karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 2. část: dětství v paříži (1323-1330)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 2. část: Dětství v Paříži (1323-1330)
V neděli 4. dubna 1323 odjel kralevic Václav z Křivoklátu. Cílem jeho cesty byla Paříž, kam dorazil ještě před polovinou měsíce května. Bylo tam pro něj přichystáno slavnostní oblečení, které mu pořídil jeho otec Jan Lucemburský. Blížil se Hod boží svatodušní.
Hod boží svatodušní připadl na neděli 15. května 1323. Toho dne se uskutečnilo hned několik slavnostních aktů. Nejprve byla Václavova teta Marie Lucemburská korunována francouzskou královnou. Ve stejný den pak byla Václavovi udělena svátost biřmování a při této příležitosti obdržel od svého kmotra, francouzského krále jméno Karel. Jméno Václav totiž znělo Francouzům podivně a špatně se jim vyslovovalo.
Nové jméno odkazovalo na královského kmotra Karla IV. Sličného z rodu Kapetovců a zároveň ještě na jednu z nejvýznamnějších postav evropské historie, Karla Velikého. Ve „Vita Caroli“ Karel IV. napsal: „Král tento [Jan Lucemburský] měl též dvě sestry vdané: jednu vdal za krále uherského Karla Prvního, jež zemřela bezdětná; druhou dal Karlovi, králi francouzskému, za choť. Když jsem byl v sedmém roce svého věku, otec můj poslal mě léta Páně 1323 k tomuto králi francouzskému do Francie. I dal mě tento král od biskupa biřmovati a dostal jsem jméno stejné, jako on měl, totiž Karel.“ Nové jméno přijal za své, i když jméno Václav odkazovalo k přemyslovským předkům z matčiny strany. Ve Zbraslavské kronice je pak jmenován jako „Václav, přezvaný Karel“.
Ve stejný den uzavřel nyní již kralevic Karel dříve dohodnuté manželství se stejně starou princeznou Markétou z Valois, zvanou Blanka. Papež dal k sňatku svolení. Krásné svatební šaty a šperky s korunou zaplatila Blance francouzská královská pokladna. Dodnes se nejvíce hovoří o zlatém pásu s drahými kameny, jehož část mohla být později použita pro oblouky (kamary) Svatováclavské koruny.
Po všech těchto aktech zůstal Karel ve Francii, protože Jan Lucemburský chtěl pro svého prvorozeného syna kvalitní západoevropskou výchovu. Francouzský král si svého kmotřence velice oblíbil a dobře se o něj postaral. Nic na tom nezměnila ani náhlá smrt Karlovy tety, francouzské královny Marie, která skonala po pádu z koně v březnu 1324.
Během sedmi let se dostalo kralevici vynikajícího vzdělání. Učil se číst, psát, počítat, latinsky a francouzsky, byl obeznámen se základy scholastiky. Na středověké poměry patřil ke vzdělancům. Ve „Vita Caroli“ napsal: „Řečený král [Karel IV. Sličný] mě velice miloval a přikázal kaplanovi mému, aby mě poněkud cvičil ve vědách, ač král ten sám nabyl vzdělání jen skrovného. A v té době jsem se naučil čísti hodinky blahoslavené Marie Panny slavné, a když jsem jim poněkud rozuměl, čítal jsem je denně v dobách svého dětství stále raději, neboť strážcové moji měli přikázáno od krále, aby mě k tomu pobádali.“ Určitě se naučil i jezdit na koni a zacházet se zbraněmi, vždyť Jan Lucemburský chtěl mít ze svého syna i příkladného rytíře. K rytířské výchově pak patřilo i dvorské vystupování.
Velký vliv na něj měl i život u dvora, který silně vnímal se všemi jeho rituály a ceremoniemi. Jeho pobyt na královském dvoře byl hrazen z francouzské královské pokladny. Později napsal: „Král tento nebyl lakom na peníze, měl dobré rádce a dvůr jeho se stkvěl množstvím knížat jak duchovních, tak světských.“ Významné svědectví podávají dochované účty francouzské královské komory a tzv. argenterie, což byl úřad odpovědný za všechny oblasti soukromého života královské rodiny. V jejich záznamech je Karel uváděn jako „Monseigneur Charles de Boeme“.
Známe jména Karlových vychovatelů. Prvním byl klerik Jan z Viviers, kterého po čase nahradil další klerik Huertus z Viviers. Dále víme, že Karlovu suitu tvořilo ještě sedm dalších osob: tři panoši a čtyři služebníci, které všechny známe jménem. Víme, že v roce 1324 pobýval Karel na královském hradě v Saint-Germain-en-Leye. Bohužel ale nevíme, kde dále mladý princ trvale pobýval. Jisté však je, že vyrůstal v okruhu princů a také princezen královské krve. Velice si prý rozuměl s nejstarším synem krále Filipa VI., Janem řečeným Dobrým.
Situace se pro Karla změnila na začátku února 1328, kdy zemřel francouzský král Karel IV. Regentem se stal Filip, nejstarší syn Karla z Valois a nevlastní bratr Karlovy manželky Blanky, kterému pak připadla i královská koruna. Ve Francii tak začala vládnout vedlejší větev Kapetovců, dynastie Valois. Nový francouzský král, jenž byl zároveň Karlovým švagrem, podle „Vita Caroli“ podlehl lakotě. Bohužel nevíme, co si pod tím máme představit.
Nesmíme ale zapomenout ještě na jednu osobu, s níž se Karel seznámil ve Francii a která měla později zásadní vliv na jeho život. Tou osobou byl fécampský opat Petr (Pierre de Rosières). Ve Vlastním životopisu o něm Karel napsal: „Mezi rádci jeho byl jeden muž velmi moudrý, Petr, opat fécampský, rodem z Limoges, člověk výmluvný, učený a všelikou ušlechtilostí mravů zdobený. Tento měl na popeleční středu prvního roku panování Filipova při mši tak skvělé kázání, že byl ode všech chválen. … I zalíbila se mně výmluvnost řečeného opata v tom kázání, že jsem byl mocně dojat, zbožně ho poslouchaje a patře naň, takže jsem se jal u sebe uvažovati řka: "Čím to jest, že se mi vlévá taková milost od toho člověka?" Seznámil jsem se potom s ním a on se choval ke mně s velikou láskou a otcovskou náklonností, poučuje mě častokráte o svatém Písmu.“
Pařížské dětství skončilo na jaře 1330, kdy dosáhl Karel plnoletosti a otec jej povolal do Lucemburska, kam za ním přijela i jeho manželka Blanka, která do té doby žila bez manžela mimo Paříž. Karel IV. o tom později napsal: „I byl jsem dva roky po smrti Karlově na dvoře krále Filipa. Po těch dvou letech poslal mě král s manželkou mou, sestrou svou, Blankou, k otci mému Janovi, králi českému, do města Lucemburku, kteréž hrabství patřilo otci mému jako dědictví po otci jeho, císaři Jindřichu svaté paměti.“
V Lucembursku strávil Karel rok, o němž však nemáme žádné bližší informace. Jan Lucemburský v té době začal pracovat na projektu lucemburských držav v Itálii a v březnu 1331 k sobě povolal kralevice Karla, který zde měl získat první vladařské zkušenosti.
Marek Zágora
Příště: Italské intermezzo (1331-1333)
Další díl:
Předchozí díl:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru