Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. v autorském exempláři Bellifortis Konráda Kyesera

Bellifortis Konráda Kyesera z Eichstättu (1366- asi1405) je příručkou válečnického umění a zároveň nejstarším známým „Kriegsbuchem“ na našem území. Nedávno se ale objevil názor, že se jedná spíše o sbírku dobových kuriozit. Text je napsán v latinských hexametrech, bohužel Kyeserův jazyk je složitý, a proto odborná terminologie a některé části textu jsou méně srozumitelné.

Název – Bellifortis – se většinou překládá jako ten, který je silný ve válce. Ve své době byl tento spis velice oblíbený, o čemž svědčí více než třicet dochovaných exemplářů. Nejproslulejší exemplář díla se dnes nachází v Göttingenu (Niedersächsische Landes-und Universitätsbibliothek, Ms. philos. 63). Jedná se s vysokou pravděpodobností o autorský exemplář, v němž jsou i některé osobní Kyeserovy nákresy.

Göttingenský exemplář Bellifortis Konráda Kyesera byl dokončen 23. července 1405 asi po třech letech práce. Do Göttingenu se dostal roku 1773, kdy byl v Norimberku zakoupen tehdejší kurfiřtskou hannoverskou univerzitní knihovnou. O jeho dřívějších osudech nic nevíme.

Rukopis obsahuje celkem 140 pergamenových listů o velikosti 24 x 32 cm. Jeho kožená vazba je snad z 16. století. Manuskript vznikl na území Českého království, Konrád Kyeser byl stoupencem českého krále Václava IV. O jeho loajálním vztahu k českému králi vypovídají i některá zobrazení göttingenského exempláře, zejména pak vyobrazení královského stanu (fol. 85r) s některými typickými symboly Václava IV. (točenice, písmeno W).

Samotnému spisu předchází předmluva a dlouhé věnování římskoněmeckému králi Ruprechtu Falckému, do jehož služeb se chtěl Konrád Kyeser pravděpodobně dostat. Bohužel se již asi nikdy nedozvíme, proč své dílko nevěnoval Václavu IV.

Kyeser rozdělil svůj spis do celkem deseti kapitol:

I. kapitola průvod planet a útočné zbraně do bitvy
II. kapitola dobývací zbraně
III.  kapitola vodní technika
IV.  kapitola zařízení ke stoupání na vysoké věže a hradby
V.  kapitola vrhací stroje a balistika
VI.  kapitola obranná technika
VII. kapitola mírové využití ohně a „kouzelné“ recepty
VIII. kapitola válečné využití ohně, rakety, výroba střelného prachu
IX.  kapitola různé návody: lázně, recepty, domácí léky
X. kapitola mučicí nástroje, „kouzelné“ recepty, podkovy, praky, pás cudnosti…

Na závěr zařadil Kyeser „epichedion“, žalozpěv nad vlastním osudem, dále vlastní epitaf, za nímž je namalován „portrét“ autora s osobními údaji (o rodičích a narození) a zapsán horoskop z května 1402.

Z rukopisu bylo vyříznuto minimálně dvanáct listů, u nichž nevíme, zda byly všechny malovány. Velkou ztrátou je především vyříznutí folia s vyobrazením jezdce představujícího planetu Venuši. Celkově je ale stav rukopisu velice dobrý.

Výzdoba autorského exempláře je bohatá. Jednotlivé ilustrace jsou doplněny vysvětlujícími texty různé délky. Na některých listech ale nacházíme i obrázky bez popisu. Vyobrazení obléhání zasazená do krajiny můžeme považovat dokonce za rané „krajinomalby“. Je znát, že se na výzdobě podíleli také někteří malíři pracující v Praze pro Václava IV.

Bellifortis je umnou kompilací známých děl vojenského inženýrství a techniky Kyeserovy doby. Známe některá díla, z nichž Kyeser při psaní vycházel, kupř. ze spisu De mirabilibus mundi nebo z Liber ignium Marka Graeka. Některé části díla vycházejí i z praxe. Tak máme před sebou zbraně a stavby, jejichž zobrazení odpovídají skutečnosti. Výjimečné ale nejsou i autorovy fantaskní vynálezy.

Na začátek rukopisu zařadil Kyeser slavnostní průvod sedmi jezdců, kteří symbolizují jednotlivé planety, jež mají vliv na lidský osud a významně zasahují do všech lidských činností. Každý jezdec má svou barvu: Saturn je černý a dává schopnost rozlišovat a logicky uvažovat, Jupiter je zelený, Mars a Merkur jsou ohnivě červení, modrá je barvou Venuše a Luny. Zvláštní postavení má Slunce, jež je vypodobněno jako císař. Jezdci jsou mladí, krásní, odění do nádherných kostýmů, jsou oslavou života.

V göttingenském exempláři zaujme na první pohled zobrazení Slunce. Srovnáme-li dochovaná vyobrazení císaře jako Slunce v různých rukopisech Bellifortis, které vznikly v 15. století, zjistíme, že většina z nich nese rysy tváře římského císaře Zikmunda Lucemburského, kterého Konrád Kyeser neměl rád.

Ve výše popsaném autorském díle ale máme před sebou zcela jiného panovníka. Na foliu 9r jede zprava doleva jezdec oděný v zlatý šat, jehož plášť je podšit hermelínem. Oblečen je podle módy přelomu 14. a 15. věku, v úzké nohavice a špičaté střevíce, nechybí vatovaný kabátec. Uzdu drží levou rukou, v pravé pak třímá císařské jablko. Jeho hlavu zdobí císařská koruna, která spočívá na točenici, jejíž dva konce vlají ve větru. Rysy obličeje naznačují, že se malíř pokusil zachytit konkrétní tvář.

Je tedy možné a naznačuje to pravděpodobně i použití samotné točenice, že se díváme na kryptoportrét českého krále Václava IV. z rodu Lucemburků. Zarážející sice je císařská koruna na jeho hlavě, především uvědomíme-li si, že byl v roce 1400 sesazen z trůnu římskoněmeckého krále, jehož povinnosti zanedbával. Na druhé straně je ale známo, že titul římského krále používal i po tomto roce a jeho snem byla nadále císařská korunovace v Římě.

Václavovo zobrazení jako římského císaře v Bellifortis není výjimkou. V nejkrásnějším exempláři Zlaté buly Karla IV. z roku 1400 najdeme rovněž Václava jako císaře v majestátu (fol. 43r). Václavovo vyobrazení v Bellifortis je vedle stanu s Václavovými symboly druhým odkazem na blízký Kyeserův vztah k tomuto králi.

Marek Zágora

Reprodukce z: Bellifortis, faksimile z roku 1967