Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Svatý Václav v legendě o sv. Oldřichovi v manuskriptu Liber depictus

Mezi nejzajímavější rukopisy poloviny 14. století, jež vznikly na našem území patří bezpochyby Krumlovský obrazový kodex, zvaný také podle poznámky na foliu 1 r Liber depictus. Manuskript vznikl pravděpodobně krátce před rokem 1350 a obsahuje 171 pergamenových folií o rozměrech 35 x 25 cm.

Jedná se o vysloveně obrazový rukopis, doklad mimořádné role obrazů jako prostředku náboženského prožitku ve 14. století. Liber depictus ukazuje způsob vizualizace nedostupných textů iliteratům, zejména pak legend.

Rukopis obsahuje „Bibli chudých", dvě podobenství a kresebné vyobrazení celkem jednadvaceti legend, mezi nimiž jsou také legendy o českých světcích: sv. Václavu (fol. 32r nahoře-44r dole), sv. Ludmile (fol. 44v nahoře-49r uprostřed) a sv. Prokopu (fol. 70v uprostřed-73r dole). Chybí ale např. život sv. Vojtěcha. Dále najdeme v rukopisu ještě několik dalších obrazů s duchovními náměty.

Text hraje zcela podřadnou roli, omezuje se hlavně na nadpisy jednotlivých kreseb, jež provedli celkem tři autoři, kteří s velkou pravděpodobností pocházeli z ateliéru nástěnné malby z okolí Českého Krumlova. Působili přibližně ve stejnou dobu a vedle sebe. Nedodržovali předkresbu, měnili gesta i postoje těl lidí a zvířat.

Jednotlivé scény na sebe navazují přes dvě stránky, což není v žádném jiném rukopise. Kresby jsou ve dvou nebo ve třech pásech, folia 1v-31v a 108r-171v obsahují kresby ve dvou řadách, folia 32r-107v pak ve třech řadách. Na foliích 1r, 155v a 156r jsou vyobrazení přes celou stranu.

Nejstarší autor, Ruka I., a Ruka II. mohli být ve vztahu učitel a žák. Ruka I. je autorem nejkvalitnějších kreseb. Podílel se jen na Bibli chudých. O generaci mladší Ruka II. vytvořila nejvíce kreseb. Na Bibli chudých spolupracoval společně s prvním autorem. Jeho postavy nezaplňují celý prostor pásu a ty, jež stojí vedle sebe promlouvají pomocí gest rukou a paží.

Jednotlivé scény jsou od sebe více děleny, volná místa mezi scénami vyplňují stavby a stromy. U Ruky II. se objevuje velký smysl pro detail, na vyobrazeních vidíme různé vozy, lodě, nosítka, stavební a zemědělské práce, celebrování mše, narození a podobně. Rozeznáváme lidi chudé, slepé, nemocné i posedlé.

Autor zachytil některé lidi a rovněž zvířata z pohledů, které nebyly příliš obvyklé, např. koně zezadu či chodidla oběšence. Poslední autor, Ruka III., je na stejné stylové úrovni jako Ruka II. 

Původně byl Liber depictus určen asi pro některého člena rodiny Rožmberků. Roku 1350 založila Kateřina z Rožmberku klášter, který byl zasvěcen „in hon. ss. Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae" a jemu mohla darovat právě vyhotovený kodex. Od té doby pak byl v majetku minoritského kláštera Panny Marie v Českém Krumlově.

Na titulním listu je také poznámka ze 17. století, že v té době patřil rukopis „Convectus Beatae Virginis", jak se označoval minoritský klášter. V roce 1782, po zrušení kláštera Josefem II., byl rukopis převezen do Vídně, do císařské Dvorní knihovny. Dnes je majetkem Rakouské národní knihovny ve Vídni (Cod. 370).

Je velice dobře známo, že jsou v rukopisu zobrazeny tři legendy o českých světcích (sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop). Málokdo ale ví, že se postava českého knížete Václava objevuje ještě v jedné legendě, a to o augšpurském biskupu, sv. Oldřichovi (890-973). Legenda je zachycena na foliích 150v nahoře až 155r dole. Oldřichův život je zachycen v celkem devatenácti scénách, v deseti pak vystupuje sv. Václav.

Jakou roli hraje v Oldřichově „životě" sv. Václav? Zaměříme se pouze na část se sv. Václavem, která se „čte" v pásech vedle sebe. Takže nejprve horní pás na obou stranách a příběh pak pokračuje dolním pásem.

Sv. Václav přijíždí se svou družinou k císaři. (fol. 152v nahoře, obr. 1) Biskup Oldřich přijímá českého knížete a zve jej do svého domu. (fol. 153r nahoře) Bere knížete za ruku a společně vidí (fol. 152v dole, obr. 1), jak je na nosítkách za velkého pláče přenášeno tělo nebožtíka, člověka, který byl velice dobrotivý k chudým. (fol. 153r dole, obr. 1) Oldřich a Václav se kleče modlí u nosítek se zesnulým, chtějí jej společně vzkřísit. Muž zvedá hlavu, pozvedá ruce, jedno oko má otevřené. (fol. 153v nahoře, obr. 2) Václav s Oldřichem napůl nebožtíka vzkřísili. (fol. 154r nahoře, obr. 3)

Muž klečí před oběma světci a děkuje jim za své vzkříšení. (fol. 153v dole, obr. 2) Václav jí s Oldřichem u jednoho stolu. Dva služebníci přinášejí mísy. (fol. 154r dole, obr. 2) Václav se loučí s Oldřichem. (fol. 154v nahoře, obr. 3) Český kníže se vrací se svou družinou do Čech. (fol. 155r nahoře, obr. 3) Oldřich leží mrtvý na svém loži. Jeho duše je odnášena andělem do nebe. (fol. 154v dole, obr. 3) Světcovo tělo je duchovními ukládáno do sarkofágu. (fol. 155r dole, obr. 3) 

Svatého Václava poznáme podle svatozáře, i když ta v některých scénách chybí. Jeho hlavu zdobí charakteristická knížecí čapka. Při příjezdu a odjezdu je oděn ve varkoč a opásán mečem. Na návštěvě u biskupa má pak na sobě dlouhý, přepásaný šat, přes něj má plášť sepnutý pod krkem. Na jedné ze scén je patrný náznak, že plášť je podšitý kožešinou, pravděpodobně hermelínem.

Je možné, že se oba budoucí světci potkali. Oldřich se stal biskupem roku 923 a kníže Václav zemřel roku 935, neexistují o tom ale žádné písemné zprávy.

Marek Zágora

Latinské znění nadpisů:

fol. 152 va Hic sanctus Venczeslaus a cesare veniens venit Ratisponam
fol. 153 ra Hic sanctus Ulricus suscipit sanctum Venczeslaum in domum suam
fol. 152vb Hic deambulantibus sancto Venczeslao et sancto Ulrico viderunt funus portare cum fletu maximo
fol. 153rb Dicebat sanctus Ulricus: Erat quidam civis, vir honestus pauperibus
fol. 153va Hic sanctus Venceslaus dicebat ad sanctum Ulricum: Suscita probum virum. - [Et sanctus Ulricus:] O sancte Venczeslae, suscita eum
fol. 154ra Et sic sanctus Ulricus suscitavit medium et sanctus Venceslaus medium
fol. 153vb Hic regraciatur eis de resurectione
fol. 154rb Hic sanctus Venceslaus comedit cum sancto Ulrico
fol. 154va Hic sanctus Venceslaus accipit licenciam a sancto Ulrico
fol. 155ra Hic [e]quitat domum sanctus Venczeslaus
fol. 154vb Hic moritur sanctus Ulricus
fol. 155rb Hic sepelitur sanctus Ulricus

Reprodukce z: Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. století, 2. vydání, Praha 1940.