podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: zásnubní dvojportrét ladislava pohrobka a magdaleny francouzské

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Zásnubní dvojportrét Ladislava Pohrobka a Magdaleny Francouzské

Ladislav Pohrobek vládnoucí v letech 1453-1457 je prvním českým králem, o jehož některých vyobrazeních můžeme beze všech pochyb tvrdit, že se jedná o skutečné portréty. Jelikož byl mladý Habsburk velice často zobrazován na výtvarných dílech pozdního středověku a některé z těchto vizuálních pramenů se dochovaly do dnešních dnů, stávají se tato díla velice zajímavou sondou nejen do středověkého umění, ale zejména do soudobého myšlení ve spojení s prezentací královské moci.

Až do 2. poloviny 14. století nelze v českých zemích hovořit o portrétním umění. Vyobrazení panovníci předchozích staletí nebyli nositeli tváře, která by odpovídala jejich skutečné podobě, ale většinou se objevoval jen časem ustálený typ vyobrazování vládců, u nichž shledáme pouhé náznaky individuálních rysů, jež se pak opakují. Středověk je také "přeplněn" velkým množstvím fiktivních vyobrazení vládců, u nichž nejsme schopni určit, zda se jedná o nějakého konkrétního vladaře, protože panovníkovo jméno nebylo podstatné. Vyobrazený vladař byl hlavně symbolem královské moci a vlády.

Teprve od doby vlády králů z rodu Lucemburků se začínají pod vlivem francouzského umění na vyobrazeních panovníků více, i když zatím stále jen částečně, objevovat skutečné fyziognomické rysy jednotlivých vládců. Můžeme sice hovořit o vzniku "portrétu", ale v žádném případě nesmíme zapomenout, že vyobrazeným byl panovník, čemuž byl vždy podřízen i výsledný "obraz". Výtvarné umění sloužilo především k panovnické prezentaci a právě portrét se stal jedním z prostředků, jak ukázat panovníka v rámci středověké společnosti.

Český a zároveň uherský král Ladislav Pohrobek je jak ve vizuálních, tak i v dobových písemných pramenech představován jako "mládeneček pěkný, kadeřavý" s blonďatými vlasy, jenž měl zemím, kterým vládl, přinést po delší době období klidu, míru a prosperity. Právě královy dlouhé světlé vlasy jsou nejčastěji zdůrazňovány v jeho popisech, a tak se staly i jedním z "atributů", podle něhož lze Ladislava Pohrobka ve vizuálních pramenech téměř bezpečně rozpoznat.

Máme štěstí, že se nám dochoval králův oficiální portrét z roku 1457 (obr 3), který nese Ladislavovy fyziognomické rysy, s jejichž popisem se setkáváme v písemných pramenech. Jedná se o anonymní malbu na pergamenu, jenž byl upevněn na dřevěnou desku. Obraz vznikl pravděpodobně na území rakouských zemí. Královo poprsí je zobrazeno ve tříčtvrtečním profilu natočené doprava.

Ladislav má ve své době velice módní účes, dlouhé, světlé, až na ramena sahající vlasy, na nichž má "čelenku" tvořenou stylizovanými růžemi, což by mohlo nasvědčovat, že se původně jednalo o zásnubní portrét, který byl určen pro královu budoucí nevěstu. Právě takové portréty byly nejdříve malovány na pergamen a teprve pak byly upevněny na dřevěnou desku nebo plátno. Ladislavovu obličeji vévodí výrazný zahnutý nos, který pravděpodobně "zdědil" po svém dědu z matčiny strany Zikmundu Lucemburském. Tento oficiální portrét se pak stal inspirací pro řadu pozdějších králových vyobrazení.

Zajímavým vizuálním pramenem je rovněž Zásnubní dvojportrét Ladislava Pohrobka a Magdaleny Francouzské, dcery francouzského krále Karla VII., který vznikl mezi léty 1460-1480 ve Vídni a dnes je k vidění v Budapešti ve Szépmüvészeti Múzeum (obr 1 a 2). Kopii tohoto dvojportrétu ze 16. století pak nalezneme ve sbírkách Kunsthistorického muzea ve Vídni, k vidění je v portrétní galerii zámku Ambras v Insbrucku.

Z obrazu na nás vzhlížejí mladí snoubenci, oba ale jakoby nekoukali na sebe, nýbrž pohledy obou jsou namířeny na diváka. Dá se předpokládat, že autor, za něhož bývá považován mistr Hans von Zürich, pracoval původně se dvěma obrazy, které spojil v jeden. Nasvědčuje tomu zejména neutrální pozadí, které bylo u obrazu docela neobvykle zvoleno. Malíř nevěnoval velkou pozornost obličejům, ale nejvíce času strávil vymalováním královských oděvů.

Ladislav má na hlavě věneček, vysoký stojatý límec a sametový oděv s motivem granátového jablka, jenž se objevil nejprve v Itálii na počátku 15. století a byl oblíbený zejména v renesanční módě.

Magdalena je oděna do červených sametových šatů, přes které si ještě vzala bílé svatební šaty bez rukávů. Vlasy má spletené do copů, jež jsou umně skryty pod síťkou zdobenou perlami. Na hlavě pak má korunu posázenou drahokamy. Nádherný šperk zdobí také její krk, jedná se o řetěz s bohatými přívěšky. V levé ruce drží karafiát jako symbol jejich zasnoubení. Právě barva karafiátu je jedním z mála detailů, v nichž lze rozeznat rozdíl mezi budapešťským obrazem a jeho "vídeňskou" kopií.

Ze srovnání obou uvedených vyobrazení Ladislava Pohrobka je zcela zřejmé, že se jedná o výjimečná díla. Především královo oficiální vyobrazení je názornou ukázkou portrétního umění poloviny 15. století. Obraz nese skutečné fyziognomické rysy mladého krále, jejichž věrohodnost pak byla ještě v minulém století potvrzena výsledky antropologicko-lékařského průzkumu a zejména superprojekcí Ladislavovy lebky do tohoto portrétu. Dvojportrét je zase zajímavou sondou do "vývoje" zásnubních portrétů, které byly zcela běžně posílány na vzdálené dvory vybraných budoucích nevěst a ženichů.

Charakteristickým rysem všech dochovaných Pohrobkových vyobrazení jsou královy dlouhé, světlé a podle „poslední módy" nakadeřené vlasy, jež byly zdůrazňovány i ve všech jeho dobových popisech. Podle kvality všech králových vyobrazení lze předpokládat, že mladý král měl velký zájem o umění a chtěl jej hojně využít pro svou vlastní prezentaci a zároveň královskou reprezentaci. Bohužel králova předčasná smrt krátce před příjezdem jeho nevěsty rozhodla jinak.

A jaký byl osud Magdaleny Francouzské? Přežila Ladislava Pohrobka o třicet osm let a roku 1461 se provdala za hraběte Gastona z Foix († 1470). Jejich jediný syn Francisco Phoebo pak vládl v letech 1479-1483 v království Navarra.

 

Marek Zágora

(autor je externím doktorandem na katedře historie Ostravské univerzity)


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru