podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: reliéfy s vyobrazením jana lucemburského z mohuče

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Reliéfy s vyobrazením Jana Lucemburského z Mohuče

Do současnosti se nedochovalo velké množství vyobrazení prvního českého krále z rodu Lucemburků Jana, přesto se mezi nimi najdou taková, která zaujmou na jedné straně svým provedením a na straně druhé zajímavou ikonografií.

Jedním z uměleckých děl, jež nese s vysokou pravděpodobností vyobrazení českého krále Jana Lucemburského, je reliéf, který původně zdobil cimbuří domu zvaného „Kaufhaus am Brand" v Mohuči. Dům nechali postavit pyšní mohučští měšťané a kupci na počátku 14. století a byl dokončen roku 1317, reliéfy pak vznikly nejpozději roku 1330.

Na cimbuří jižní strany domu byl vyobrazen římsko-německý král Ludvík Bavorský a tři církevní kurfiřti - arcibiskupové z Mohuče, Kolína nad Rýnem a Trevíru. Uprostřed byl pak reliéf s vyobrazením patrona města, sv. Martina na koni. Dále následovaly reliéfy čtyř světských kurfiřtů: českého krále, falckraběte rýnského, saského vévody a markraběte braniborského.

V roce 1793 při obléhání Mohuče byl Kauhaus am Brand velice poničen a v letech 1812/1813 pak postupně zbořen. Reliéfy ale byly zachráněny a přeneseny do místního zemského muzea, kde se nacházejí dodnes. Betonové odlitky originálů jsou dnes k vidění na břehu Rýna mezi hotelem Hilton a Theodor-Heuss-Brücke.

Český král je vyobrazen na dvoumetrové kamenné desce z červeného pískovce jako jeden z kurfiřtů, volitelů římsko-německých králů. Je zachycen jako rytíř v plné zbroji a jeho postava je natočena doleva. Základ jeho zbroje tvoří kroužková košile, která kryje i hlavu, jejíž dominantou je koruna.

Pravou ruku má panovník prázdnou, v levé drží štít s českým lvem. Za jeho pravicí je vyobrazena přilbice, kterou zdobí pravděpodobně supí péra. U pasu vpravo má krátkou dýku, vlevo pak meč. Kroužková zbroj kryje i královy nohy, výrazné jsou ostruhy, jeden ze symbolů středověkého rytířství. Sochař, autor reliéfu se pravděpodobně pokusil zachytit v králově obličeji i náznaky individuality, při podrobnějším zkoumání je totiž možné rozpoznat krátký plnovous a malý knírek.

Podobně jako český král, tedy ve zbroji, jsou vypodobněni i ostatní kurfiřti (světští i duchovní) a také římsko-německý král Ludvík Bavorský. Všichni nesou svůj štít, mají sejmutou přilbici a důležitým symbolem je meč, který představuje nejen jejich sílu a moc, ale např. i soudní pravomoc.

V Mohuči se nachází ještě jedno Janovo vyobrazení, jež je zmiňováno v odborné literatuře častěji. Přímo v mohučském dómu sv. Martina mohou návštěvníci obdivovat náhrobek arcibiskupa Petra z Aspeltu. Původně se jednalo o víko arcibiskupova náhrobku, který byl pravděpodobně umístěn v kapli Všech svatých, v první východní kapli jižní strany kostela. Od 16. století se ale nachází již na současném místě, severovýchodním pilíři střední lodi. Proč byl náhrobek umístěn zrovna tam, není známo. V roce 1834 byl nově natřen barvami, které odpovídají zbytkům původní polychromie.

Téměř tři metry vysoký a metr a půl široký pomník vytvořený rovněž z červeného pískovce zobrazuje arcibiskupa Petra z Aspeltu (v úřadu v letech 1306-1320) v pontifikálním oděvu. Jeho hlava je opřena o polštář. Vedle něj jsou jako menší postavy vyobrazeni tři korunovaní králové. V jejich případě se nejedná o portréty, jsou jen idealizovanými typy panovníků. Jejich identifikace je tak umožněna pouze pomocí namalovaných znaků na hrudi.

Vlevo je vyobrazen český král Jan Lucemburský, vedle něj pak jeho otec Jindřich VII. a zcela vpravo vidíme Ludvíka Bavorského. Všichni mají v ruce žezlo, římsko-němečtí králové mají navíc ještě říšské jablko jako insignii své moci. Ludvík Bavorský má na hlavě císařskou korunu, kterou ale získal až roku 1328. Tento fakt může zpochybňovat původní dataci vzniku náhrobku, která je kladena do roku 1320. Nelze ale vyloučit možnost, že podobná koruna byla nošena římsko-německými králi, jen o ní neexistují žádné hmatatelné důkazy. Německý historik umění Robert Suckale přišel dokonce s datací až kolem roku 1347, tedy po smrti Ludvíka Bavorského.

Všechny figury stojí na lvech, kteří symbolizují ctnosti jako sílu, odvahu a udatnost. Právě tyto vlastnosti byly připisovány nejen třem vyobrazeným panovníkům, ale také samotnému arcibiskupovi. Vyobrazení jsou obklopeni vrcholně gotickou architekturou. Náhrobek byl inspirován především rytými francouzskými kamennými a odlévanými náhrobky. Poprvé se zde také objevuje gotická minuskula ve vytesaném nápisu.

Nápis:

Anno milleno tricentoque viceno Petrum petra tegit tegat hunc qui tartara fregit.

De Treveris natus, presul fuit hic trabeatus. Redditibus, donis et

Clenodis sibi pronis. Ecclesiam ditat, res auget, crimina vitat.

Hic puis et largus, in consilius fuit argus. Sceptra dat Henrico regni, post hec Ludevico.

Fert pius extremquoque Iohanni regna Bohemo. Huic qiunos menses annos deca tetra repenses.

Quos vigil hic rexit, quem Cristus ad ethera vexit. Amen Obiit in die Bonifacii episcopi.

 

Petr z Aspeltu, jenž pocházel z lucemburské šlechtické rodiny, byl jedním z nejvýznamnějších mohučských arcibiskupů. Jeho náhrobek není potvrzením mohučského nároku na právo korunovat panovníky, je pouze vyjádřením rozhodující role při královské volbě. Jindřich VII. Lucemburský byl roku 1308 korunován v Cáchách arcibiskupem kolínským.

V roce 1314 sice Petr z Aspeltu korunoval v Cáchách Ludvíka Bavorského, ale jen z toho důvodu, že se kolínský arcibiskup postavil na stranu Ludvíkova konkurenta Friedricha Krásného. Vyobrazení korunovace Jana Lucemburského je nepřímým uznáním teritoriálního principu, podle něhož patřilo České království do sféry vlivu mohučského arcibiskupství. Ani ve vytesaném nápisu není žádná zmínka o koruně, respektive korunovaci, i když by se to dalo na základě vyobrazeného očekávat.

Nelze vyloučit, že se do současnosti dochovalo i několik dalších vizuálních pramenů, na nichž lze identifikovat vyobrazení Jana Lucemburského. Bude se ale většinou jednat o idealizovaná vyobrazení středověkého panovníka, u nichž budou zcela nebo alespoň částečně potlačeny individuální rysy, které nebyly až tak důležité. Vyobrazení panovníka ve středověku bylo především významným „mluvícím" symbolem, ne symbolem vladaře-člověka, ale vladaře jako ztělesnění panovnické moci a skutečné vlády. Středověká společnost takto určitě vnímala i jednotlivá vyobrazení českého krále Jana Lucemburského, který byl svými současníky vnímán zejména jako neporazitelný a dokonalý rytíř a také spravedlivý soudce.

 

Marek Zágora


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru