Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. a Zikmund Lucemburský na kolorovaných perokresbách v papežském a císařském svitku

V berlínské Státní knihovně se nachází velice zajímavá rukopisná památka. Jedná se o dlouhý pergamenový svitek s vyobrazeními dvou set čtrnácti papežů a sto dvanácti císařů (Hdschr. 143). Výjimečné dílo vzniklo mezi roky 1431 a 1433, nejpravděpodobněji ve Frankfurtu, o čemž mimo jiné svědčí v textech použitý dialekt středověké němčiny. Celé dílo je tvořeno patnácti pergameny různé délky a šířky a měří celkem 667 cm, šířka pak kolísá mezi 18,5 a 20,5 cm.

O osudu rukopisu toho moc nevíme. Na svitku, jehož zadní strana je prázdná, je napsán rok 1566 a červené razítko jedné vévodské knihovny z 19. století. Před rokem 1937 vlastnil dílo drážďanský bankéř Kurt Arnold, který ho získal v Mnichově od Jacquese Rosenthala. Arnoldova žena prodala svitek po smrti svého muže Albi Rosenthalovi.

Svitek představuje ve dvou paralelně vedených řadách, nahoře a dole papeže a světské vládce Svaté říše římské. Jednotlivá vyobrazení jsou číslovaná, nejprve římskými a poté arabskými číslicemi. Řada papežů začíná Ježíšem Kristem a je dovedena po papeže Evžena IV., který zastával svůj úřad v letech 1431-1447.

Prvním císařem je Gaius Julius Caesar a celou řadu uzavírá Zikmund Lucemburský, který je však vypodobněn pouze jako římsko-německý král. Osoby jsou zobrazeny jako polopostavy, resp. tříčtvrteční idealizované „portréty“ se svým znakem a „vladařskými“ insigniemi, které jasně vymezují postavení zobrazeného ve společnosti. Nad nimi je uvedeno jejich jméno a krátký doprovodný text, který je blíže charakterizuje.

Všechny nápisy jsou dílem jedné ruky, jednotlivá vypodobnění jsou pak výtvorem dvou malířů, ke změně dochází u šestého papeže a jedenáctého císaře.

U papežů najdeme zmínky o prvních osmi ekumenických koncilech a také o koncilech v Pise a Kostnici. Zcela chybí zmínka o koncilu v Basileji. U panovníků najdeme na spodním okraji jména významných básníků a učenců, ale také kacířů a proroků. Císaři od Karla Velikého mají na hlavě císařskou korunu s kamarami (klenutými pásy), králové pak mají jednoduchou, otevřenou korunu s liliemi. Stejně je tomu rovněž u protikrálů. Pronásledovatelé křesťanů mají v ruce místo žezla nakreslený meč.

Mezi čtyřmi posledními světskými vladaři objevíme hned tři panovníky, kteří byli i českými králi. Stranou ponecháme zobrazení Karla IV. a soustředíme se hlavně na jeho syny Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Římsko-německý a český král Václav IV. je otočený doleva, má delší světlé vlasy a bezvousou tvář. Na hlavě má královskou korunu zakončenou liliemi. V levé ruce drží žezlo, v pravici pak královské jablko.

Zajímavé je gesto ukazováčku levé ruky, kterým ukazuje na vedle vypodobněného Ruprechta Falckého, který byl zvolen králem poté, co byl Václav IV. Lucemburský v roce 1400 sesazen. Ruprecht je natočen směrem k Václavovi, žezlo drží v pravici a ukazováčkem stejné ruky komunikuje s Václavem, i když jeho prst jakoby míří výš a odkazuje pravděpodobněji na text, který se vztahuje k Václavovi.

Podíváme-li se blíže na zobrazení Zikmunda Lucemburského, je zřejmé, že malíř znal panovníkovy dobové portréty, což se samozřejmě odráží i na jeho vypodobnění ve svitku. Zikmund Lucemburský je v textu svitku představen nejen jako římsko-německý král, ale také jako uherský král, bratr českého krále Václava. Jeho polopostava je natočena doleva. Jeho hlavu zdobí delší vlasy a hlavně tolik typický plnovous, na hlavě pak má královskou korunu, stejnou jako má i Václav IV. V levici drží žezlo zakončené lilií, v pravé ruce pak svírá královské jablko. Postava je zahalena v plášti.

I proto, že je Zikmund vypodobněn s „pouhou“ královskou korunou, můžeme soudit, že svitek vznikl nejdříve v roce 1431, kdy se svého úřadu ujal papež Evžen IV., nejpozději pak v roce 1433, kdy byl Zikmund korunován na císaře.

Tzv. papežský a císařský svitek sloužil s největší pravděpodobností jako názorná učební pomůcka. Některé podobné svitky, které se rovněž dochovaly do současnosti, byly dokonce celou dobu roztažené a připevněné na zdi.

Marek Zágora

Foto: z Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation 962 bis 1806. Von Otto dem Grossen bis zum Ausgang des Mittelalters, Dresden 2006 a Žigmund Luxemburský. Umenie a kultúra 1387-1437, Budapest 2006