KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 1. část: Rané dětství (1316-1323)

Na počátku 14. století zaznamenal nebývalý politický vzestup rod Lucemburků. V roce 1308 se stal trevírským arcibiskupem Balduin Lucemburský a jeho bratr Jindřich byl zvolen římským králem. O rok později k novému římskému králi dorazili opati Zbraslavského a Sedleckého kláštera, kteří nabídli českou korunu a Elišku Přemyslovnu jeho jedinému synovi Janovi. Jindřich byl původně proti a nabídl jim jako krále svého mladšího bratra Walrama. Nakonec si ale uvědomil, že zisk české koruny s sebou nese také kurfiřtskou hodnost, která by posílila nejen postavení rodu v Říši, ale dodala by mu i větší prestiž.

Svatba čtrnáctiletého Jana s osmnáctiletou Eliškou se konala 1. září 1310 ve Špýru.   Samotná svatba ale Janovi nezaručovala vládu v Českém království, tu si musel vydobýt, protože v Praze sídlil Jindřich Korutanský. Jindřich Lucemburský nemohl svému synovi osobně pomoci, protože se vydal na římskou jízdu.

Do Prahy vjel mladý král 3. prosince 1310 poté, co mu byla díky pomoci Eliščiných příznivců otevřena jedna z bran Starého Města. Jindřich Korutanský se uchýlil na Hrad a o několik dní později Prahu opustil. Ale ani v této chvíli neměl Jan Lucemburský vyhráno, protože se „ozvala“ česká šlechta, která předložila mladému králi své požadavky. Žádali potvrzení svého postavení v zemi, chtěli si zajistit svůj podíl na správě země a také ochranu svého majetku. Proto byly vyhotoveny inaugurační diplomy, které byly kompromisem mezi králem a šlechtou. Teprve pak mohlo dojít ke slavnostní korunovaci, která se konala 7. února 1311 ve Svatovítské bazilice.

Ve třetí kapitole vlastního životopisu „Vita Caroli“ Karel IV. napsal: „Přeji si tedy, aby vám bylo známo, že Jindřich VII., císař římský, zplodil otce mého, jménem Jana, z Markéty, dcery vévody brabantského. Tento pojal za choť Elišku, dceru Václava II., krále českého, a obdržel s ní království české, protože nebylo mužského potomka v královském rodě českém. I vyhnal Jindřicha, vévodu korutanského, který, maje za manželku starší sestru manželky jeho - zemřela později bez potomstva - vládl v království českém před ním, jak se obšírněji vypravuje v kronikách českých. Tento Jan, král český, měl s královnou Eliškou prvorozence, jménem Václava, jenž se narodil roku 1316 dne 14. května v 5 hodin ráno v Praze.“

Ano, v pátek 14. května 1316 se královskému páru narodilo třetí dítě v pořadí, tentokrát jím byl vytoužený syn a následník trůnu, který byl pokřtěn po českém patronovi a na památku svého děda, českého a polského krále Václava II., jménem Václav. Zbraslavská kronika zachytila radostnou událost takto: „Léta Páně 1316 dne 14. května o první hodině se narodil v Pražském městě Václav, prvorozenec pana krále Jana a paní Elišky, královny české a polské, a při jeho narození nastala radost plesání všem, kteří milovali štěstí krále a království.“ S velkou pravděpodobností se narodil v Domě U kamenného zvonu. Dále se ze Zbraslavské kroniky dozvídáme, že: „Tento chlapec byl dne 30. května, totiž na Boží hod svatodušní, v katedrálním Pražském chrámu za přítomnosti pana Balduina, arcibiskupa trevírského, biskupů pana Jana Pražského a pana Heřmana Prizrenského od pana Petra, mohučského arcibiskupa, křtem svěcené vody slavnostně znovuzrozen, při čemž všichni z radosti volali a pozdravovali ho.“

Po polovině srpna 1316 vytáhl tehdy dvacetiletý český král Jan na válečné tažení do Říše a Eliška Přemyslovna se začala v zemi politicky angažovat. Proto svěřila svého čtyřměsíčního syna svému přívrženci panu Vilémovi Zajíci z Valdeka, který sídlil na Křivoklátě. V průběhu následujícího roku mu ale přestala důvěřovat a raději převezla malého Václava na hrad Loket. Atmosféra v království ale byla velice napjatá, navíc narůstaly rozpory i mezi Janem a Eliškou. Oba byli vznětliví a neústupní. Jan se podle Petra Žitavského, který byl na straně královny, až příliš věnoval světským zábavám, které nebyly hodny panovníka a stály královskou pokladnu mnoho peněz.

Spor s královnou vyvrcholil na počátku roku 1319 poté, co Eliška odjela s dětmi opět na hrad v Lokti. Jan hrad oblehl a ten se mu na druhý den vzdal. Královna směla odjet s dětmi na věnný hrad Mělník, ale Janovi musela předat tříletého kralevice Václava, který se stal hlavní obětí sporu. Václav byl nejprve držen dva měsíce ve sklepě hradu Loket, „takže viděl světlo toliko oknem“. Na hradu v Lokti nakonec strávil více než rok a po celou dobu nesměl hrad opustit. Poté byl převezen na Křivoklát, který po smrti Viléma Zajíce z Valdeka v říjnu 1319 připadl českému králi. Na Křivoklátu zůstal až do dubna 1323. Odpovědný za jeho bezpečnost byl Oldřih, řečený Pluh, křivoklátský královský purkrabí. Nejsmutnější na tom je, že se za celou dobu neviděl se svou matkou. Dokonce je vysoce pravděpodobné, že ji již nikdy nespatřil. Moc času v tomto období nestrávil ani ve společnosti svého otce, který byl neustále na cestách.

Jan Lucemburský byl ve své době uznávaným diplomatem, který se postaral i o své sestry. V příběhu malého Václava hraje významnou roli Janova sestra Marie, která se v září 1322 provdala za francouzského krále Karla IV. Sličného. Lví podíl na vyjednání Mariina sňatku měl Janův strýc, trevírský arcibiskup Balduin. Jan chtěl ale dál pokračovat ve sňatkové politice. Na přelomu let 1322-1323 navázal kontakty s francouzským královským dvorem a dohodl sňatek svého prvorozeného syna Václava s Markétou (zvanou Blanka), nejmladší dcerou hraběte Karla z Valois, který byl nejbližším příbuzným Kapetovců po meči. Po dohodnutí zásnub, přikázal král Jan, aby za ním do Francie dopravili kralevice Václava. Známe přesné datum Václavova odjezdu z Křivoklátu. Bylo to v neděli 4. dubna 1323.

Marek Zágora

Příště: Dětství v Paříži (1323-1330)

Další díl:

http://stavitele-katedral.cz/karel-iv-1316-1378-zivot-cisare-a-ceskeho-krale-karla-iv-2-cast-detstvi-v-parizi-1323-1330/