podoby českých králů detailznámá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: zikmund lucemburský v kostnickém rukopisu kroniky kostnického koncilu ulricha richentala

Známá a neznámá vyobrazení českých panovníků ve středověku: Zikmund Lucemburský v Kostnickém rukopisu Kroniky kostnického koncilu Ulricha Richentala

Letos v prosinci si připomeneme pětisté osmdesáté výročí smrti římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského, jehož skonem vymřeli u nás vládnoucí Lucemburkové po meči. Zikmund Lucemburský byl skutečným politickým dědicem svého otce, římského císaře a českého krále Karla IV., a bezpochyby patří mezi nejvýznamnější vladaře pozdního středověku.

Zároveň podobně jako jeho otec kladl velký důraz na panovnickou reprezentaci a sebeprezentaci, o čemž svědčí velké množství jeho dobových zobrazení, z nichž se nám část dochovala až do současnosti. Navíc na nich často nacházíme i skutečné rysy Zikmundovy tváře, kterou známe z mnoha dalších vizuálních pramenů. Máme tak před sebou Zikmundovy „portréty“, na nichž je ale občas zřejmá i částečná idealizace.

Nejvíce panovníkových vyobrazení najdeme v ilustrovaných rukopisech proslulé Kroniky kostnického koncilu Ulricha Richentala, která je jedním z nejdůležitějších pramenů o kostnickém koncilu.

Zikmund se jako římsko-německý král rozhodl rázně vyřešit otázku papežského schizmatu, kdy v čele církve stáli hned tři papežové. Kostnický koncil, jehož hlavním cílem byla obnova církevní jednoty, což znamenalo dohodnout se na jednom papeži a uzavřít dohodu s východní církví, začal v listopadu 1414. Většinou si s ním spojujeme kauzu Jana Husa. Zikmund vystavil Husovi proslulý ochranný list (glejt), kterým mu však poskytoval pouze ochranu pro pobyt na říšském území. Více poskytnout nemohl. Samotný Hus byl zatknut na konci listopadu 1414, tedy ještě v době královy nepřítomnosti, protože ten dorazil do města až na Štědrý den 1414. Pak již neměl Zikmund moc šancí Husovi pomoci.

Hus mu dokonce pomohl udržet koncil pohromadě v době, kdy hrozilo, že se jeho účastníci rozejdou. Jak dobře víme, Hus byl nakonec odsouzen a jako kacíř upálen. Ve skutečnosti si jeho smrt nepřál ani Zikmund Lucemburský a ani koncil. Jan Hus si pevně stál za svými názory a sám se rozhodl pro ně i zemřít. Pro Husovy přívržence byl Zikmund ale jedním z hlavních iniciátorů jeho smrti. Kostnický koncil ale nakonec splnil svůj hlavní cíl. Byli sesazeni všichni tři papežové a v listopadu 1417 byl zvolen jediný, Martin V. Největší zásluhu na tomto úspěchu mělo Zikmundovo diplomatické umění. Koncil skončil v dubnu 1418.

Měšťan Ulrich Richental přibližuje ve své kronice zejména důležité události koncilu a představuje více i méně významné účastníky koncilu. Autor sice nepatřil k prominentním osobám, a proto nebyl oficiálním účastníkem koncilu. Informace sbíral tak, že se ptal přátel a příbuzných. Během koncilu získal řadu zajímavých kontaktů, zejména pak na jeho začátku, kdy byly využívány jeho znalosti místních poměrů. Podařilo se mu získat i některé písemné prameny, které později použil. Pravděpodobně po skončení koncilu jej napadlo, že by ze svých zápisků a poznatků mohl sepsat kroniku. Své dílo „sepsal“ kolem roku 1420 a nechal jej následně i ilustrovat. Zemřel v roce 1437.

