Český král a zeť římského císaře Zikmunda Lucemburského Albrecht Habsburský je panovníkem, kterému u nás doposud nebyla věnována větší, respektive samostatná pozornost, což je dáno i tím, že u nás vládl velice krátce, pouze v letech 1437 až 1439, a nijak významně se do českých dějin nezapsal.
Do dnešních dní se ale dochovalo hned několik výjimečných vizuálních pramenů, jež nesou vypodobnění čtrnáctého českého krále a které jsou i významným „pramenem" pro studium vývoje portrétu ve středoevropském prostoru první poloviny 15. století.
Dochovalo se hned několik dobových králových vyobrazení, která v konfrontaci s četnými Albrechtovými popisy jeho současníků přinášejí řadu zajímavých informací.
Jan z Turce popsal Albrechta jako „muže patřičně urostlého, jenž měl tvář více tmavou než světlou, jemných mravů a schopného ústupků". Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II. uvedl, že „byl vysoké postavy, rád chodil na lov, uměl ovládat zbraně, dával přednost skutkům před slovy. ... Měl černou tvář se strašnýma očima a byl nepřítelem všeho zlého". Později ještě napsal, že „měl urostlou postavu, svalnaté, statné tělo, strašlivý obličej a na způsob (svého) národa oholenou bradu".
Známý polský kronikář Jan Dlugosz o něm napsal obdobně, že „měl černé vlasy, obratnou a mohutnou postavu, velké oči, štíhlá lýtka, oválnou a vznešenou hlavu, veselý červený obličej s plnými rty a křivými zuby s výrůstky, které působily nepěkně, když se usmíval nebo mluvil."
Shrneme-li výše uvedené popisy, lze konstatovat, že Albrecht byl v obličeji docela škaredý.
Ne ale všechny dobové popisy českého krále Albrechta Habsburského jsou tak kritické. Stačí se jen začíst do pamětí zvěda burgundského vévody Filipa Dobrého Bertrandona de la Broquière, který navštívil vídeňský dvůr Albrechtův v době, kdy byl ještě pouhým rakouským vévodou, a setkal se rovněž s jeho manželkou, jedinou dcerou Zikmunda Lucemburského Alžbětou.
Bertrandon o Albrechtovi mimo jiné napsal: „Tohoto vévodu si všichni chválili pro jeho čestnost, shovívavost a dobrotu. Vynikal také odvahou a štědrostí. ... Zjistil jsem také, že si získal spoustu příznivců neohrožeností a štědrostí."
Co se fyzické podoby vévody týče, několikrát ve svých pamětech zmínil mimořádnou pohlednost vévodského páru! Je to docela v rozporu s tím, co napsali jiní Albrechtovi současníci. Největší dojem ale na Bertrandona udělala vévodova choť Alžběta, „spanilá a líbezná paní".
Písemné prameny si tedy trochu protiřečí, i když je pravděpodobné, že se Bertrandon de la Broquière chtěl rakouskému vévodovi a pozdějšímu římsko-německému králi a zároveň králi českému a uherskému zavděčit, a proto jej vylíčil v mnohem lepším světle, než jak byl vnímán ostatními současníky.
Na druhé straně nemusel být vůbec zaujatý a naopak mohl vladaře popsat tak, jaký byl ve skutečnosti. I z tohoto důvodu je pak velice zajímavé porovnat dochovaná Albrechtova vyobrazení s jeho popisy.
O nejznámějších vyobrazeních jsme pojednali již dříve. Jedná se především o jeho částečně „idealizovaný" portrét ze sbírek Kunsthistorického muzea ve Vídni, který vznikl podle originálu vzniklého mezi roky 1433-1439.
Za zmínku dále stojí deskový obraz „Nalezení a zkoušení sv. Kříže" z takzvaného Rajhradského oltáře, na němž je vyobrazen luxusně oděný císařský pár, který lze identifikovat jako Albrechta Habsburského a jeho manželku Alžbětu Lucemburskou. Jedná se pak o jejich sakrální identifikační portrét (kryptoportrét), i když jsou někteří historici umění, kteří s touto identifikací nesouhlasí.
Další dvě méně známá Albrechtova vyobrazení, jež se blízce podobají královu „oficiálnímu" vídeňskému portrétu, pak nalezneme v modlitebních knížkách, jež jsou mu připisovány.
Známější modlitební knížka se dnes nachází v klášterní knihovně v Melku (Cod. 1080) a vznikla po roce 1438. Více než s jistotou můžeme říci, že pro něj byla původně určena, ale její konečné podoby se již český král Albrecht Habsburský nedožil, protože o rok později náhle zemřel.
Druhý a zároveň starší exemplář se pak nachází ve sbírkách Rakouské národní knihovny (Cod. 2272) a jeho vznik se nejčastěji klade k roku 1435, nejpozději 1437. Německy psaný pergamenový rukopis obsahuje přes dvě stě listů o rozměrech cca. 21 na 15 cm. Jeho výzdobu pak tvoří především sedmnáct celostránkových miniatur a četné iniciály, z nichž šestnáct zdobí polopostavy světců.
Z hlediska ikonografie Albrechta Habsburského je nejzajímavější celostránková iluminace na foliu 18v (obr. 1). Je na ní vyobrazen vévoda přihlížející mši. Vše je zasazeno do chrámového prostoru. Před oltářem, na němž je vidět retábl s vyobrazeným sv. Jiřím a Bolestným Kristem, stojí kněz, jenž právě pozvedá hostii, což je hlavním „námětem" vyobrazení. Za ním klečí ministrant s hořící svící v pravé ruce, druhou pak přidržuje knězovu kasuli. Po knězově levici pak klečí dva mladí módně odění prosebníci.
Ve vyvýšeném výklenku pak vidíme klečícího vévodu v černém šatu, který se modlí a jehož tvář se velice podobá vídeňskému portrétu. Je vyobrazen bez vévodských insignií a tak hlavním identifikačním vodítkem je jeho podoba s ostatními dochovanými vyobrazeními. Pod miniaturou jsou vyobrazeny znaky rakouských zemí, kterým jako vévoda vládl. Je trochu zarážející, že chybí vyobrazení znaku Moravy, i když byl Albrecht markrabětem moravským již od roku 1423.
Lze se jen dohadovat, zda je možné ztotožnit i další vyobrazené osoby s někým konkrétním. Nelze např. vyloučit, že mladými prosebníky jsou Albrechtovi bratranci Friedrich III. a Albrecht VI.
Albrecht je vyobrazen také v mladším melckém exempláři (obr. 2). Na foliu 1v nalezneme téměř totožnou miniaturu jako ve vídeňské modlitební knížce. Rozdíly jsou docela nepatrné, např. v barvě vévodova oděvu. Zajímavější jsou pak erby, jež tvoří výzdobu okrajů daného folia. Nalezneme tam znaky téměř všech zemí, kterým Albrecht Habsburský kolem roku 1438 vládl, tedy i znaky Čech a Moravy.
Marek Zágora
K dalším Albrechtovým vyobrazením více na:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru