komika ve středověkém výtvarném umění: stará žena zhlížející se v „zrcadle“
KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: STARÁ ŽENA ZHLÍŽEJÍCÍ SE V „ZRCADLE“
Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.
Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.
Stará žena zhlížející se v „zrcadle“
(Kniha hodinek Jany z Evreux, Paříž, 1324–1328; dnes Metropolitan Museum of Art, The Cloisters, New York, Acc. No. 54.1.2, fol. 33r)
Mezi nejkrásnější a zároveň nejznámější rukopisy francouzské gotické knižní malby patří Kniha hodinek Jany z Evreux, manuskript, který objednal francouzský král Karel IV. Sličný, na jehož dvoře byl mimochodem vychováván budoucí římský císař a český král Karel IV., pro svou třetí manželku. Jednalo se o dárek k svatbě, nebo ke královské korunovaci.
Jana z Evreux (1310–1371) byla dcerou hraběte Ludvíka z Evreux a sestřenicí francouzského krále Karla IV. prvního stupně, proto byl sňatek uzavřen až na základě papežského dispenzu. Manželství bohužel netrvalo dlouho, Karel zemřel v roce 1328 a byl posledním francouzským králem z přímé linie Kapetovců.
Úchvatný rukopis nevelkých rozměrů (9,4/9 x 6,4/6 cm), který obsahuje celkem dvě stě devět pergamenových listů a vznikl v letech 1324–1328 v Paříži, odkázala jeho majitelka před svou smrtí francouzskému králi Karlu V. Moudrému z rodu Valois, jenž patřil k největším bibliofilům své doby. O pár desetiletí později nacházíme rukopis v majetku králova bratra Jana, vévody z Berry, který jej pravděpodobně obdržel darem. Poté jeho stopy na dlouhou dobu mizí. Další zprávy pocházejí až ze 17. století, kdy byl nově svázán a bohužel i ořezán. V 19. století získala manuskript rodina Rothschildů. V roce 1953 pak zakoupilo rukopis od barona Maurice Edmonda Charlese Rothschilda Metropolitní muzeum umění v New Yorku, kde dodnes patří k největším pokladům muzea.
Celý kodex vyzdobil technikou demigrisaille Jean Pucelle (asi 1300–1334, aktivní v letech 1319–1334), jenž byl silně ovlivněn italským malířstvím. Projevilo se to kupř. tím, že zavedl do knižní malby trojrozměrnost. Ve své době byl velice vlivným umělcem, ovlivnil nejen umění v Paříži, ale v celé tehdejší Francii.
Jedinečnou výzdobu rukopisu tvoří celkem pětadvacet miniatur, sto patnáct figurálních iniciál a přes sedm set různých postav (muzikanti, vojáci, žebráci, sedláci, biskupové…), které vévodí okrajové výzdobě. Převážná většina z nich je výtvorem malířovy fantazie. Postavy jsou na omezeném prostoru vyvedeny v neuvěřitelných detailech. Navíc použitím různých odstínů šedi docílil jedinečné plasticity postav a jednotlivých scén. Okrajová výzdoba knihy hodinek je pak jedinečnou sondou do středověkého myšlení a úžasného světa středověké imaginace. Jean Pucelle byl inspirován také gotickou architekturou a dobovým sochařstvím a zlatnictvím.
Komických výjevů najdeme na stránkách Knihy hodinek Jany z Evreux požehnaně, i když při jejich prohlížení musíme mít po ruce lupu, abychom viděli i ty nejmenší detaily. Jean Pucelle totiž zarovnal svými fantazijními výtvory všechny řádky, které nebyly dopsány až do konce. I kdybychom si rukopis prohlédli pětkrát, tak i při šestém prohlížení bychom objevili něco nového, co by vykouzlilo úsměv na našich tvářích.
Na foliu 33r narazíme na zajímavý výjev. Před sebou máme bezzubou stařenu, která je zahalena pouze v jakýsi plášť, který ale jasně naznačuje, že je pod ním zcela nahá. V pravé ruce drží hřeben a češe své dlouhé vlasy, v levici pak drží předmět, který na první pohled vypadá sice jako „věštecká koule“, ale ona jej používá jako zrcadlo, v němž se ráda zhlíží. Možná je zrovna po koupeli a chce se upravit, aby se někomu líbila…
O pár stran dále, na foliu 45r, najdeme mladou ženu (přesněji její polopostavu zakončenou „rybím“ ocasem), která se rovněž zhlíží, ale tentokrát ve skutečném, velikém zrcadle, které drží její služka, příp. dvorní dáma. Přímo se nabízí otázka: Měla zrcadla ve středověku nějakou významnější roli?
Z období středověku známe zrcadla jako předměty mnoha velikostí a tvarů, které byly zhotoveny z různých materiálů, především z leštěného kovu, horského křišťálu nebo skla.
Středověk ale znal „zrcadlo“ také jako literární žánr, kterým mohla být příručka, kompendium nebo dokonce oborová encyklopedie. Jedním z nejznámějších středověkých zrcadel je bezesporu proslulý právní kodex Saské zrcadlo, ale velice oblíbená byla i tzv. knížecí zrcadla. Je až překvapivé, jak pestrá paleta literárních žánrů získala ve středověku označení zrcadlo.
Zrcadla jako předměty ale měla ve středověku ještě jiný význam. V období pozdního středověku mohla také „zachycovat“ vlastní duševní stav člověka. V případě naší stařeny, která se zhlíží ve svém „zrcadle“, se dá říci, že v něm může vidět nejen přítomnost, ale i minulost a dokonce budoucnost. Je tak možné, že ona sama se vidí jako mladá, atraktivní žena, a takto vzpomíná na své mládí, které je ale dávno pryč.
Zrcadlo ale bylo ve středověku také jedním ze symbolů ženské povrchnosti. Vždyť i v Českém království byly paní a dívky kritizovány za to, že se neustále zhlížejí v zrcadlech. Obraz jedince v zrcadle byl pak mezi hlasateli morálky spojován se vším tělesným, hlavně sexualitou a přehnanou péčí o zevnějšek. Lidé ve středověku si i proto spojovali zrcadla s různými převleky a falší…
Svět středověkých zrcadel byl velice pestrý, a proto si musíme dávat pozor na jejich svědectví.
Marek Zágora
Posledních deset dílů seriálu:
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-souboj-opice-s-jednorozcem/
http://stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-opice-utesujici-kralova-pejska/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-podivam-se-ti-na-zoubek/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-veverka-jako-domaci-mazlicek/
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru