Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. uvězněný v iniciále W na titulním listu Zlaté buly z roku 1400

Římský císař a český král Karel IV. vydal v roce 1356 nový říšský zákoník, který postupně vyhlásil na dvou říšských sněmech – v Norimberku 10. ledna 1356 a v Metách 25. prosince téhož roku. Jeho krátké označení „Zlatá bula“ se poprvé objevuje v roce 1400 a odkazuje na zlatou pečeť, kterou byla opatřena většina jeho originálních vyhotovení.

Zlatá bula se dočkala ve středověku a také v novověku mnoha opisů, z nichž některé byly doplněny i bohatým obrazovým doprovodem. Nejkrásnějším a zároveň nejluxusnějším rukopisem s opisem celého textu Zlaté buly je manuskript, jenž vznikl roku 1400, nebo krátce po něm v Praze. Jeho objednavatelem nebyl nikdo jiný než Karlův nejstarší syn a nástupce, římsko-německý a český král Václav IV. Manuskript se dnes nachází ve Vídni v Rakouské národní knihovně (Codex Vindobonensis 338).

Svazek obsahuje osmdesát osm pergamenových folií. Hlavním textem rukopisu je latinsky psaná Zlatá bula, podle níž je celý rukopis pojmenován. Kodex ji označuje jako „Zlatá bula císařských zákonů“. Za ní pak následují další texty. Prvním je „Tractatus de habilitate temporis ad processum versus Italiam“, traktát věnovaný Karlu IV. o nutnosti římské jízdy, druhým je dopis o Karlově následníkovi a synovi Václavovi „Epistola de successore“. Jejich autorem byl nejpravděpodobněji nějaký Ital ve službách císaře Karla IV., který byl velice dobře obeznámen s poměry na pražském dvoře. Závěr vídeňského rukopisu pak tvoří seznam toskánských měst a hradů: „Ciuitates et Castra que su(n)t in liga et societate in Tuscia contra d(omi)n(u)m n(ost)r(u)m“.

Václavův rukopis Zlaté buly je bohatě iluminován. Jeho výzdobu tvoří celkem osmačtyřicet miniatur. Text samotné Zlaté buly zdobí čtyřicet šest miniatur, u spisu „Tractatus de habilitate temporis“ najdeme pak pouhé dvě, u zbývajících textů pak není žádná.

Text Zlaté buly je napsán na čtyřiceti šesti listech, připadá tedy v průměru jedna miniatura na list, respektive dvoustranu. Miniatury ale nejsou rozděleny rovnoměrně. Vedle dvoustran s jednou miniaturou jsou i dvoustrany s pouhým textem a naopak se dvěmi, třemi a dokonce čtyřmi miniaturami.

Nejznámější ze všech iluminací rukopisu je výzdoba titulního listu, který patří vůbec k tomu nejlepšímu, co můžeme v dochovaných rukopisech Václava IV. objevit. Jedinou orámovanou iniciálu titulního listu (O) zdobí modrá točenice na zlatém damaskovaném pozadí. Hlavní miniatura titulního listu pak ukazuje Krista v modrém plášti sedícího na zeleném trůnu. Kristova levice drží zeměkouli v barvách duhy, pravici pozvedá v poučném gestu. Po obou stranách Krista stojí anděl, jeden se modlí s roztaženýma, druhý se spojenýma rukama. Ze čtyř rohů rámu miniatury vyrůstají stylizované akantové listy. Proplétají se bohatými úponky, které pokrývají všechny čtyři okraje titulního listu. V nich se otevírá celý malý svět rostlin, zvířat a lidí.

