Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. s Žofií Bavorskou v okrajové výzdobě královy Bible

Šestnáctého srpna 2014 uplyne 595 let od smrti českého a římského krále Václava IV., představitele třetí generace u nás vládnoucích Lucemburků. Jeho smrt je líčena většinou takto: na svém oblíbeném sídle, Novém hradě u Kunratic se dozvěděl o první pražské defenestraci, k níž došlo v neděli 30. července 1419. Rozčílil se, přepadl ho prudký atak mrtvice a zemřel. Bylo to ale opravdu tak?

S vysokou pravděpodobností se král Václav IV. skutečně nacházel na Novém hradě u Kunratic, který nechal vybudovat v letech 1411-1412. Jak nás informují písemné prameny, propadl po obdržení zprávy o první pražské defenestraci záchvatu hněvu, zuřil a přísahal, že vyhladí všechny husity a především pak kněží. Poté, co se uklidnil, se dostavila úzkost a jistá ochablost.

Psychicky zlomený král pod tlakem souhlasil s tím, že když se mu Novoměstští omluví a pokoří, potvrdí jejich novou městskou radu, kterou si zvolí. Nové konšely schválil na Novém hradě u Kunratic již 2 srpna 1419. Ve dnech 7. a 8. srpna si začal stěžovat na bolesti v levé ruce, navíc se cítil opuštěný a zrazený a propadal depresi. Patnáctého srpna se mu ulevilo, ale o den později, ve středu 16. srpna odpoledne se mu přitížilo a v podvečer zemřel. Bylo mu 58 let.

Václav IV. je dnes vnímán především jako neschopný a psychicky labilní panovník. Václav byl ale i velice vzdělaný a inteligentní, k vladařským povinnostem však časem získal odpor. Místo panování se raději věnoval svým zálibám, kterými byly hlavně lov a sbírání iluminovaných rukopisů.

Již mnoho bylo napsáno o jeho knihovně, která byla ve své době jednou z největších ve střední Evropě. Můžeme předpokládat, že do ní převzal i rukopisy, které původně patřily jeho otci Karlu IV. Do současnosti se nám dochovalo jen několik málo rukopisů z původní Václavovy sbírky a ty se dnes nacházejí v zahraničí, většina z nich pak v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Králova knihovna byla v posledních letech jeho života uložena v sklenuté síni výše zmíněného Nového hradu u Kunratic. Nejednalo se o náhodnou sbírku bohatě iluminovaných manuskriptů, ale soubor, který vyjadřoval královy osobní zájmy i duchovní svět jeho dvora. Mezi dochovanými exempláři tak najdeme texty náboženské, právní, astrologické a také rytířský román Willehalm.

Nejvýznamnějším a nejvíce obdivovaným rukopisem je nedokončený exemplář německého překladu bible (neobsahuje konec Starého zákona a celý Nový zákon), který vznikl v posledním desetiletí 14. století, ale nemůžeme vyloučit, že první práce na něm začaly již v 80. letech. Jedná se o opis druhého nejstaršího německého překladu Vulgáty, který vznikl kolem roku 1375. Překlad financoval kutnohorský mincmistr Martin Rotlev, člen významné německé patricijské rodiny ze Starého Města.

Originál Václavovy Bible je dnes svázán do šesti svazků a nachází se v Rakouské národní knihovně ve Vídni (cod. 2759 – 2764). Rukopis ale vznikl v Praze pro krále Václava IV., bohužel nevíme, kdo jej objednal. Dílo nebylo dokončeno hlavně z finančních a také politických důvodů.

Po Václavově smrti zůstala na Novém hradě u Kunratic posádka. Hrad byl na konci roku 1420 obležen vojskem Pražanů a 25. ledna 1421 se posádka hradu vzdala. Nový hrad byl vyrabován, zapálen a jeho opevnění zbořeno. Knihovna byla z velké části rozchvácena. Bible, která nebyla ani svázaná v té době již na hradě nebyla, s největší pravděpodobností si ji přivlastnil Václavův mladší bratr a zároveň nástupce Zikmund Lucemburský. Po něm zdědil bibli král Albrecht II. a tak se dostala do rukou Habsburků a jejich prostřednictvím do Vídně.

Bible Václava IV. je vskutku unikátním dílem. Na 1 214 foliích o rozměrech ca. 53 x 36,5 cm je celkem 654 miniatur a iniciál a k tomu další četná vyobrazení v droleriích a bordurách, na nichž se podílelo minimálně devět iluminátorů, z nichž některé známe i jménem: prvním je Frana – dvorní malíř František, druhým pak Mikuláš Kuthner.

V bibli najdeme mnoho iluminací, na nichž je zobrazen český a římský král Václav IV., jenž tak dával najevo, že vznik tohoto díla je spjat právě s jeho osobností. Jedná se často o velice reprezentativní vyobrazení (hlavně skvostné iniciály), z nichž některá úzce souvisela s vybranými pasážemi Starého zákona.

Zajímavá jsou ale i králova vyobrazení, na nichž je vypodobněn společně s královnou Žofií Bavorskou (1376-1428). Jedno nalezneme kupř. ve druhém svazku bible (cod. 2760), které čítá celkem 182 folií. Na foliu 174r je vypodobnění královského páru součástí okrajové výzdoby. Na pravé straně vidíme královnu sedící na architektonicky ztvárněném trůnu. Její hlavu s dlouhými světlými vlasy zdobí koruna. Oděna je v krásné, zlatem lemované šaty, možná trochu překvapí její odhalená ramena. Dívá se směrem ke králi a v pravé ruce drží nápisovou pásku, kterou se k němu obrací. Páska je však prázdná…

Králův, rovněž architektonicky ztvárněný trůn je namalován na levé straně. Samotný Václav IV. je natočen směrem ke královně, na níž se obrací gestem levé ruky. Je oblečen v módní vatovaný kabátec a těsné dvoubarevné nohavice, jeho obuv pak zdobí módní „zobáky“. Výrazný je rovněž králův zlatý pás, který je, jak móda předepisovala, umístěn pod skutečným pasem. Panovník má rovněž upravené vousy a delší vlasy, na hlavě pak krásnou zlatou korunu.

A jaké byly další osudy Žofie Bavorské po smrti Václava IV., po jehož boku strávila třicet let? Král Zikmund Lucemburský jí svěřil správu Českého království, ale na konci roku 1419 se jí vzdala. Poté se snažila pomáhat Zikmundovi převzít dědictví po Václavovi. Na počátku roku 1422 nakonec přesídlila do Prešpurku (dnešní Bratislava), kde pak žila až do své smrti v listopadu 1428. Česká a římská královna Žofie Bavorská byla pohřbena v kostele sv. Martina.

Marek Zágora

Foto: faksimile Wenzelsbibel, ADEVA