Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Svatý Václav na hradě v Laufu an der Pegnitz

Karel IV. uzavřel v roce 1353 kupní smlouvu s falckou větví Wittelsbachů, kterou získal území Horní Falce, k němuž patřilo dvacet měst, hradů a tržních vsí. Karel toto území rozšířil a v roce 1355 pak připojil k zemím Koruny české. Rozsáhlé území nazývané Nové Čechy (též Česká Falc) mělo správní centrum v Sulzbachu.

Na západní hranici tehdejšího hornofalckého území leželo městečko Lauf an der Pegnitz s hradem, vzdálené asi 17 km východně od Norimberku. Hrad postavený na ostrově uprostřed řeky Pegnitz byl v době získání území v troskách, a tak v letech 1357-1360 nechal Karel IV. vystavět hrad nový, který je známý i jako „Wenzelsburg“. Císaři patřil pouze do roku 1373, kdy se spolu s dalšími hornofalckými državami stal zástavou při koupi Braniborska. Lauf a část České Falce získal Ota V. Bavorský.

Nejvýznamnější částí hradu Lauf je jeho proslulý erbovní sál, který můžeme bezpochyby považovat za jeden z projevů Karlovy státní propagandy a panovnické reprezentace. Nejen sál, ale i sochařská výzdoba hradu klade velký důraz na svatováclavskou tradici a ideologii. Monumentální sochu sv. Václava najdeme na věži nad hlavním vchodem do hradu, v samotném erbovním sálu je pak reliéf se světcovým vyobrazením a také mu byla zasvěcena hradní kaple. Umístění znaků na hradě v Laufu bylo jasnou demonstrací územní expanze českého krále a integrity nově připojeného území k zemím Koruny české.

Erbovní sál, jehož výzdoba byla objevena v roce 1934, má rozměry 8,6 krát 6 metrů a nachází se v prvním patře východního křídla. Sál je osvětlen dvěma okny, na jihu a východě. Místnost je sklenuta dvěma poli křížové klenby. Na svorníku jižního pole je přilba s přikrývadly a klenotem českého krále, složenými orlími křídly. Severní klenba vrcholí svorníkem s českým dvouocasým lvem.

V erbovním sálu, jenž je považován za nejvzácnější galerii české a moravské heraldiky, nechal císař vytesat a vymalovat ve dvou řadách nad sebou celkem 114 znaků. Nad každým znakem pak byla vytesána hodnost či úřad majitele erbu. Před sebou tak máme unikátní erbovní galerii, která představuje stavovskou společnost a všechny „členy“ Karlovy monarchie přelomu 50. a 60. let 14. století. Vše je seřazeno podle hodností.

V horní řadě na čelní straně v ose sálu zprava od vchodu se nacházejí erby markraběte moravského a vévody opavského s dalšími slezskými knížaty. Zleva od vchodu jsou pak duchovní knížata, tedy arcibiskup pražský, biskupové olomoucký, vratislavský a litomyšlský, doplnění o probošta vyšehradského. Z pravé strany k čelní stěně směřují znaky hodnostářů a zemí s hraběcím titulem, z levé stěny pak znaky nejvýznamnějších měst (Praha, Vratislav, Kutná Hora). Znaky měst jsou na jedné straně vyjádřením jejich emancipace, na straně druhé pak důkazem, že byly oporou Karlovy vlády. Až za městskými znaky následují erby českého, moravského a slezského panstva. Dolní řada byla vyhrazena nižší šlechtě z okruhu císaře a jeho služebného dvora.

Za autora koncepce znakové galerie bývá nejčastěji považován Jan Očko z Vlašimi, jehož titul olomouckého biskupa byl v nápisu zdůrazněn. Formou erbů tak máme před sebou panovníkovu dvorskou společnost, která je ještě rozvětvena do oblasti soukromých dvorů a družin šlechty, světských knížat a také královnina dvora. Nejedná se o prezentaci císařského dvora, který byl ve skutečnosti mnohem širší, ale dvůr českého krále. Zároveň se nejedná o vypodobnění skutečného stavu, ale ideální situace.

Vznik výzdoby je nejčastěji dáván do souvislostí s narozením Václava (IV.) 26. února 1361 v Norimberku, erby mohly být vytvořeny snad u příležitosti jeho křtu v dubnu téhož roku.

Zpět ale k vypodobnění sv. Václava. Obě vyobrazení svatého Václava na Laufu se odlišují od světcovy kodifikované podoby, jak ji známe např. z Liber viatiku nebo Svatováclavské kaple. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že je Václav vypodobněn se znakem Českého království. Jde o velice reprezentativní vyobrazení, která se nacházejí především mimo území Českého království. Jedná se bezpochyby o součást státní reprezentace na územích, která Karel IV. připojil ke Koruně české. Karel IV., který uctíval sv. Václava, jej považoval nejen za zemského patrona, nýbrž i patrona dynastie Lucemburků.

V erbovním sálu najdeme v jižní okenní nice menší zapuštěný reliéf (60 x 34-35 cm), který je bohužel dost poškozený. Svatý Václav má delší vlasy a kolem hlavy svatozář. V pravé ruce drží kopí s praporcem, v levici pak třímá štít s českým lvem. Samotný reliéf byl ještě před pár lety zdoben jen zbytky polychromie. V současnosti jej však zdobí „čerstvé“ barvy, které zvýraznily některé méně viditelné části reliéfu, kupř. plášť. Je těžké určit, zda takto sv. Václav zářil i v době Karla IV. Přesto je jeho přítomnost v sále významná. Světec je přítomen v místnosti, která patřila k těm nejreprezentativnějším v celém hradě, a zároveň jsou pod jeho ochranou erby všech, kteří tvořili panovníkovu ideální dvorskou společnost.

Druhé  Václavovo zobrazení se nachází na jižní fasádě vstupní věže. Jedná se o pískovcovou sochu v životní velikosti, měří 180 cm, a je hodně zvětralá. Světec je oděn do vojenského kabátce, dobře je viditelný dlouhý plášť sahající až ke konzole. V levé ruce drží štít s reliéfem českého lva. Druhá ruka bohužel chybí, ale můžeme odhadnout, že v ní původně držel kopí stejně, jak je tomu u reliéfu z erbovního sálu. Esovitě prohnutá socha stojí na konzole ve tvaru hrncové přilby s přikrývadlem a česko-lucemburským klenotem.

Na věžní vstupní bráně nejdeme navíc ještě jeden reliéf, který zapadá do panovnického konceptu. Jde o čtvercový reliéf s vyobrazením korunovaného, dvouocasého českého lva, který se nachází pod svatováclavskou sochou. Polychromie díla o velikosti 115 na 115 cm se nedochovala.

Marek Zágora

Foto Peter Kováč a Oldřich Beneš.