V listoví sedí osm zpěvných ptáků, kteří jsou namalováni velice realisticky. Můžeme tak obdivovat vlevo nahoře s otevřeným zobáčkem zobrazenou sýkoru koňadru. Je možné identifikovat i ostatní ptáčky. Vpravo nahoře sedí hýl, pod ním pozvedá svá křídla bramborníček; pod ním vidíme uprostřed strany pravděpodobně dudka chocholatého a vpravo od něj čejku obecnou. Pod nimi blízko pravého dolního rohu se choulí stehlík obecný a čížek lesní, jenž si čistí peří. Naproti v levém dolním rohu pak sedí pěnkava obecná. Ptačí vyobrazení jsou bezprostředními studiemi podle přírody. Jedna věc ale překvapí: ledňáček, který je jedním z nejčastějších Václavových symbolů, na titulním listu Zlaté buly chybí.

Úponky zaplňují také další zástupci zvířecího světa. Vlevo dole v rohu černý medvěd, vpravo dole dvě opičky, z nichž jedna chce zřejmě udělat kotrmelec a druhá si nazouvá botu. Vpravo nad tím na okraji je šedá sova, nad ní v šlahounech blízko sebe liška, pes a kočka. Vpravo pak je možno rozeznat kresbu další sovy, která ale nebyla nakonec namalována. Tato zvířata ztělesňují různé fyzické vlastnosti člověka.

Měřítko těchto zvířat má devět lidských postav v úponcích: v kládě, která má tvar písmene W, sedí chycený muž, kterým je bezpochyby samotný římsko-německý a český král Václav IV. z rodu Lucemburků. Je oblečen do kabátce v říšských barvách se zlatě vyšívanými okřídlenými písmeny W a E, nohy mu kryjí nohavice, každá v jiné barvě. Panovník, jenž postrádá panovnické insignie, je obklopen celkem šesti lazebnicemi, po třech vlevo i vpravo. Jedna z nich, po králově pravici je dokonce nahá a její tělo je jen částečně zahaleno modrou točenicí, kterou má uvázanou nad pasem. Levou rukou pak provokativně ukazuje králi, jenž se dívá jejím směrem, své levé ňadro.

Lazebnice na levém okraji, jež je namalována výše než všechny zbývající, má rovněž modrou točenici kolem pasu a na bílé košilce stejně jako panovník vyšitá okřídlená písmena W a E, tentokrát v modré barvě. Předpokládá se, že se jedná o vyobrazení samotné královny.

Zcela nahoře vlevo se protahuje divý muž, dole vpravo se pak krčí mnich. Divý muž nese štít s českým erbem: v červeném poli stříbrný dvouocasý lev. Štítonoš má modrou točenici kolem hlavy a zelenou kolem pasu. Drží kopí s praporcem, na němž se opakuje znamení štítu. Prapor je sice z větší části zakryt sedící sýkorou koňadrou, přesto na základě srovnatelných vyobrazení v jiných Václavových rukopisech dobře určitelný.

Nahoře uprostřed je zobrazen říšský znak: ve zlatém poli černá jednohlavá orlice. Na helmu leží na modré točenici zlatá koruna s křížkem na přední straně a s druhým na vrcholu kamar. V koruně je vsunuta bílá, drahými kameny pošitá mitra, z níž v zátylku visí dolů dva rovněž bílé, kameny pošité pruhy. Mezi korunou a mitrou spočívá černé, zlatými lipovými listy zdobené křídlo. Říšská orlice v erbu a české „křídlo“ v klenotu zřejmě symbolizují nárok na sjednocení římské říše a Čech v jedněch rukách. Erb je spojen dlouhou tyčí s miniaturou Krista a s dole zobrazeným Václavem. V písmenu W uvězněný objednavatel rukopisu a jeho v erbu zobrazený nárok a titul tvoří střední osu titulního listu Zlaté buly. Jasně říkají: králi Václavovi patří tento kodex, jeho panovnický nárok na Čechy a Říši je v souladu s Božím přikázáním.

Luxusní manuskript Zlaté buly vznikl nejpravděpodobněji z toho důvodu, aby Václav IV. dal jasně najevo, že i po svém sesazení si stále činí nárok nejen na korunu římsko-německého krále, ale také na tu císařskou.

Marek Zágora

Foto: Faksimile ADEVA