jako oslava Karla IV., ve skutečnosti je ale oslavou i Panny Marie.

„Der Meide Kranz“ je alegoricko-didaktická skladba o 2593 verších. V prologu velebí autor císaře a poté popisuje „souboj“ dvanácti umění, vedle sedmera svobodných umění ještě filozofie, fyziky, alchymie, metafyziky a teologie, o to, které z nich se bude moci ozdobit „korunou Panny Marie“ (Meide Kranz). Jindřich z Mügeln popisuje a hodnotí jednotlivá umění, představuje jejich poslání, přednosti a schopnosti. Císař Karel IV. chce nejdříve vyzvednout filozofii, ale nakonec dává přednost teologii. Dílo má ale dvě části, v druhé již nevystupuje císař a mezi sebou soutěží dvanáct ctností: moudrost, pravda, spravedlnost, milosrdnost, mírumilovnost, síla, víra, umírněnost, dobromyslnost, pokora, naděje a láska.

Jeden ze čtyř rukopisů s opisem skladby „Der Meide Kranz“ se nachází v Univerzitní knihovně v Heidelbergu. Manuskript signatury Cod. Pal. germ. 14 vznikl kolem roku 1407 a je zajímavý svou obrazovou výzdobou.

Z hlediska panovnické ikonografie je nejzajímavější kolorovaná perokresba na foliu 2v, kde je část textu oslavného prologu. V dolní třetině pergamenového listu o rozměrech 18,1 x 13,5 cm je vyobrazen trůnící císař Karel IV. Na hlavě má výraznou císařskou korunu, v pravé ruce drží žezlo, v levici pak říšské jablko zakončené křížkem. Na iluminaci dále napočítáme celkem dvanáct panen, vždy po šesti na každé straně, které jsou personifikacemi jednotlivých svobodných umění a věd. Všechny se obracejí směrem k císaři Karlu IV., chtějí, aby rozhodl jejich „spor“, některé z nich velice živě gestikulují a ukazují směrem k panovníkovi, který má rozhodnout o vítězi.

Při bližším pohledu je více než jasné, že vyobrazený panovník nemá žádné známé fyziognomické rysy Karla IV., což je dáno zejména datem vzniku samotného rukopisu. Máme tak před sebou symbol panovníka, kterého jako císaře identifikujeme podle panovnických insignií. Že se jedná o zobrazení císaře a českého krále Karla IV. pak víme z textu, k němuž kresba tvoří obrazový doprovod.

 

Marek Zágora

 

Foto z Lenka Bobková - František Šmahel a kol., Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha 2012.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru