Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. s kurfiřty na titulním listu díla Historia plantarum

Římsko-německý a český král Václav IV. z rodu Lucemburků byl proslulým bibliofilem, jehož knihovna byla na přelomu 14. a 15. století jednou z největších ve střední Evropě. Bohužel se nám do současnosti dochovalo jen několik málo rukopisů, o nichž s jistotou víme, že byly součástí jeho knihovny.

Mimo jiné se dochovalo i několik manuskriptů, o nichž víme, že se původně nacházely ve Václavově knihovně, ale časem se dostaly do knihovny uherského krále Matyáše Korvína. Jedním z takových je exemplář díla „Historia plantarum“, který se dnes nachází v Biblioteca Casanatense v Římě (Cod. lat. 459).

Pergamenový rukopis vznikl nejpravděpodobněji krátce před rokem 1400 v Lombardii v dílně Giovannina dei Grassiho. Obsahuje celkem 295 listů o rozměrech 293 na 435 mm. Manuskript se do Václavovy knihovny dostal pravděpodobně jako dar Gian Galeazza Viscontiho. Václav IV. totiž rodinu Visconti podporoval a roku 1395 jí propůjčil vévodský titul.

Text je řazen abecedně a postupně představuje různé rostliny, zvířata a minerály. Hlavní pozornost je pak věnována jejich využití v lékařství. Dílo je nejčastěji označováno jako „Tacuinum sanitatis“, nebo „ Historia plantarum“, objevují se ale i názory, že přesnější je označení „Encyclopaedia medica“.

Exemplář byl původně v majetku Václava IV. Po jeho smrti v roce 1419 odvezl část knihovny jeho nástupce Zikmund Lucemburský do Budína. Je pravděpodobné, že se mezi rukopisy nacházel i exemplář „Historia plantarum“. Manuskripty pak zdědil Zikmundův zeť Albrecht Habsburský. Později rukopisy spravoval Friedrich III., který byl zároveň poručníkem nezletilého Ladislava Pohrobka, který později žádal o vydání rukopisů, na něž měl nárok. Je však pravděpodobné, že Friedrich odevzdal pouze část. I proto se dnes největší dochované skvosty z Václavovy knihovny nacházejí v Rakouské národní knihovně.

Protože se „Historia plantarum“ dostala do držení uherského krále Matyáše Korvína, je možné, že kodex zůstal v Budíně, nebo se jedná o jeden z rukopisů, který byl navrácen Ladislavu Pohrobkovi.

V roce 1695 odkázal kardinál Girolamo Casanate († 1700) ve svém testamentu svou sbírku rukopisů a tisků Římu, aby byla zpřístupněna ve veřejné knihovně. Součástí jeho sbírky byla pravděpodobně již i „Historia plantarum“, ačkoliv první zmínka o rukopisu pochází až z roku 1744.

V manuskriptu najdeme celkem 24 bohatě zdobených listů, jedná se vždy o list s novým písmenem abecedy. V každé úvodní iniciále je namalováno poprsí jednoho z filozofů, nebo lékařů. Dvě třetiny listu pak vyplňují vyobrazení rostlin, nebo zvířat, o nichž je pojednáno v samotném textu. Součástí je i bohatá okrajová výzdoba. Zajímavé je např. vypodobnění orlice s korunou na foliu 21r (A(quila)), na zlatém pozadí je namalovaná heraldická orlice.

V díle, na jehož výzdobě se podílelo více malířů, najdeme přes pět set vyobrazení rostlin, přes osmdesát zvířat a přes třicet minerálů. Většina vyobrazení zvířat i rostlin pak vychází z bezprostředního studia přírody.

Z hlediska panovnické ikonografie je nejzajímavější folio 1r, na němž objevíme reprezentativní zobrazení Václava IV. ve společnosti kurfiřtů. V dolní části úvodního listu je namalovaný čtvrcený znak uherského krále Matyáše Korvína. Pod tímto znakem byl ale původně namalovaný znak zcela jiný, jednohlavá orlice bez koruny s roztaženými křídly. Právě díky ní mohl být identifikován panovník vyobrazený na hlavní miniatuře.

Na vyvýšeném, architektonicky vyvedeném trůnu sedí římsko-německý a český král Václav IV. Lucemburský. Na hlavě má korunu, která připomíná korunu císařskou, v pravé ruce drží žezlo, v levé pak svírá královské jablko. Má delší vlasy a upravené vousy. Je oblečen v reprezentativní šat, skládající se z několika částí, z nichž nejvýraznější je plášť, do něhož je částečně zahalen. Na nohách má přiléhavé střevíce.

Protože byl Václav IV. zároveň českým králem, stojí po stranách trůnu pouze šest kurfiřtů, on je tím sedmým. Po Václavově pravici jsou to arcibiskupové (mohučský, kolínský a trevírský), na levé straně pak vidíme tři světské kurfiřty (markrabího braniborského, falckraběte rýnského a vévodu saského). Všechny můžeme identifikovat podle heraldických barev jejich oděvů. Např. nejblíže trůnu z církevních volitelů stojí mohučský arcibiskup, ze světských pak falckrabě rýnský držící v ruce meč.

Kolem hlavní miniatury je zobrazeno také sedm ženských postav, které jsou personifikací sedmi kardinálních ctností. Největší z nich je zobrazena „věrnost“ (fidelitas). Pod hlavní iluminací vpravo je pak namalovaná iniciála A(urum) s poprsím antického filozofa.

Dalšími důkazy, že se opravdu jedná o zobrazení Václava IV., jsou nad hlavní miniaturou namalované helmice s korunou, které zdobí klenot v podobě orlích křídel.

Marek Zágora

Foto z Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation 962 bis 1806. Von Otto dem Grossen bis zum Ausgang des Mittelalters, Dresden 2006