Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. v krakovském rukopisu Kroniky české Přibíka Pulkavy z Radenína

O velkolepé knihovně českého a římského krále Václava IV. bylo napsáno již velké množství studií a knih. Přesto stále přitahuje pozornost odborníků mnoha oborů, zejména pak historiků a historiků umění. Václav IV. proslul jako bibliofil, jenž ve své době vlastnil knihovnu, která čítala několik set kodexů. Jejím základem se bezpochyby staly rukopisy původní knihovny císaře Karla IV.

Do současnosti se nám dochovalo jen několik málo rukopisů, které Václavu IV. původně patřily. Proto si bohužel nemůžeme udělat ucelenější představu o tom, co všechno bychom v jeho sbírce iluminovaných manuskriptů našli. Dochované kodexy, které se dnes všechny nacházejí v zahraničí, nám alespoň naznačují, jaké rukopisy král sbíral, respektive oč se zajímal.

V druhé polovině 14. století patřili k nejvýznamnějším sběratelům rukopisů francouzský král Karel V. Moudrý, zakladatel francouzské dvorní knihovny, a též jeho synové, mezi nimiž vynikal především Jan, vévoda z Berry. Přes českou matku francouzského krále byli s Václavem IV. příbuzensky spřízněni. Václav se s nimi osobně setkal a je více než pravděpodobné, že mu při této příležitosti ukázali své sbírky bohatě iluminovaných rukopisů.

Francii navštívil Václav poprvé na přelomu let 1377 a 1378, kdy se osobně zúčastnil otcovy poslední diplomatické cesty, která vedla právě do Francie. Francouzský král Karel V. Moudrý přitom ukázal svým hostům poklady Louvru a dalších svých rezidencí. Francouzská dvorní knihovna, kterou založil, tehdy čítala asi tisíc svazků.

Pro Václava IV. pracovala v Praze dvorská dílna, v níž vznikla většina děl, která se nám dochovala do současnosti. Nejkrásnější rukopisy byly z královy knihovny odvezeny krátce po jeho smrti v srpnu 1419, zbytek byl pak rozchvácen a z velké části zničen v roce 1421 při dobývání Nového hradu Kunratic, v jehož klenuté místnosti byla knihovna v posledních letech umístěna.

Za nejstarší dochovaný rukopis Václavovy knihovny byl původně považován rytířský román Willehalm datovaný do roku 1387. Dnes je tomu jinak. V současnosti je za nejstarší považována monumentální, nedokončená německá bible, která začala vznikat s vysokou pravděpodobností již v 80. letech 14. století. Na jednom z prvních folií (fol. 2r) najdeme reprezentativní vyobrazení římského a českého krále Václava IV. a královny. Pravděpodobně se jedná o první Václavovu manželku Johanu Bavorskou, která zemřela v poslední prosincový den roku 1386.

V Polsku, konkrétně v Krakově, se ale nachází rukopis, který byl pravděpodobně jedním z úplně prvních svazků královy knihovny. Jde o manuskript obsahující Kroniku českou Přibíka Pulkavy z Radenína, Korunovační řád českých králů (Ordo ad coronandum regem Bohemorum) a Řád požehnání královny (Ordo ad beneficendam reginam).  Rukopis je nejstarším zachovaným exemplářem druhé recenze Pulkavovy kroniky.

Latinsky psaný manuskript se dnes nachází v krakovské Bibliotece Czartoryskich (cod. 1414). Převážně pergamenový rukopis vznikl v Praze před rokem 1374 a obsahuje celkem 282 listů o rozměrech 31,2 krát 22,9 cm. Jeho kvalitní výzdoba se bohužel omezuje jen na titulní list Kroniky české.

Jak se domnívá většina historiků umění, jedná se o rukopis, který byl pořízen pro mladého Václava jeho otcem, císařem Karlem IV., který velice dbal o vzdělání svého nejstaršího syna a následníka.

V 15. století patřil kodex krakovskému biskupovi Zbigniewu Olešnickému, který jej v roce 1455 odkázal krakovské katedrále. V letech 1455-1464 z něj čerpal informace o českých dějinách Jan Długosz, když pracoval na svém díle Annales Regni Polonie. Katedrála vlastnila rukopis do roku 1796, kdy si jej půjčil Tadeusz Czacki. Z jeho knihovny se pak roku 1818 dostal do vlastnictví Adama Czartoryského.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavá reprezentativní, figurální iniciála C titulní strany kroniky (fol. 3r). Vidíme na ní mladého trůnícího panovníka, kterým není nikdo jiný než Václav IV. Ve stejné úrovni je na listu v rámci okrajové výzdoby vymalován ještě znak českého krále.

Mladý král sedí na polštáři umístěném na kamenném trůně a je natočen doleva. Má bezvousou tvář, což je výrazem jeho mládí. Panovníkovu hlavu zdobí nakadeřené světlé vlasy a výrazná královská koruna. Králova postava je zahalena v dlouhý svrchní šat purpurové barvy, opatřený v horní části bílou kožešinou. Zpod dlouhého šatu vidíme jednu úzkou nohavici a módní střevíce. V pravé ruce drží Václav královské jablko, v levici pak žezlo.

Velice zajímavým detailem je bílý psík sedící vedle krále, resp. za ním. Může to být odkaz na královu zálibu v lovu. Jedná se totiž o lovecké plemeno používané k lovu vodních ptáků. Podle jiných názorů se může jednat o symbol vladaře jako dobrého pastýře.

Marek Zágora

Foto: Pavel Brodský z knihy Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách, Praha 2004