Praha: Husitské století – třetí svazek ediční řady České vládnoucí dynastie Nakladatelství Lidové noviny

Letos si v pondělí 6. července připomeneme šestisté výročí upálení mistra Jana Husa, jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin. K blížícímu se výročí začaly vycházet nové studie a knihy, jejichž autoři se snaží přiblížit nejen život a dílo Jana Husa, ale i celé husitské hnutí, revoluci a rovněž zásadní společenské, kulturní a náboženské změny, k nimž během 15. století došlo. Z těchto prací musíme zmínit např. Husův životopis profesora Františka Šmahela (Jan Hus. Život a dílo ve dvaceti kapitolách, Argo 2013) nebo Husův životopis Pavla Soukupa, který vyšel v němčině (Jan Hus. Prediger – Reformator – Märtyrer, Kohlhammer 2014). Hus je představen především jako člověk z masa kostí, jenž v mnohém předběhl svou dobu.

Za příspěvek k Husovu výročí můžeme určitě považovat i monumentální kolektivní publikaci nazvanou „Husitské století“, kterou připravilo Nakladatelství Lidové noviny ve spolupráci s Centrem medievistických studií a Filosofickým ústavem Akademie věd ČR v Praze. Kniha vyšla jako třetí svazek ediční řady „České panovnické dynastie“.

V Nakladatelství Lidové noviny vyšel první „díl“ vícesvazkové ediční řady přibližující široké společenské souvislosti a naše dějiny na pozadí vlády jednotlivých panovnických dynastií v roce 2009 a byl zasvěcen Přemyslovcům. Jeho vydání se posléze stalo jednou z největších knižních událostí roku. I když se dají této knize některé „věci“ vytknout, jedná se svým rozsahem o zatím největší a zároveň nejucelenější souhrn nejnovějších výsledků bádání o knížatech a králích z rodu bájného Přemysla Oráče.

Velký úspěch „Přemyslovců“ přiměl nakladatelství, aby se dalo do přípravy dalších svazků, jež mají postupně představit všechny u nás vládnoucí rody. Na konci roku 2012 následoval druhý svazek nazvaný „Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy“, který nakladatelství připravilo ve spolupráci s Centrem medievistických studií. Více než padesátičlenný autorský kolektiv českých i zahraničních odborníků „vytvořil“ dílo, které překonalo i úvodní svazek celé edice. Kniha se stala holdem dynastii, která u nás vládla sto dvacet sedm let a české země díky ní dosáhly jednoho z politických i kulturních vrcholů.

Oba předcházející výpravné svazky předurčily základní podobu třetího dílu, „Husitského století“, jenž pro samotné autory znamenal velkou výzvu, a to i toho důvodu, že 15. století je spíše intermezzem, které nelze spojit s žádnou dynastií. Na jeho počátku vládli ještě Lucemburkové, Václav IV. a jeho nevlastní bratr Zikmund, pak krátce Habsburkové (Albrecht a Ladislav Pohrobek) a po nich Jiří z Poděbrad, jehož vláda byla spíše epizodou. Po jeho smrti se neujal vlády žádný z jeho synů, nýbrž Vladislav Jagellonský. Navíc nesmíme zapomenout na Matyáše Korvína, který byl českým králem od roku 1469.

Kolektiv autorů si vymezil tzv. „krátké“ husitské století začínající rokem 1402, kdy Jan Hus začal kázat v pražské Betlémské kapli, a končící rokem 1485, kdy uzavřením kutnohorského náboženského míru skončilo období sporů a potyček mezi husity a katolíky. Na rozdíl od předchozích svazků nejsou středem pozornosti události spjaté s vládou jednotlivých panovníků, nýbrž vznik, vývoj a působení husitství jako náboženského a společenského hnutí.

Kniha je rozdělena do celkem čtyř oddílů, každý z nich uvozuje hlavní text a za ním následují jednotlivé kapitoly, které přibližují vybrané problémy a další témata. Hlavní události sledovaného období jsou představeny vždy v úvodním textu první a poslední části. Jako mezník je vnímán rok 1437, kdy v prosinci zemřel císař a český a uherský král Zikmund Lucemburský.

Jednotlivé texty jsou navíc doplněny čtyřiceti „biogramy“ více či méně známých osobností sledovaného období, od českých králů přes vlivné představitele církve a husitské vojevůdce až po přední šlechtice. Zarazí fakt, že svůj medailon má např. nejznámější a nejslavnější husitská píseň Ktož jsú boží bojovníci, ale biogram takové významné osobnosti, jakou byl intelektuál Jeroným Pražský, chybí. Pouze Janu Husovi jako stěžejní osobnosti doby je zasvěcena celá kapitola prvního oddílu. Biogramy jsou navíc volně vkládány do hlavních textů, čímž narušují jejich celistvost a mohou čtenáře občas i rušit.

Zvláštní pozornost je věnována Karlově vysokému učení, které se na počátku 15. věku stalo postupně husitskou univerzitou, společenstvím mistrů, „kteří svými názory utvářeli české reformní hnutí“. Zajímavý je i příspěvek o proměnách husitské Prahy.

Druhá část – Prostor a společnost – přibližuje osudy vedlejších zemí Koruny české, říše, kterou svým potomkům odkázal císař a český král Karel IV. V těchto částech byl vztah k husitství převážně nepřátelský. Naopak v Čechách získali husité – utrakvisté převahu, proto je zajímavá kapitola pojednávající o katolické církevní správě, která byla ve válečných letech rozvrácena. I když měli katolíci po většinu sledovaného období podporu katolických českých králů („husitský“ král Jiří z Poděbrad je známý též jako „král dvojího lidu“), je pro „husitské století“ typické dvojvěří, které bylo potvrzeno v září 1485 kutnohorským náboženským mírem, podle něhož si každý mohl vybrat konfesi bez ohledu na společenské postavení.

Docela velká pozornost je věnována husitskému vojenství, které bylo vždy vyzvedáváno do popředí. Čtenář ale může být zklamán, protože se jedná spíše o přehled než podrobnou analýzu. Na druhé straně si však uvědomí, že éra husitského vojenství nekončí známou bitvou u Lipan.

Období „husitského století“ je zajímavé i z hlediska dějin umění a vzdělanosti, i když se samozřejmě nemůže vyrovnat 14. století. V části nazvané „Kultura“ zaujme kapitola o ohlasech husitství v zahraničí a též obrazu Čech a Čechů v 15. století. Nejvíce prostoru je ale vymezeno husitskému teologickému myšlení, kazatelství a zbožnosti. Právě některé části textu věnované náboženským projevům mohou nezasvěceným připadat méně srozumitelné, ale to je jen první dojem.

Z hlediska výtvarného umění bývalo husitské období vnímáno jako doba obrazoborectví a kulturního barbarství. Současné bádání se na daný problém dívá již ze zcela jiného úhlu. Ano, během husitských válek bylo zničeno mnoho uměleckých děl, což ale bylo dáno především tím, že probíhala válka. Na druhé straně husité vytvářeli i vlastní umělecká díla, která byla mimo jiné významným komunikačním prostředkem. Ze sledovaného období se sice dochoval jen zlomek vytvořených děl, přesto mezi nimi najdeme i díla vysoké kvality (např. díla Mistra Týnské kalvárie).

Poslední část – Království dvojího lidu – je uvozena textem přibližujícím nejdůležitější události let 1437 až 1485 a představuje jevy typické po přijetí kompaktát. V tomto období vznikla kupř. Jednota bratrská, jejíž vznik je úzce spjat s dobou doznívajícího husitství. Konec sledovaného období můžeme označit jako království dvou králů, prvním byl Jiří z Poděbrad, druhým pak od roku 1469 jeho sok Matyáš Korvín, který byl uznáván hlavně ve vedlejších zemích Koruny české. Po Poděbradově smrti situace pokračovala, jen krále Jiřího nahradil jeho nástupce, mladičký Vladislav II. Jagellonský.

Kniha „Husitské století“ představuje husitství jako politický, kulturní, náboženský a společenský fenomén, který není vnímán pouze v úzkém rámci národních dějin, ale naopak je zasazen do rámce celkového vývoje středověké společnosti latinského kulturního okruhu.

Stejně jako u prvních dvou svazků věnovaných nejstarším dynastiím na českém trůně je velkým plusem nádherné knihy její bohatý, často objevný obrazový doprovod. Kladem jsou i podrobnější popisky, které doplňují jednotlivé hlavní texty.

Reprezentativní publikace „Husitské století“ přibližuje jedno z nejkontroverznějších období našich dějin, jehož výklad se často proměňoval, což bylo dáno především kulturně-politickou situací, v níž se zrovna naše země nacházela. Husitské století má většina nezasvěcených spojené především s husitskou revolucí a husitskými válkami, autoři však dokazují, že se jedná o velice významné období našich dějin, během něhož došlo k řadě změn.

Pohled na husitské období prošel za poslední desetiletí řadou proměn, navíc se objevila i nová témata, která doposud byla spíše nebo dokonce zcela přehlížena, kupř. apokalyptická proroctví a jejich využití v husitských Čechách. Navíc se objevuje i řada nových, většinou doposud uspokojivě nezodpovězených otázek, kupř. zda můžeme za vlády Jiřího z Poděbrad hovořit o „dvorském“ umění či proč existovaly v 15. století tak odlišné pohledy ciziny na Čechy jako zemi i národ,  které jsou jasným důkazem, že období „krátkého“ husitského století má stále co nabídnout.

Nakladatelství Lidové noviny připravuje k vydání další svazky výjimečné ediční řady. Po „Husitském století“ by měl následovat díl věnovaný Jagelloncům, celou edici pak završí dva svazky zasvěcené Habsburkům.

Marek Zágora

Pavlína Cermanová – Robert Novotný – Pavel Soukup (eds.), Husitské století, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2014, 789 stran, doporučená cena 1599 Kč

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/husitske-stoleti/

K 1. svazku o Přemyslovcích:

http://stavitele-katedral.cz/praha-rod-premyslovcu-se-dockal-prvni-komplexni-monografie/

K svazku o Lucemburcích:

http://www.stavitele-katedral.cz/praha-vysel-druhy-svazek-edice-ceske-panovnicke-dynastie-reprezentativni-publikace-o-lucemburcich/

Obsah:

Předmluva

I. Reforma a revoluce

Petr Čornej, Reforma a revoluce (1402-1437)

Pavel Soukup, Jan Hus

Martin Nodl, Husitská univerzita

Pavlína Cermanová, Husitský radikalismus

Petr Čornej, Praha – hlava království

Robert Novotný, Polní vojska

II. Prostor a společnost

Robert Novotný, Prostor a společnost

Lenka Bobková, Česká koruna mezi králem  a stavy 1402-1490

Petr Elbel, Morava

Martin Čapský, Slezsko

Lenka Bobková, Horní a Dolní Lužice

Jan Hrdina, Katolická církevní správa

Tomáš Borovský, Kláštery

Robert Novotný, Šlechta

Martin Musílek, Města

Jan Biederman, Vojenství husitského století

III. Kultura

Pavel Soukup, Kultura

Jaroslav Svátek, Pohled z vnějšku: husité a cizina

Ota Halama, Husitské teologické myšlení

Pavel Soukup, Kazatelství a propaganda

Pavlína Cermanová, Zbožnost husitského století

Milena Bartlová, Na paměť svatých předků: husité a vizuální umění

Lenka Hlávková – Hana Vlhová-Wörner, Hudba

Jaroslav Boubín, Písemnictví

Martin Čechura, Hmotná kultura husitského věku

IV. Království dvojího lidu

Petr Čornej, Království dvojího lidu (1437-1485)

Blanka Zilynská, Kališnická církev

Ota Halama, Jednota bratrská

Antonín Kalous, Matyáš Korvín a království dvou králů

Robert Novotný, Stavovství

Antonín Kalous, Humanismus

Závěrem