faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy ix. – kniha o lovu gastona z foix

Nejkrásnější středověké rukopisy IX. – Kniha o lovu Gastona z Foix

Mezi nejzajímavější osobnosti 14. století patří bezpochyby hrabě Gaston III. z Foix (1331-1391), nadaný literát a štědrý mecenáš, jehož obdivovali již jeho současníci, mezi nimi např. proslulý kronikář Jean Froissart, který strávil na jeho dvoře celých dvanáct týdnů. Na sídelním hradu Orthez vybudoval jeden z nejvýznamnějších dvorů své doby, na který přijížděli přední rytíři a umělci z celé pozdně středověké Francie.

Gaston z Foix se sám nazýval Phébus (Zářivý), protože se „podobal“ slunečnímu bohu Apollónu Foibovi. Pozoruhodný a zároveň tajemný hrabě byl štíhlý, měl atletickou postavu, zelené oči a husté dlouhé blond vlasy, které připomínaly lví hřívu. Proto se mu někdy přezdívalo i „Pyrenejský lev“. Byl velice temperamentní až výbušný a nešťastnou náhodou zabil svého jediného legitimního syna Gastona, čehož až do smrti velice litoval.

Vládl docela rozsáhlému území na hranici mezi dnešní Francií a Španělskem a na svou dobu měl zcela výjimečné politické postavení. Jeho panství bylo totiž tak rozsáhlé, že na jedné straně patřil k francouzské koruně, na straně druhé byl „podřízen" i anglickému králi. Přesto si vydobyl docela „samostatné“ postavení. Největším jeho rivalem byla hrabata z Armagnaku, která si nárokovala část jeho území.

Gaston Phébus je znám též jako spisovatel. Do současnosti se nám dochovala dvě jeho díla, „Sbírka modliteb“ (Le Livre des Oraisons) a „Kniha o lovu“ (Le Livre de la Chasse). První dílo je sbírkou velice procítěných modliteb, které napsal po smrti svého syna, kterého zabil v afektu.

Mnohem známější je výše zmíněná „Kniha o lovu“, kterou tento vášnivý lovec sepsal, pravděpodobnější ale asi je, že ji nadiktoval mezi léty 1387 až 1389. Celý rukopis pak věnoval burgundskému vévodovi Filipu II. Smělému. Během pár let vzniklo hned několik opisů, z nichž většina byla bohatě „ilustrována". Do současnosti se dochovalo celkem čtyřiačtyřicet opisů různého rozsahu a kvality. Jedná se o velice významný spis, o čemž svědčí mimo jiné i fakt, že až do 18. století to byla jedna ze základních loveckých „příruček".

„Kniha o lovu“ Gastona Féba přináší celkem sedm kapitol a prolog s epilogem. Text, který vznikl na základě autorových osobních zážitků a zkušeností, je svým způsobem učebnicí, jak se naučit lovit, přičemž nezapomíná ani na zvířata, která pomáhají lovcům, hlavně pak na psy. Rozlišuje velké množství ras, dává návody, jak psy cvičit, jak o ně pečovat, dokonce nechal zapsat několik rad, jak je případně léčit. Všímá si též zvířat lovených, která jsou představena i na mnoha iluminacích.

Nejedná se ale o pouhou loveckou příručku, jak naznačuje sebevědomý začátek prologu celého díla: „Já, Gaston, řečený Phébus, z Boží milosti hrabě z Foix a vikomt z Béarn… jsem zasvětil celý svůj život trojímu poslání, totiž válčení, milování a lovení.“ Lov nebyl vnímán jen jako zábava, nýbrž i jako příprava na válku a významné privilegium. Samotnému autorovi přinášel lov zocelené tělo i radost z pohybu, jeho duši pak spásu, která byla lékem proti zahálce a usměrňovala přirozenou prudkost šlechticů.

Gaston Phébus nejvíce miloval lov vysoké zvěře a nebezpečných šelem. Osobně chtěl čelit poslednímu, často zoufalému výpadu zraněného zvířete, které ale vnímal jako rovnocenného protivníka.

Nejznámější, nejcennější a nejúplnější exemplář „Knihy o lovu“ se dnes nachází pod signaturou ms. fr. 616 v Paříži ve Francouzské národní knihovně. Francouzsky psaný manuskript vznikl kolem roku 1407, resp. 1408, a řadí se svou výmalbou, na níž se podílelo hned několik předních malířů, k nejvelkolepějším pařížským rukopisům 15. století. Obsahuje celkem sto třicet osm pergamenových listů o velikosti 37 x 28 cm.

Jedinečnou výzdobu tvoří osmdesát sedm velice názorných, do detailů propracovaných miniatur přes půl strany, které v mnohém připomínají nástěnné koberce, jimiž si šlechtici zdobili svá sídla. Na výzdobě se podíleli minimálně tři umělci nebo ateliéry.

Nádherný manuskript, který je dokonce považován za jakousi „loveckou bibli“, vznikl pravděpodobně na objednávku burgundského vévody Jana Nebojácného (vládl v letech 1404-1419). Od počátku 15. století změnil mnohokrát svého majitele, najdeme mezi nimi šlechtice, ale i duchovní a korunované hlavy, konkrétně francouzské krále Ludvíka XIV. a Ludvíka Filipa, který přenesl rukopis do Louvru. Do Francouzské národní knihovny se pak dostal krátce po revoluci v roce 1848.

Nejvíce pozornosti osobnosti a dílu hraběte Gastona z Foix věnoval ve svých textech medievista Martin Nejedlý. Sluneční lovec je jednou z hlavních postav především jeho „studie“ „Froissartovy příběhy bojů a lásek", jež vyšla v roce 2003 v knize „Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku". Jedná se o velice podnětné čtení.

Každý, kdo by se chtěl pokochat nádhernými iluminacemi „Knihy o lovu“, má jedinečnou možnost pořídit si zmenšené faksimile rukopisu, které pod názvem „Das Jagdbuch des Mittelalters“ vydala v roce 1994 štýrskohradecká ADEVA v rámci své jedinečné řady „Glanzlichter der Buchkunst“. Svazek obsahuje reprodukce všech stran manuskriptu a k tomu přes šedesát stran komentáře v němčině. Cena je 98 euro.

 

Marek Zágora

PS: Všechny svazky řady „Glanzlichter der Buchkunst“ si mohou všichni milovníci bohatě iluminovaných středověkých rukopisů objednat u česky hovořícího zástupce nakladatelství ADEVA pro Českou a Slovenskou republiku Jana Kociska, tel. +43676 519 50 68, e-mail kocisek@utanet.at

 

Foto faksimile.

 

Předchozí díl cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/

 

Pokračování:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru