Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Zikmund Lucemburský na fresce v bývalém augustiniánském kostele v Kostnici

V polovině února 2018 uplyne šest set padesát let od narození římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského, nejschopnějšího syna římského císaře a českého krále Karla IV. Zikmund v mnohém navazoval na svého otce, což se mimo jiné projevilo i ve výtvarném umění, které oba Lucemburkové dokázali zásadním způsobem využít k vlastní reprezentaci a prezentaci panovnické vlády a moci.

Do současnosti se z období pozdního středověku dochovalo velké množství Zikmundových vypodobnění, mezi nimiž převládají zejména tzv. kryptoportréty, což znamená, že vyobrazená konkrétní (kupř. biblická) nebo anonymní osoba má skutečné fyziognomické rysy Zikmunda Lucemburského.

Velice zajímavé Zikmundovo vyobrazení najdeme v bývalém augustiniánském kostele (Dreifaltigkeitskirche) v jihoněmecké Kostnici. V letech 1414 až 1418 se ve městě konal proslulý kostnický koncil, jehož hlavním úkolem bylo odstranit papežské schizma (v čele církve byli hned tři papežové) a sjednotit katolickou církev. Město, které mělo asi šest tisíc obyvatel, se po dobu trvání koncilu stalo pomyslným „hlavním“ městem tehdejší Evropy, do něhož zavítalo přes 74 000 hostů. Mezi hosty nemohl chybět ani tehdejší římský a uherský král Zikmund Lucemburský, který podnítil svolání samotného koncilu do města na břehu Bodamského jezera.

Zikmund nepobýval ve městě po celou dobu trvání koncilu. Během této doby naopak procestoval velkou část Evropy a dokonce jako vůbec první římský panovník navštívil Anglii. V lednu 1417 ale zavítal zpět do Kostnice a ubytoval se v augustiniánském klášteře. Zůstal zde až do května 1418.

Z vděčnosti poskytl během svého pobytu finanční prostředky na výmalbu klášterního kostela, zničeného roku 1399 požárem. Jednalo se o kompletní výmalbu interiéru. Ta sice byla v 18. století částečně zničena a zabílena, ale v roce 1907 došlo k jejímu odkrytí. V letech 1957 a 1958 pak byla restaurována a na počátku 21. století byly malby očištěny do současné podoby. Máme štěstí, že se část maleb dochovala až do současnosti. Jedná se totiž o jedno z mála výtvarných svědectví z doby konání kostnického koncilu.

Jak vyplývá z archivních dokumentů, byli výmalbou kostela pověřeni místní malíři Balthasar Sunder, Heinrich Grübel a Johann Lederhoser. Je jisté, že se na ikonografickém programu výzdoby, který dnes ale bohužel nejsme schopni interpretovat, „podílel“ i samotný Zikmund Lucemburský, jemuž záleželo na výsledné podobě výmalby, která měla být zároveň i jakýmsi politickým poselstvím.

Nejzajímavější je výmalba hlavní lodi, kde se dochovaly ve třech zónách nad sebou malby s různými náměty. Najdeme tam např. velké medailony s polopostavami proroků nebo vyobrazení udělení augustiniánské řehole, na němž vidíme klečící mnichy, jak od stojícího opata přijímají mluvící pásku s řeholí. Na cviklech jsou pak namalovány sedící postavy v životní velikosti. Jednou z nich je i sv. Zikmund.

U vyobrazeného světce, jenž sedí na kamenném trůně a kouká doleva, se částečně dochoval nápis (SANCT SI)GISMUND. Na první pohled je zřejmé, že máme před sebou kryptoportrét římského a uherského krále. V Čechách, kde se za vlády Karla IV. rozšířila úcta k sv. Zikmundovi, „vznikl“ typ vyobrazování svatého krále, jemuž bývaly časem propůjčovány konkrétní rysy Zikmunda Lucemburského.

Zikmundovi bylo v době vzniku malby téměř padesát let. Jeho tvář s výrazným nosem zdobí kratší hnědé, resp. rusé vlasy a plnovous stejné barvy rozdělený do dvou pramenů, jak to známe i z jiných jeho dochovaných vypodobnění. Na hlavě má do tvaru turbanu smotanou látku a na ní položenou výraznou královskou korunu, v pravé ruce drží královské jablko s křížkem na vrcholu, v levé pak liliemi zakončené žezlo, které opírá o nohu. Kolem hlavy je výrazná svatozář. Jeho tělo je z větší části zahaleno do pláště, zpod něhož částečně „vykukuje“ i spodní oděv. Plášť má na prsou sepnutý výraznou zlatou sponou.

Kostnický koncil splnil svůj hlavní cíl. Byli sesazeni všichni tři papežové a v listopadu 1417 byl zvolen jediný, Martin V. Největší zásluhu na tomto úspěchu mělo Zikmundovo diplomatické umění. Panovník byl oslavován, protože vrátil církvi jednotu a nalezl východisko z momentální krize. Byl nazýván např. novým Davidem a Šalomounem, tedy ideálním panovníkem, což se výrazně projevilo i ve výtvarném umění. Zikmundovy kryptoportréty se začaly ještě častěji objevovat na dílech s biblickými, legendistickými a také historickými náměty.

Marek Zágora