podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: matyáš korvín na titulním listu třetího svazku tzv. florentské bible

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Matyáš Korvín na titulním listu třetího svazku tzv. Florentské bible

Uherský a od roku 1469 též český král Matyáš Hunyadi zvaný Korvín († 1490) proslul mimo jiné i svou pozoruhodnou sbírkou rukopisů (Bibliotheca Corviniana), která je považována za jednu z největších a nejcennějších soukromých knihoven období renesance. Za králova života bychom v ní našli dva až dva a půl tisíce svazků. Více svazků obsahovala jen papežská knihovna v Římě.

K rozkvětu knihovny přispěl Matyášův sňatek s neapolskou princeznou Beatrice Aragonskou v roce 1476. Královna proměnila zásadním způsobem životní styl uherského dvora a podpořila jeho humanistickou a renesanční orientaci. Král byl velkým obdivovatelem renesance a přívržencem humanismu. Jeho knihovna je toho důkazem.

Všechny rukopisy byly nádherně iluminovány a měly luxusní zlacené vazby s královým znakem. Knihovna měla být ucelenou sbírkou duchovních pokladů od starověku až po královu současnost. Bohatě zdobené rukopisy objednával hlavně v Itálii. Jeho poslové putovali nejen Itálií, ale i Řeckem a Malou Asií a měli za úkol nakupovat díla starověkých autorů (proto je řada děl v řečtině) i díla syrských a hebrejských spisovatelů.

Po králově smrti v roce 1490 a zejména pak po dobytí Budína Turky roku 1541 byla knihovna rozchvácena. Do současnosti se dochovalo „jen“ dvě stě šestnáct svazků, o nichž s jistotou můžeme prohlásit, že byly součástí Korvínovy knihovny. Nejvíce exemplářů se dnes nachází v Maďarsku (53 rukopisů) a v Rakousku (v Rakouské národní knihovně 39 svazků). Čtyřicet devět svazků je uloženo v různých knihovnách a muzeích v Itálii, zbytek pak v Německu, Francii, Belgii, Velké Británii, Turecku a v USA.

Kolem roku 1490 vznikla ve Florencii bible, kterou si Matyáš Korvín objednal pro svou knihovnu. Ve stejném roce ale objednavatel zemřel a tak skvostné, nedokončené třísvazkové dílo nakonec Florencii vůbec neopustilo (dnes v Bibliotheca Medicea-Laurenziana). Známo je jako Florentská bible, ale objevuje se i označení Bible Matyáše Korvína.

Známe autory jednotlivých iluminací. Nejméně z nich vytvořil Attavante degli Attavanti (1452- kolem 1520/25) a jeho dílna, většinu pak bratři Gherardo (1446-1497) a Monte di Giovanni di Miniato (1448- kolem 1532/33), kteří patřili mezi nejvýznamnější florentské iluminátory své doby. Gherardo maloval především postavy, Monte byl specialista na okrajovou výzdobu.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavý titulní list třetího svazku bible (fol. 1v). V popředí miniatury, která je ohraničena renesanční architekturou, je zobrazen klečící a modlící se starozákonní král David se svatozáří kolem hlavy. V dolní části stránky jsou pak vyobrazeny scény z jeho života, kupř. pomazání prorokem Samuelem. V pozadí vpravo sledují Izraelci prchající Filištíny, kteří jsou vypodobněni jako Turci s turbany na hlavách. Nechybí ani scéna souboje Davida s Goliášem, přesněji moment, kdy David Goliášovi utíná hlavu. Renesanční město v pozadí symbolizuje Jeruzalém.

Velice významné a zároveň reprezentativní postavení ale mají na miniatuře tři postavy vyobrazené za králem Davidem. Nejlépe z nich je vidět muž, kterým není nikdo jiný než samotný uherský a český král Matyáš Korvín. S královskou korunou na hlavě a žezlem zakončeným liliemi je vypodobněn francouzský král Karel VIII.

Nejsložitější je identifikace třetí postavy. Podle některých historiků umění by se mohlo jednat o muže, podle zlatými liliemi posetého modrého pláště by se mohlo jednat o některého člena francouzského královského rodu. Je však možné, že se nejedná o muže, pak bychom měli před sebou pravděpodobně uherskou královnu Beatrice Aragonskou.

Všechny postavy sledují bitvu mezi „křesťany“ a „nevěřícími“. Jedná se o jasnou narážku na fakt, že Matyáš Korvín jako uherský král musel neustále bojovat proti Turkům, kteří ohrožovali jihovýchodní hranici jeho rozsáhlé říše.

Podíváme-li se pozorněji na vypodobnění Matyáše Korvína, musíme konstatovat, že máme před sebou téměř „skutečný“ portrét tohoto krále. Přečteme-li si však královy dobové popisy zjistíme, že uherský a český král byl často vyobrazován idealizovaně, jako „božský vladař“ sličné tváře, jenž byl přímým ztělesněním královského majestátu.

Ve skutečnosti byl ale Korvín menší postavy, měl širokou hruď, krátký krk a mocná ramena. Popisy jeho tváře se pak dokonce rozcházejí. Dá se říci, že byl spíše ošklivý než pěkný, měl hnědé oči, široká ústa s výraznými rty, červené tváře a jeho hlavu zdobily vlnité zlatavé vlasy, které mu sahaly až na ramena, což vidíme i na výše popsané iluminaci.

Uherský a český král Matyáš Korvín považoval svá vyobrazení za důležitou součást své sebeprezentace a zároveň královské reprezentace, proto se nám do současnosti dochovalo velké množství jeho soudobých vyobrazení.

 

Marek Zágora

 

Foto z Ingo F. Walther – Norbert Wolf, Meisterwerke der Buchmalerei. Die schönsten Handschriften der Welt von 400 bis 1600.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru