Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Pisanellova kresba Zikmunda Lucemburského

Mezi nejznámější vyobrazení římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského, od jehož narození letos uplynulo šest set padesát let, patří kresba, která se od roku 1856 nachází v grafické sbírce pařížského Louvru. Za autora kresby na papíře o rozměrech 33,3 na 21,1 cm je považován významný italský malíř a medailér Pisanello (Antonio di Puccio Pisano), žijící v letech 1394-1455.

Kresba se Zikmundovým poprsím je vedle proslulého vídeňského portrétu, který je vystaven v tamním Uměleckohistorickém muzeu, nejznámějším Zikmundovým vypodobněním, které vzniklo za jeho života a které se zároveň dochovalo až do současnosti. O samotné kresbě se dlouho diskutovalo a od počátku 21. století opět diskutuje.

Kresba je datována roky 1432-1433, což byla doba, kdy Pisanello pracoval na velkých zakázkách. Poprsí Zikmunda Lucemburského je považováno za jedno z prvních významných svědectví o jeho talentu malíře portrétů. Samotné Zikmundovo zobrazení pak odpovídá antické numismatické tradici, kdy vyobrazovaná postava byla zachycena z profilu.

Problémem však je, že se do současnosti nedochoval žádný Pisanellův malovaný portrét Zikmunda Lucemburského, respektive se nám nedochovala ani žádná písemná zpráva, že by takový obraz vůbec vznikl, či existoval. Připravoval snad Pisanello medaili se Zikmundovým vypodobněním? To je málo pravděpodobné, protože by si pak na kresbě asi nedělal poznámky o barvě očí a vousu (viz níže).

Předpokládá se, že se Pisanello setkal se Zikmundem Lucemburským během jeho římské jízdy ve Ferraře nebo v Mantově. Podle papežského průvodního listu, který umělec obdržel v roce 1432, je docela pravděpodobné, že byl poslán z Říma na sever Apeninského poloostrova i z toho důvodu, aby vytvořil Zikmundův oficiální portrét. Je ale možné, že se se Zikmundem setkal jinde, např. v Sieně, a tam vznikla dochovaná kresba.

Na kresbě najdeme celkem dvě poznámky jejího autora, které svědčí o tom, že se jedná o přípravnou kresbu, která měla být později rozpracována v oficiální panovníkův portrét. Vpravo nahoře čteme lochio varo come bia[n]chi (oči bělavé, nebo bílé velice podobné), před bradou u vousu je pak napsáno piu chanuta / canuta (velice bílý).

Hlavním Zikmundovým poznávacím znamením je zajímavý detail, který autor kresby zachytil. Jedná se o znak proslulého Dračího řádu (Societas draconis), který Zikmund Lucemburský založil v roce 1408. Zikmund jej má na své hrudi. Má podobu kříže, na němž je zavěšen drak, který má vlastní ocas omotaný kolem svého krku. Podobný znak najdeme např. i na portrétu Zikmundova velvyslance a básníka Oswalda von Wolkenstein z roku 1432.

Podíváme-li se na kresbu pořádně a srovnáme-li ji s ostatními dochovanými Zikmundovými vyobrazeními, zjistíme, že máme před sebou i na základě fysiognomických shod skutečný „portrét“ posledního u nás vládnoucího Lucemburka. Charakteristický je především jeho mírně zahnutý nos, který po něm „zdědil“ i jeho vnuk Ladislav Pohrobek.

Přímo se nabízí srovnání s druhou dochovanou kresbou Zikmunda Lucemburského, která je rovněž připisována Pisanellovi a také se nachází v pařížském Louvru. Je ale mnohem schématičtější, rychle načrtnutá, bez detailů. Vedle rozpoznatelných Zikmundových fysiognomických rysů na ní vidíme navíc jeho „oblíbenou“ kožešinovou čapku, kterou známe i z vídeňského portrétu.

První kresba je ale mnohem propracovanější a zajímavější, zachycuje Zikmunda přibližně ve věku pětašedesáti let. Je jen škoda, že už asi nevydá žádné další svědectví…

Marek Zágora

Foto z katalogu Sigismundus Rex et Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg (1387-1437), Mainz a Rhein 2006.