faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy xiii. – historia plantarum římského a českého krále václava iv.

Nejkrásnější středověké rukopisy XIII. – Historia plantarum římského a českého krále Václava IV.

Římský a český král Václav IV. z rodu Lucemburků, od jehož úmrtí letos uplyne 600 let, proslul jako bibliofil. Jeho knihovna byla na přelomu 14. a 15. století jednou z největších ve střední Evropě. Bohužel se do současnosti dochoval jen její zlomek, pouze několik málo manuskriptů, o nichž s jistotou můžeme prohlásit, že byly součástí jeho soukromé bibliotéky.

Mimo jiné se ale dochovalo i několik rukopisů, o nichž víme, že se původně nacházely v králově knihovně, ale časem se dostaly do knihovny uherského krále Matyáše Korvína. Jedním z nich je luxusní exemplář díla „Historia plantarum“, který se dnes nachází v Biblioteca Casanatense v Římě (Cod. lat. 459).

Pergamenový kodex vznikl nejpravděpodobněji krátce před rokem 1400 v Lombardii v dílně proslulého Giovannina dei Grassiho. Obsahuje celkem 295 listů o rozměrech 43,5 x 29,3 cm. Manuskript se do Václavovy knihovny dostal pravděpodobně jako dar nejmocnějšího milánského vládce Gian Galeazza Viscontiho. Václav IV. totiž rodinu Visconti podporoval a roku 1395 jí dokonce propůjčil vévodský titul.

Samotný text je řazen abecedně a postupně představuje různé rostliny, zvířata a minerály. Hlavní pozornost je pak věnována jejich využití v medicíně. Dílo je nejčastěji označováno jako „Tacuinum sanitatis“, nebo „ Historia plantarum“, objevují se ale i názory, že mnohem přesnější je označení „Encyclopaedia medica“.

Rukopis byl původně v majetku Václava IV. Po jeho smrti v srpnu 1419 odvezl část knihovny jeho nevlastní bratr a nástupce Zikmund Lucemburský do Budína. Je vysoce pravděpodobné, že se mezi těmito rukopisy nacházel i exemplář díla „Historia plantarum“. Manuskripty pak zdědil Zikmundův zeť Albrecht Habsburský. Později rukopisy spravoval Fridrich III. Habsburský, jenž byl zároveň poručníkem nezletilého Albrechtova syna Ladislava Pohrobka, který později žádal o vydání rukopisů, na něž měl bezpochybný nárok. Je však možné, že Fridrich odevzdal pouze část. I proto se dnes největší dochované skvosty z Václavovy knihovny nacházejí v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Protože se rukopis „Historia plantarum“ dostal do držení uherského krále Matyáše Korvína, je možné, že kodex nakonec zůstal v Budíně, nebo se jedná o jeden z rukopisů, který byl později navrácen Ladislavu Pohrobkovi.

V roce 1695 odkázal kardinál Girolamo Casanate († 1700) ve svém testamentu svou sbírku rukopisů a tisků Římu, aby byla zpřístupněna ve veřejné knihovně. Součástí jeho sbírky byla pravděpodobně již i „Historia plantarum“, ačkoliv první zmínka o rukopisu pochází až z roku 1744. Jak se rukopis dostal ke kardinálovi, asi již nikdy nezjistíme.

V manuskriptu najdeme celkem 24 bohatě zdobených listů, jedná se vždy o list s novým písmenem abecedy. V každé úvodní iniciále je namalováno poprsí jednoho z filozofů, nebo lékařů. Dvě třetiny listu pak vyplňují vyobrazení rostlin, nebo zvířat, o nichž je pojednáno v samotném textu. Součástí je i bohatá okrajová výzdoba. Mezi nejkrásnější a zároveň nejzajímavější iluminace patří vypodobnění orlice s korunou na foliu 21r (A(quila)), na zlatém pozadí je namalovaná heraldická orlice.

V díle, na jehož výzdobě se podílelo více malířů, najdeme více než pět set vyobrazení rostlin, přes osmdesát zvířat a přes třicet minerálů. Většina vyobrazení zvířat i rostlin pak vychází z bezprostředního studia přírody.

O tom, že rukopis patřil římskému a českému králi Václavu IV., svědčí výzdoba úvodní listu, na němž objevíme reprezentativní Lucemburkovo vyobrazení ve společnosti kurfiřtů. V dolní části listu je namalovaný čtvrcený znak uherského krále Matyáše Korvína. Pod tímto znakem byl ale původně namalovaný znak zcela jiný, jednohlavá orlice bez koruny s roztaženými křídly. Právě díky ní mohl být identifikován panovník vyobrazený na hlavní miniatuře.

Panovník sedí na vyvýšeném, architektonicky vyvedeném trůnu. Na hlavě má korunu, která připomíná korunu císařskou, v pravé ruce drží žezlo, v levé pak svírá královské jablko. Má delší vlasy a upravené vousy. Je oblečený v reprezentativním šatu a je částečně zahalen do pláště. Po stranách trůnu stojí pouze šest kurfiřtů, on sám byl pak jako český král tím sedmým. Všechny můžeme identifikovat podle heraldických barev jejich oděvů.

Kolem hlavní miniatury je zobrazeno ještě sedm ženských postav, které jsou personifikacemi sedmi kardinálních ctností. Největší z nich je zobrazena „věrnost“ (fidelitas). Pod hlavní iluminací vpravo je pak namalovaná iniciála A(urum) s poprsím antického filozofa.

A kdo byl Giovannino de Grassi, jenž provozoval dílnu, v níž rukopis vznikl? Malíř, sochař a architekt Giovannino de Grassi se narodil kolem roku 1350. O jeho životě bohužel máme jen málo informací. Jisté ale je, že od roku 1391 působil jako sochař a architekt ve stavební huti milánského dómu. Nejvíce ale proslul jako malíř a iluminátor. Nejznámějším a nejčastěji reprodukovaným dílem je jeho vzorník, který vznikl v 90. letech 14. století v Miláně, a dnes je pod signaturou ms. VII. 14 uložen v Biblioteca Civica v Bergamu.

Vzorníky byly v pozdním středověku velice oblíbenou pomůckou malířů, sochařů a dalších umělců. Byly v nich nakresleny různé předměty a živé bytosti. Giovannino de Grassi zachytil na celkem 77 kresbách různá zvířata (lvy, gazely, leopardy) a rozličné postavy, resp. skupiny postav při různých činnostech, které se pak staly předlohou pro jeho současníky i nástupce.

Ne všichni pozdně středověcí umělci měli možnost cestovat a poznávat cizí země a kultury, proto, chtěli-li věrně vyobrazit některé významné stavby či exotická zvířata, využívali právě podobných vzorníků. Nebyla v nich zachycena jen zvířata a lidé, ale i např. umělecky vyvedená písmena či kaligrafické iniciály. Vzorníky nesměly chybět v žádném uměleckém ateliéru.

Giovannino de Grassi byl umělcem otevřeným všem novým uměleckým podnětům. Každá strana jeho vzorníku může být vnímána jako samostatné umělecké dílo. Jeho kreativita i smysl pro realitu a detail neměly hranice. Za vrchol jeho tvorby je považováno 24 písmen abecedy, která jsou tvořena lidskými a zvířecími těly.

Proslulý milánský umělec zemřel 6. července 1398.

 

Marek Zágora

 

Foto faksimile.

 

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vii-%E2%80%93-bamberska-apokalypsa/

http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ix-%E2%80%93-kniha-o-lovu-gastona-z-foix/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xi-%E2%80%93-vidensky-astrologicko-astronomicky-sbornik-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xii-%E2%80%93-kostnicky-exemplar-kroniky-kostnickeho-koncilu-ulricha-richentala/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru