Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Panovník v reprezentativní iniciále R z úvodu jihlavského exempláře Zbraslavské kroniky

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae) jej jedním z nejvýznamnějších historických a literárních děl českého středověku. Její jediný v úplnosti dochovaný a zároveň nákladně provedený rukopis se dnes nachází v Jihlavě (SOkA, Archiv města Jihlava).

Manuskript (inv. číslo 692) čítající 185 pergamenových folií o velikosti 46 krát 32 cm vznikl v cisterciáckém klášteře v Sedlci u Kutné Hory a byl dokončen roku 1393. Na počátku husitské revoluce byl evakuován s klášterní knihovnou do Jihlavy, kde nakonec zůstal.

Text je nejpravděpodobněji dílem dvou písařů. Rukopis je známý zejména díky dvěma celostránkovým kresbám (folia 6r a 6v) se stojícími postavami tří posledních přemyslovských králů (Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III.) a tří prvních panovníků z rodu Lucemburků (Jindřich VII., Jan Lucemburský a Karel IV.). Vyobrazeny byly zároveň i královny.

Folio 6r je rozděleno na dvě poloviny. V horní polovině jsou nakresleni poslední tři králové z rodu Přemyslova, které poznáme podle identifikačních nápisů nad jejich hlavami. Nejprve je ale zobrazena Nejsvětější Trojice s ukřižovaným Kristem, vedle ní pak postupně Přemysl Otakar II. s jednou korunou na hlavě, následovaný Václavem II. Jeho hlavu zdobí hned dvě královské koruny, protože byl nejen českým králem, ale i králem polským. Po jeho levici pak stojí poslední Přemyslovec Václav III., který má na hlavě tři královské koruny: byl králem českým, polským a také uherským.

Králové jsou si velice podobní, mají nakadeřené vlasy, jen vousy u každého mají jinou podobu. U Přemysla Otakara II. a Václava II. je výrazný plnovous, tvář Václava III. je téměř bezvousá. Tím chtěl dát autor kresby bezpochyby najevo, že Václav III. zemřel mladý. Všichni panovníci drží v pravé ruce královské jablko, v levé pak žezlo.

V dolní polovině folia 6r je nejprve vypodobněna sv. Anna Samatřetí, tedy Pannou Marií a malým Ježíšem. Po její levici pak vidíme královnu Kunhutu († 1285), manželku Přemysla Otakara II., Gutu (Jitku) († 1297), první manželku Václava II. a Alžbětu Rejčku († 1335), Václavovu druhou manželku. Manželka Václava III., Viola Těšínská vypodobněna není.

Folio 6v je rovněž rozděleno na dvě poloviny. V horní jsou nakresleni tři panovníci z rodu Lucemburků, které rovněž identifikují nápisy nad jejich hlavami. Panovníkem vlevo je římský císař Jindřich VII. Lucemburský, je mírně natočen doprava, na hlavě má císařskou korunu, v pravé ruce drží žezlo, v levé ruce pak říšské jablko. Má delší vlasy a bradku rozdělenou uprostřed na dvě části. Je oděn do pláště, který zahaluje jeho postavu, na ramenou lze předpokládat kožešinu. Jeho tvář se v základních rysech shoduje s tvářemi ostatních Lucemburků na foliu.

Nemá tedy smysl hledat nějaké skutečné fyziognomické rysy jednotlivých vladařů. Uprostřed je vyobrazen Jindřichův syn Jan Lucemburský, český král. Jeho hlavu zdobí královská koruna, žezlo drží v levé ruce, v pravé pak třímá královské jablko. Hlavou se otáčí na svého syna Karla IV. Z pod pláště je vidět králův oděv opásaný zdobeným pásem.

Posledním lucemburským panovníkem je český král a římský císař Karel IV., jemuž hlavu zdobí císařská koruna. Je natočen doprava a jakoby komunikuje se svým otcem. Žezlo drží v levé ruce, říšské jablko pak v pravé. Jeho oděv se nijak výrazně neliší od oděvu jeho příbuzných. Jen jeho plášť téměř zcela zakrývá jeho postavu, i Karel IV. má stejně jako jeho předchůdci delší vlasy a krátkou bradku.

V dolní části pergamenového folia jsou zobrazeny ženy prvních Lucemburků. Vlevo je vyobrazena Markéta Brabantská († 1311), žena císaře Jindřicha VII., za ní následuje Eliška Přemyslovna († 1330), první žena Jana Lucemburského a matka Karla IV. Poslední ženou je císařovna Anna Svídnická († 1362), třetí manželka Karla IV. a matka českého a římského krále Václava IV.

Z hlediska panovnické ikonografie je ale zajímavá i reprezentativní iniciála R na začátku samotného textu Zbraslavské kroniky (fol. 1v). Traduje se a v literatuře stále převládá názor, že se jedná o vypodobnění českého a polského krále Václava II. Je to ale skutečně tak?

Prohlédneme-li si dochovaná Václavova dobová vyobrazení, nenajdeme žádné, které by se dalo s iniciálou srovnat. Panovník je zobrazen v majestátu. Má delší vlasy a pěstěný plnovous rozdělený na dvě části. Jeho hlavu zdobí výrazná královská koruna, v pravici tříme královské jablko s křížkem, v levé ruce pak žezlo. Král je oblečený v červený šat, který je vidět z pod modrého pláště, do něhož je postava z velké části zahalena. Horní díl pláště je obšitý pravděpodobně hermelínem. Zpod pláště vyčuhují královy zobaté střevíce.

Zamyslíme-li se nad dobou vzniku samotného manuskriptu (rok 1393), nabízí se srovnání s vypodobněními českého a římsko-německého krále Václava IV., jehož zobrazení se dochovala v docela vysokém počtu. Na mysli máme hlavně jeho vyobrazení v rukopisech, které byly kdysi chloubou jeho knihovny (především Václavova bible, Zlatá bula).

Srovnáme-li dochovaná vyobrazení Václava IV. s vyobrazením panovníka v iniciále R z jihlavského exempláře Zbraslavské kroniky, můžeme vyslovit i s ohledem na dobu vzniku celého manuskriptu názor, že se ve skutečnosti jedná o reprezentativní vypodobnění českého a římského krále Václava IV. z rodu Lucemburků a ne Václava II., předposledního krále z rodu bájného Přemysla Oráče. Dalším z vodítek může být také vypodobnění císařovny Anny Svídnické na foliu 6v, kde je v identifikačním nápisu zdůrazněn fakt, že byla matkou českého krále Václava IV.

Marek Zágora

Foto z Alena Pazderová (ed.), Doba vlády Karla IV. a jeho rodiny v archivních dokumentech, Praha 2006