Do současnosti se dochovalo šestnáct opisů kroniky a tři tisky. Další tři opisy jsou pak považovány za ztracené. Sedm exemplářů je doplněno bohatým obrazovým doprovodem, u zbývajících rukopisů ilustrace zcela chybí. Každý z nich je svým způsobem unikátní. Exempláře z Kostnice, Prahy (pražský a petrohradský se nacházejí v Národní knihovně ČR), Karlsruhe, Stuttgartu, Vídně a New Yorku se liší obsahem i jednotlivými ilustracemi. Vznikly mezi roky 1460 až 1560, což znamená, že žádný z nich není Richentalovým původním textem.

Mezi nejzajímavější rukopisy patří Kostnický rukopis Kroniky kostnického koncilu, který se dnes nachází v kostnickém Rosgartenmuzeu (Hs 1). Opis díla vznikl pravděpodobně kolem roku 1464, resp. 1465. Obsahuje celkem 225 papírových listů o velikosti 39 x 29 centimetrů. Na jeho výzdobě, kterou tvoří téměř sto kolorovaných kreseb a přes osm set znaků, se podílelo celkem pět malířů. Rukopis je nedokončen, sedmdesát pět listů není popsáno. Text kroniky je úplný, zato část s erby byla jen započata, ale nedokončena.

Prohlížíme-li si jednotlivé kresby rukopisu, jehož faksimile vyšlo v roce 2013, narazíme na řadu Zikmundových vypodobnění, která vycházejí z těch, jež vznikla ještě za jeho života. Hned na prvním z nich máme před sebou reprezentativní vypodobnění římského krále Zikmunda Lucemburského a pisánského papeže Jana XXIII., jak jednají v Lodi o uspořádání koncilu (dvoustrana 5v a 6r). Již v roce 1413 se předběžně dohodli na konání koncilu v Kostnici.

Zikmund sedící na polštáři živě gestikuluje se svým protějškem. Na hlavě má císařskou korunu s kamárou zakončenou křížkem, i když v době konání koncilu byl pouhým římsko-německým králem. Císařská koruna mu byla nakreslena nejspíše z toho důvodu, že samotná kresba vznikla až téměř třicet let po panovníkově smrti, kdy zemřel jako římský císař. I když bylo v době jednání Zikmundovi pětačtyřicet let, je vyobrazen tak, jak jej známe z jeho dochovaných zobrazení hlavně z 30. let 15. století. Jeho tvář zdobí plnovous nejasné, pravděpodobně šedé barvy. Král je oblečený ve svrchní šat purpurové barvy obšitý královským hermelínem, ze spodního oděvu pak vidíme jen úzké rukávy.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavé i Zikmundovo vyobrazení na dvoustraně 19v a 20r, kde je v horní i dolní polovině zachycen průvod, který doprovodil římsko-německého krále a jeho manželku Barboru Cejlskou na mši po jejich příjezdu do Kostnice. V horní polovině je zobrazen Zikmund Lucemburský jdoucí pod pozlaceným baldachýnem, který mu věnovali kostničtí měšťané. Na hlavě má kožešinovou čapku, jak ji známe z jeho proslulého vídeňského portrétu. Na ní pak má položenou císařskou korunu. Jeho tvář zdobí „tradiční“ plnovous. Král je oblečený do luxusního pláště, i když ještě luxusnější je jeho spodní, bohatě zlatým vyšíváním a kožešinou zdobený šat. Ruce má spojená jakoby k modlitbě. Na nohou pak zaujmou dřevěné trepky, které si nazul, aby si neumazal svou drahou obuv.

Úspěch kostnického koncilu se výrazně projevil i ve výtvarném umění. Král Zikmund byl oslavován, protože vrátil církvi jednotu a nalezl východisko z momentální krize. Byl nazýván např. novým Davidem a Šalamounem, tedy ideálním panovníkem. Zikmund se pak často objevoval na uměleckých dílech s biblickými, legendistickými a též historickými náměty. Z první poloviny 15. století se tak dochovalo velké množství jeho sakrálních identifikačních portrétů (kryptoportrétů).

 

Marek Zágora

 

Foto z Ulrich Richental, Chronik des Konzils zu Konstanz 1414-1418, Theiss Verlag, Stuttgart 2013.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru