Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Přemysl I. Otakar na fragmentu reliéfu z kláštera sv. Jiří v Praze

V roce 2012 jsme si připomněli 800 let od vydání tzv. Zlaté buly sicilské a letos je tomu 815 let, co Přemysl I. Otakar získal od římskoněmeckého panovníka Filipa Švábského dědičný královský titul. Český panovník dokázal svou diplomacií dosáhnout velkého úspěchu a z českých knížat z rodu Přemyslova se stali dědiční králové.

Do současnosti se nám bohužel nedochovalo mnoho soudobých vypodobnění Přemysla I. Otakara. Známé je jeho vyobrazení kupř. v tzv. Lantkraběcím žaltáři, kde je vypodobněn spolu se svou manželkou Konstancií Uherskou. Svou vypovídací hodnotu mají rovněž králova vypodobnění na jeho pečetích, např. na zlaté bule z roku 1224.

Velice zajímavým vizuálním pramenem jsou beze sporu také opukové fragmenty reliéfů z kláštera sv. Jiří v Praze. Reliéfy vznikly v Čechách, nejpravděpodobněji v Praze před rokem 1228.

Největší z fragmentů se zbytky polychromie je podélně pravoúhlá deska o rozměrech 88 x 57 cm. Na desce je reliéfní zobrazení trůnící Panny Marie, na jejíchž kolenou sedí z profilu doleva obrácený Ježíšek. V horní části jsou dobře vidět busty dvou andělů, kteří kladou Panně Marii na hlavu korunu, kterou drží každý jednou rukou. V druhé ruce pak třímají kadidelnice.

V dolní části klečí po stranách Mariina architektonicky řešeného trůnu dvě ženské postavy v řeholním oděvu, jež se k ní obracejí. Na širokém rámu desky se dochoval nápis, který nám umožňuje identifikovat obě ženy: „MARIA PRIMA ABBA + AVE MARIA GRACIA PLENA. DNS TECVM + BERTHA ABBA SCDA FVND ...X" (+ Marie první abatyše + Zdráva buď Maria milostiplná Pán s tebou + Berta druhá zakladatelka).

Řeholnice vlevo je tedy identifikována jako Marie, resp. Mlada († 994), první abatyše benediktinského kláštera sv. Jiří v Praze. Klečící ženská postava vpravo je pak určena jako abatyše Berta (abatyší v letech 1145-1151), jež klášter obnovila po ničivém požáru v roce 1142. Obě ženy jsou pokládány za zakladatelky kláštera sv. Jiří.

Na levé, v horní okrajové části segmentově tvarované desce o rozměrech 66 x 27 cm je zobrazena také klečící řeholnice. Je otočena doprava a v ruce drží nápisovou pásku, jejíž text  byl odstraněn při posledním restaurování. Její postava je větší než u obou abatyší prostřední desky. Řeholnicí je s největší pravděpodobností Anežka, abatyše kláštera sv. Jiří v letech 1200-1228, nevlastní sestra českého krále Přemysla I. Otakara.

Na pravé desce stejných rozměrů je pak zobrazena mužská bezvousá postava s korunou na hlavě. Tato postava otočená doleva nás zajímá nejvíce. Od sepjatých rukou korunovaného muže se vine nahoru páska. Na rámu fragmentu je pak čitelný nápis: „+ REX QVI CVNCTA REGIS MISERERE TVI PETO REGIS REX PREMISL" (+ Králi, který všemu vládneš, smiluj se prosím nad králem, král Přemysl).

Muž, jehož postava je znatelně menší než u abatyše Anežky, je díky tomuto nápisu bezpečně identifikován jako český král Přemysl I. Otakar, jenž byl významným ochráncem kláštera sv. Jiří.

Většina odborníků se původně přikláněla k názoru, že se jedná o tři fragmenty jednoho díla, tudíž že patří k sobě. Vedle výše popsaných fragmentů byl ale objeven i zlomek opukové archivolty s nápisem: „IN GREMIO MATRIS RESIDET SAPIENTIA PATRIS" (V klíně Matky zůstává Moudrost Otcova). Archivolta vykazuje řadu shodných rysů s fragmenty reliéfů, a proto s nimi byla dána do souvislosti. Podle historiků umění měla archivolta rámovat tympanon. Jiní se přikláněli k názoru, že dochovaný soubor reliéfů mohl sloužit jako oltářní retabulum.

Nejpravděpodobněji se ale jedna o fragmenty dvou různých celků, z nichž se dochovala pouze jedna střední deska, zbývající reliéfní fragmenty pak patří tympanonu, který mohl být původně umístěný hned na několika místech, kupř. na jižním průčelí kostela, nebo jeho západním portálu. To už se dnes asi nedozvíme.

I když se jedná o fragmenty dvou různých celků, vykazují řadu totožných rysů (např. plastické opracování), z čehož je možné vyvodit, že vznikly ve stejné dílně. Srovnáme-li dochované reliéfy s výtvarnými díly, jež vznikla ve stejné době v západní Evropě, zjistíme, že se po stránce umělecké jedná o dílo průměrné kvality. Na naše poměry je ale přesto výjimečné.

Zajímavý je pohled na zobrazení českého krále Přemysla Otakara I. Při bližším pohledu do jeho tváře můžeme konstatovat jistou snahu o vystižení individuálních rysů panovníkova obličeje, což je patrné i u postavy abatyše Anežky. Přesto nemá smyl hledat v králově vypodobnění nějaké konkrétní fyziognomické rysy stejně, jak je tomu u Přemyslova zobrazení v Lantkraběcím žaltáři.

Ve 13. století totiž nebylo důležité vystihnout skutečnou podobu panovníka. Podstatné bylo, že se jednalo o zobrazení krále, a tomu bylo vše podřízeno, tedy i výsledný obraz. Zobrazený měl být na první pohled panovníkem, jehož bližší určení pak bylo dáno nápisem, v případě reliéfu z kláštera sv. Jiří pak na rámu jeho desky.

Marek Zágora

Foto: Peter Kováč

K vyobrazení Přemysla I. Otakara v Lantkraběcím žaltáři:

http://www.stavitele-katedral.cz/znama-a-neznama-vyobrazeni-ceskych-panovniku-ve-stredoveku-premysl-otakar-i-v-lantkrabecim-zaltari/