faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy vii. – bamberská apokalypsa

Nejkrásnější středověké rukopisy VII. – Bamberská apokalypsa

Letos uplynulo patnáct let od chvíle, kdy bylo na seznam dokumentárního dědictví Paměť světa UNESCO zapsáno deset manuskriptů, které vznikly v letech 970-1020 ve skriptoriu benediktinského kláštera Reichenau v Bodamském jezeře. Jedním z nich je proslulá Bamberská apokalypsa, jejíž originál se nachází v Státní knihovně v Bamberku (Msc. Bibl. 140).

Bamberská apokalypsa, jedno z mistrovských děl otonské knižní malby, vznikla mezi roky 1000 až 1020, bohužel ji nelze přesněji datovat. Přesto někteří odborníci datují rukopis před rok 1002 (kdy zemřel Ota III.), jiní kolem roku 1010 (v té době vznikla známá Kniha perikop Jindřicha II.) nebo kolem roku 1020 (tedy po vzniku výše zmíněné Knihy perikop).

Latinsky psaný manuskript tvoří celkem sto šest pergamenových listů o rozměrech 29,5 x 20,5 cm. Obsahuje jedinečnou kombinaci dvou textů: textu Apokalypsy neboli Zjevení Janova (fol. 1v-58r) a částečného textu evangelistáře. Texty napsal hlavní písař, rozpoznán je i podíl dvou dalších „rukou“.

Apokalypsa je literární žánr, jehož název vznikl z řeckého „apokalypsis“ (zjevení, odhalení). Nejznámější je Zjevení Janovo, které je poslední knihou Nového zákona. Jedná se o nejobtížnější a nejkontroverznější biblickou knihu, která bývá různě vykládána.

Autor řeckého textu, který vznikl v letech 94-95 za vlády císaře Domitiána, býval ztotožňován s evangelistou Janem, sám sebe čtyřikrát v textu nazývá tímto jménem. Autorem byl ale pravděpodobněji nějaký židovský křesťan, který musel znát prostředí maloasijských církví.

Kniha je inspirována Starým zákonem a je adresována sedmi církvím v Malé Asii, kterým Jan vyřizuje Boží zjevení, které obdržel. Měl napsat sedm listů, v nichž posuzuje sedm maloasijských sborů (v Efezu, Smyrně, Pergamu, Thyaritách, Sardech, Filadelfii a Laodikeji). Poté následuje řada působivých obrazů a událostí, jež mají čtenářům odhalit budoucnost, která je čeká.

Samotný text Apokalypsy bývá ale interpretován hned několika způsoby. Všeobecný výklad představuje text jako symbolický obraz boje mezi dobrem a zlem, mezi křesťanstvím a pohanstvím. Historický výklad pojímá text jako popis událostí, od Kristovy smrti nebo od nástupu křesťanství v římské říši až po konec světa. Vedle výše zmíněných výkladů existuje i futuristický, podle něhož jsou představeny události, které nastanou na konci časů, kdy konec světa bude plný utrpení a násilí, Bůh ztrestá hříšné lidstvo za všechny jeho hříchy.

Ale zpět k Bamberské apokalypse. Nejúchvatnější je obrazový doprovod rukopisu. Výzdobu tvoří padesát sedm miniatur a 103 iniciály. Hned padesát iluminací patří k textu Apokalypsy, jenž je zdoben též četnými zlatými iniciálami. Hlavní ale je již výše zmíněná bohatá výzdoba různě velkými miniaturami. U Apokalypsy jde o jediný dochovaný otonský obrazový cyklus s touto tématikou. Evangelistář pak přináší „pouze“ pět iluminací z Kristova života (Narození Páně a Zvěstování pastýřům, Ukřižování a Kladení do hrobu, Ženy u hrobu, Nanebevstoupení a Seslání Ducha svatého).

Samotné Apokalypse předchází na foliu 1r zobrazení předání textu Zjevení Janova (OBR. 2). Části s evangelistářem zase předchází dvoustrana (folia 59v a 60r) s reprezentativním panovnickým vyobrazením. V horní polovině folia 59v je zobrazen trůnící mladý, bezvousý panovník mezi apoštoly Petrem a Pavlem, patrony Bamberku (OBR. 5). V pravé ruce drží žezlo, v levici pak jablko. V dolní polovině jsou pak vyobrazeny čtyři stojící ženy, které jsou personifikacemi národů, někdy se uvádí provincií Římské říše, a přinášejí své dary. Na protější straně (fol. 60r) je alegoricky zobrazen triumf ctností nad neřestmi (OBR. 6).

U panovníka není jasné, zda se jedná o císaře Otu III. či Jindřicha II., kteří bývají považováni za objednavatele kodexu. Mnohem pravděpodobnější je, že vyobrazeným vladařem je Ota III., protože v případě Jindřicha II. se předpokládá, že by byla spolu s ním zobrazena i jeho manželka Kunhuta. Panovník je zároveň vypodobněn jako mladík, což více odpovídá Otovi, jenž zemřel v mladém věku. Předpokládá se tedy, že rukopis byl koncipován v posledních letech Otova života a že k jeho dokončení pak došlo za vlády jeho nástupce Jindřicha II.

Částečně tradovaný nápis na dnes ztracené vazbě informoval, že kodex byl císařem Jindřichem II. a jeho ženou Kunhutou darován kostelu sv. Štěpána v Bamberku. K předání pak mohlo dojít v souvislosti s jeho založením v roce 1007/1009 nebo při jeho vysvěcení v roce 1020. V úvahu připadají ale i jiné příležitosti.

Původní vazba svazku pak byla odstraněna během sekularizace v roce 1803. Výzdoba přední desky – pozlacené stříbro a drahokamy – byla vydražena až na jednu výjimku, achátovou destičkou z Blízkého východu. Ta je dnes vystavena v Mnichově. Knižní blok se v roce 1805 dostal do dnešní Státní knihovny v Bamberku, kde patří k nejvýznamnějším a nejcennějším manuskriptům. Faksimile-Verlag Luzern vydalo v roce 2001 faksimile tohoto jedinečného skvostu otonské knižní malby a proslulé reichenauské školy.

 

Marek Zágora

 

Foto faksimile.

 

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru