Praha: Emauzský cyklus (Ikonografie středověkých nástěnných maleb v ambitu kláštera Na Slovanech) - krásná a podnětná kniha Kateřiny Kubínové, kterou vydal Ústav dějin umění AV ČR

Kateřina Kubínová, která pracuje v oddělení středověku Ústavu dějin umění AV ČR, je autorkou řady zajímavých studií a také objevné monografie „Imitatio Romae. Karel IV. a Řím" (2006), která je autorčinou disertací. Nyní k ní přibyla druhá krásná kniha nazvaná „Emauzský cyklus. Ikonografie středověkých nástěnných maleb v ambitu kláštera Na Slovanech". Kateřina Kubínová v ní navázala na své dřívější studie a především pak na svou diplomovou práci „Ikonografie Emauzského cyklu", kterou napsala v době studia dějin umění.

Hlavním tématem knihy je rozbor ikonografie rozsáhlého cyklu nástěnných maleb z doby Karla IV., které se dochovaly v ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech. Tomuto složitému tématu zatím nebyla věnována žádná samostatná monografie. Ve starší literatuře jsou sice zmínky o jednotlivých námětech, ty ale byly často špatně identifikovány a následně interpretovány. Kubínová se pokouší tyto omyly uvést na pravou míru a úspěšně se ji to daří.

Emauzský cyklus je jedinečný nejen svým rozsahem, ale i svou uměleckou kvalitou, která je bohužel snížena značným poškozením většiny maleb. Přesto si na základě toho, co se dochovalo do současnosti, a fotografií, které byly pořízeny na konci 19. století a zejména pak před druhou světovou válkou (na konci války došlo k dalšímu poškození), můžeme udělat představu o monumentálnosti a obsahu tohoto unikátního cyklu. Bohatá malířská výzdoba svědčí také o výjimečném postavení slovanského kláštera v rámci Nového Města pražského a Prahy Karla IV. vůbec.

K vytvoření celkové představy o podobě nástěnných maleb a jejich ikonografii jsou důležité i dochované písemné prameny. V případě Emauzského cyklu máme to štěstí, že byl na konci minulého století v uppsalské knihovně objeven latinsky psaný popis všech maleb pocházející z počátku 15. století.

Popis např. ukázal původní rozsah cyklu, který se neomezoval pouze na ambit, ale malby byly i v sakristii (dnešní císařské kapli), v níž se nacházely dokonce ty nejvýznamnější výjevy, jež byly spjaty i se slavností Kopí a hřebů Páně, jež pravidelně vrcholila ukazováním svatých ostatků na nedalekém Velkém rynku, který byl správním a také duchovním centrem Nového Města.

Reprezentativní cyklus nástěnných maleb vznikl na základě středověkých spisů, jež chtěly spojením slova a obrazu uvést čtenáře, resp. „diváka" do dějin spásy. Malby vycházejí z tzv. typologického způsobu exegeze, kdy k událostem z Nového zákona jsou přiřazovány předobrazy ze Zákona starého. U Emauzského cyklu se jednalo většinou o dva předobrazy. Jak ale dokazuje Kateřina Kubínová, ne vždy byl tento princip dodržován.

Autorka se věnuje i počátkům samotného kláštera, ale ty nejsou hlavním tématem knihy. Podobně je to i stavebním vývojem kláštera, ten ji zajímá především ve spojení s klášterním ambitem, v němž se nacházejí malby. Přibližuje i výzdobu některých dalších ambitů na našem území, z níž se často dochovalo jen fragmenty.

Jak už bylo výše uvedeno, Emauzský cyklus má vysokou uměleckou kvalitu, která je srovnatelná s ostatními dochovanými díly z doby vlády Karla IV. Je pravděpodobné, že se na nich podíleli i někteří umělci, kteří pro císaře pracovali na Karlštejně nebo ve Svatovítské katedrále (např. ve Svatováclavské kapli).

Kubínová upozorňuje i na četné shody maleb Emauzského cyklu s jinými dochovanými památkami. Na malbách se podle ní začalo pracovat nejpravděpodobněji od sklonku 60. let 14. století a práce trvaly alespoň do poloviny let sedmdesátých.

Nejrozsáhlejší část knihy je věnována ikonografii cyklu. Nejprve ale přibližuje problematiku křesťanské typologie a typologického umění. Představuje i jednotlivé prameny k ikonografii samotného Emauzského cyklu, především ty písemné (Tituli, uppsalský rukopis a literární a teologická díla v čele se spisem „Zrcadlo lidské spásy").

Samotný cyklus začíná prvním polem jižní stěny, kde začíná také autorka, která se stává jakousi průvodkyní ambitem, jež vykládá historii maleb, kterou vyprávěly. Není to snadný úkol, protože některé malby byly nenávratně zničeny, přesto se autorka pokouší doplnit chybějící scény na základě fotografií a písemných pramenů.

Jižní stěna začíná Svržením Lucifera, ale většina hlavních námětů je spjata s Pannou Marií. Západní stěna představuje skrytý život Páně, tedy jeho život od narození až po postění se na poušti, kdy byl zkoušen ďáblem. Severní stěna byla vyhrazena výjevům z veřejného Ježíšova života jako předobrazu působení církve. Ježíš rozmnožuje víno a chléb (eucharistický smysl), nebo křísí mrtvé. Posledním hlavním výjevem severní stěny je pak vjezd do Jeruzaléma.

Poslední, východní stěna představuje pašije. Bohužel velká část maleb je zcela zničena. Výjevy začínají Jidášovým polibkem, přes Posmívání a Bičování se dostávají až k Nesení kříže. Za ním následovaly čtyři kompozice, o nichž víme jen díky uppsalskému rukopisu. Nacházely se v sakristii, dnešní císařské kapli.

Bohužel se z nich nedochovalo téměř nic. Přesto byly vyvrcholením Ježíšova umučení i jakýmsi vyvrcholením celého cyklu. Jednalo se o Přibíjení na kříž, Ukřižování, Probodení boku Kristova a Sestoupení do předpeklí. Kubínová „rekonstruuje" jednotlivé hlavní výjevy i jejich předobrazy ze Starého zákona.

V kapli ale výjevy nekončily, dál pokračovaly na východní stěně ambitu. Jedná se o tři scény představující události slavené v liturgii velikonoční doby (Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a Seslání Ducha svatého).

Emauzský cyklus je monumentálním zpracováním námětu, který byl obsahem knihy „Zrcadlo lidské spásy", která byla ve 14. století velice oblíbená. Ta jistě posloužila autorovi Emauzského cyklu jako vzor. Obě díla vedla čtenáře, resp. diváka dějinami spásy od Svržení Lucifera. Jen Emauzský cyklus končí Sesláním Ducha svatého, „Zrcadlo lidské spásy" Posledním soudem.

Součástí čtivého textu je velké množství černobílých reprodukcí (detaily nástěnných maleb Emauzského cyklu, miniatury z dobových iluminovaných rukopisů, desková malba, další příklady nástěnné malby), jež mají přiblížit čtenáři původní podobu jednotlivých výjevů. Součástí je i barevná obrazová příloha, která nabízí celkový pohled na současný stav jednotlivých obrazových polí.

Knihu Kateřiny Kubínové „Emauzský cyklus" můžeme určitě považovat za jednu ze stěžejních prací k dějinám malířského umění druhé poloviny 14. století u nás. Zároveň je i hlubokou sondou do složitého duchovního světa doby Karla IV.

Marek Zágora

Kateřina Kubínová, Emauzský cyklus. Ikonografie středověkých nástěnných maleb v ambitu kláštera Na Slovanech, ARTEFAKTUM, Praha 2012, 389 stran, doporučená cena 650 Kč.

Obsah:

Úvod

Představení emauzského cyklu

Emauzský cyklus v uměleckohistorické literatuře

I. Emauzský cyklus - místo, osudy, souvislosti

Počátky slovanského kláštera a jeho místo v Praze Karla IV.

Výstavba a podoba slovanského kláštera

Klášterní ambit

Výzdoba klášterního ambitu

Tradice výzdoby ambitů ve středověkých Čechách a na Moravě

Emauzský cyklus v kontextu malby doby karlovské v českých zemích

II. Ikonografie

Křesťanská typologie

Prameny k ikonografii Emauzského cyklu

Písemné prameny

a. Tituli

b. Uppsalský rukopis

c. Literární a teologická díla

Výtvarná díla

Ikonografie a vzájemné typologické vztahy

Jižní stěna - historie pádu a Marie, cesta k nápravě

Západní stěna - skrytý život Páně

Severní stěna - veřejný život Páně

Východní stěna, první část - pašije

Kaple - vítězství kříže

Východní stěna, druhá část - oslavení

Emauzský cyklus jako monumentální Zrcadlo lidské spásy

Přílohy

Ke knize Kateřiny Kubínové Imitatio Romae. Karel IV. a Řím:

http://stavitele-katedral.cz/praha-mesto-rim-jako-zdroj-inspirace-pro-karla-iv/