Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Václav IV. v sedile severní boční lodi chrámu Matky Boží před Týnem

V srpnu 2019 uplyne šest set let od smrti římského a českého krále Václava IV. z rodu Lucemburků, jenž stále zůstává ve stínu svých slavnějších příbuzných, dědečka Jana Lucemburského, otce Karla IV. a nevlastního bratra Zikmunda Lucemburského. Je to dáno zejména jeho špatnou pověstí, pověstí líného a nerozhodného krále, který se mnohem raději než vladařským povinnostem věnoval lovu, sbírání bohatě iluminovaných manuskriptů a budování hradů. Ve skutečnosti byl ale Václav IV. stejně jako většina Lucemburků velice vzdělaný a o jeho všestranných zájmech svědčí fragment jeho tolik obdivované knihovny.

Do současnosti se dochovalo velké množství panovníkových vyobrazení, z nichž většinu najdeme v rukopisech jeho proslulé knihovny. Zajímavá jsou ale i sochařská díla, na nichž je římský a český král zachycen. Václavovo nejreprezentativnější zobrazení na našem území najdeme na Staroměstské mostecké věži, která patřila mezi nejvýraznější dominanty středověkého Starého Města a Prahy vůbec. Dále nesmíme opomenout jeho bustu ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály, kde je zobrazen jako bezvousý a „bezstarostný“ mladík. Další královo sochařské vypodobnění, jemuž byla doposud věnována nejmenší pozornost, pak najdeme v kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě, který je známější jako Týnský chrám.

Týnský chrám byl již od 13. století jedním ze čtyř hlavních farních kostelů Starého Města. Na jeho místě stál původně románský kostel, o jehož podobě ale nemáme žádné bližší informace. Mnohem lépe, co se informací týče, jsme na tom u raně gotického chrámu, který se nacházel jihovýchodně od současné stavby. Pravděpodobně již v první třetině 14. století ale začal bohatý staroměstský patriciát uvažovat o stavbě většího a reprezentativnějšího kostela.

Se stavbou dnešního chrámu, který se stal hlavním staroměstským kostelem, se započalo asi na konci 30. let 14. věku a začalo se stavět od západu. Raně gotický chrám tehdy ještě stále sloužil svému účelu. Stavba se naplno rozběhla v 60. letech, kdy se stavělo trojlodí. Raně gotický kostel byl pak pravděpodobně postupně bourán, aby uvolnil místo novému chrámu. V 80. letech byly zřejmě dokončeny a zaklenuty obě boční lodě, hlavní loď pak byla s největší pravděpodobností zakryta trámovým stropem. Za vlády Václava IV. chrám sice ještě nebyl dokončen, ale byl již zcela funkční. Před vypuknutím husitských válek vypadal asi jako halové trojlodí.

Co se sochařské výzdoby týče, dodnes je nejvíce obdivovaná výzdoba severního bočního portálu, jehož tympanon s pašijovými výjevy mohli v roce 2016 obdivovat i návštěvníci velké karlovské výstavy „Císař Karel IV. 1316-2016“ ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Z pohledu panovnické ikonografie jsou ale nejzajímavější tzv. „královská“ sedile, která jsou součástí kaplí, které uzavírají na východě boční lodě. V obou najdeme královské hlavy v podobě bust, které slouží jako konzoly vynášející kamenné kružby.

Vyobrazení římského a českého krále Václava IV. najdeme v sedile severní boční lodi. K identifikaci krále nebylo možné využít datování konzoly, které kolísalo od poloviny 14. do poloviny 15. století. Přesto byla busta krále již dříve spojována s panovníkem na základě divého muže, jenž vynáší konzolu. Diví muži jsou známí z četných vyobrazení v rukopisech Václavovy knihovny, takže vypodobnění jednoho z nich bylo vnímáno jako identifikační prvek. Jenže diví lidé byli ve středověku velice populární a často se objevovali na dílech výtvarného umění. K identifikaci Václava IV. to nestačilo.

Na bustě ale najdeme při bližším pohledu jeden detail, který jasně dokazuje, že se opravdu jedná o vypodobnění římského a českého krále z rodu Lucemburků. Na hrudi krále je totiž zobrazen erb s říšskou orlicí, který přímo odkazuje k jeho hodnosti římského krále, kterým byl zvolen a korunován v roce 1376.

Autor busty se pravděpodobně pokusil zachytit skutečnou podobu panovníkovy tváře, o čemž svědčí kupř. výrazné vrásky na jeho čele. Navíc, srovnáme-li bustu s dalšími Václavovými dochovanými vyobrazeními, narazíme na velice podobné fyziognomické rysy. Lucemburk byl známý svým vřelým vztahem ke všemu módnímu, což se projevovalo nejen v odívání, ale i např. v úpravě vlasů a především vousu, jak to vidíme na samotné bustě. Samozřejmě to nelze vnímat jako hlavní identifikační prvek, protože všichni panovníci byli vyobrazováni s vousy, které byly znakem dospělosti a moudrosti.

Velice zajímavá je královská koruna, která zdobí Václavovu hlavu. Nejedná se o žádnou z korun, které známé z jeho jiných vyobrazení. Koruna je tvořena pletencem květinových motivů, podobně jako ozdoba jeho krku. Pravděpodobně jde o výraz přijetí Boží moudrosti a s ní i Božích zákonů, kdy se král stává přímým zástupcem Boha na zemi.

Busty krále i královny jsou datovány do raných 80. let 14. století. Z toho vyplývá, že vypodobněnou královnou, jejíž konzolu vynáší středověký horník, je Václavova první manželka Johana Bavorská.

Václav IV. měl jinak k Týnskému chrámu zřejmě blízký vztah, což bylo dáno mimo jiné i tím, že si nedaleko od něj nechal od poloviny 80. let 14. věku budovat proslulý městský hrad, známý jako Králův dvůr.

Marek Zágora

Foto Peter Kováč.

K vyobrazení Václava IV. na Staroměstské mostecké věži:

http://www.stavitele-katedral.cz/znama-a-neznama-vyobrazeni-ceskych-panovniku-ve-stredoveku-karel-iv-a-vaclav-iv-na-vychodnim-pruceli-staromestske-mostecke-veze/

K vyobrazení Václava IV. ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály:

http://www.stavitele-katedral.cz/znama-a-neznama-vyobrazeni-ceskych-panovniku-ve-stredoveku-vaclav-iv-ve-vnitrnim-triforiu-svatovitske-katedraly/