Praha: První česká království – podnětná a objevná kniha Martina Wihody

Nakladatelství Lidové noviny vydalo v rámci své edice Česká historie řadu zajímavých titulů. Bezpochyby mezi ně patří i zatím poslední, dvaatřicátý svazek „První česká království“ historika Martina Wihody. Wihodovi vyšla v roce 2010 ve stejné edici objevná práce nazvaná „Morava v době knížecí“.

Autor se mimo jiné pod vlivem proslulé práce Ernsta Hartwiga Kantorowicze „Dvě těla krále“ zamýšlí nad tím, jaká byla první česká království, především Vratislava I. Jeho text jasně dokazuje, že proměna knížecích Čech v království byla velice obtížná. Srovnává hodnoty knížecích a královských Čech a přináší nový a hlavně neotřelý pohled na zrod české státnosti. Vše pak zasazuje do širokého středoevropského kontextu.

Největší pozornost (téměř dvě třetiny textu) věnuje Wihoda království Vratislava I., na němž svatovítský děkan Kosmas, autor proslulé Kroniky Čechů, nenechal téměř ani nitku suchou. Vratislav byl pro něj proradným a bázlivým vladařem, i když ve skutečnosti byl opak pravdou. Do Kosmova textu se tak více promítá jeho odmítavý postoj ke koruně a království. Kosmas považoval království za něco škodlivého, co ničí staré zavedené pořádky knížecích Čech.

Tradice a zvyklosti byly a jsou svorníkem státotvorného vývoje. Připomeňme si volby knížat, nalézání práva na sněmech Čechů i samo pojetí přemyslovské mytologie, která definovala domácí pořádky a vztah vládnoucí dynastie k obci Čechů. Právě důraz na (knížecí) tradice společně se zemskými zvyklostmi ovlivnily veřejné mínění, které se stavělo ke královské hodnosti buď lhostejně, nebo ji vnímalo jako cizí, přímo škodlivou novinku, jak je patrné v Kosmově kronice.

Zajímavý je i pohled na vztah Čechů k římsko-německé říši, díky němuž jsme se připoutali k západoevropské civilizaci. Římsko-němečtí panovníci označovali české panovníky především za své leníky, teprve pak až za české krále.

Politicky jednající obci Čechů v knížecím období téměř nic nechybělo. V 9. století započalo pověstné „spěchání“ Čechů k Praze, Pražský hrad se stal středem dědičných přemyslovských držav, protože právě tam byly uloženy ostatky zemských a rodových světců a také tam stál kamenný knížecí stolec. V době Vratislavově ale významnou roli sehrál Vyšehrad, který byl narychlo proměněn v královské sídlo.

Co se celkově Vratislavova království týče, dochází Wihoda k závěru, že se jednalo o království „osobní“, resp. „soukromé“. Samotná hodnost se zcela vymykala říšským i domácím zvyklostem, královské pomazání dokonce přehlížel papež. Vratislav se sice na konci své vlády vzchopil a budoval základy svého království, které se pokusil odkázat svému synovi, ale bez úspěchu.

Království Vratislavova vnuka Vladislava I. je spjato s čelenkou, kterou roku 1158 obdaroval císař Fridrich I. Barbarossa českého knížete za podporu v boji proti lombardským městům. Tu však mohl nosit pouze v dny, kdy císař nosil korunu. Královského pomazání se mu dostalo ve stejném roce, ale před sněmem Čechů musel prohlásit čelenku za soukromou poctu. Propůjčený odznak důstojnosti mohl odkázat svým nástupcům, ti se však královské tradice zřekli.

Za vlády posledních Přemyslovců, počínaje Přemyslem Otakarem I., došlo k proměně panovnické moci, která začala pomalu nahrazovat zvyklosti knížecího období. To se projevilo kupř. v panovnické heraldice a sfragistice. Samotný Přemysl Otakar I. se prohlásil za třetího českého krále, čímž navázal na své předchůdce. Na jeho „dílo“, kdy do základů království byly zabudovány hlavní hodnoty knížecího období, pak navázali čtvrtý král Václava I., Václavův nástupce Přemysl Otakar II. i jeho syn Václav II. Musíme si však uvědomit, že ve své podstatě byli tito králové stále jen korunou obdařenými knížaty.

Byl to teprve Karel IV., kdo dokázal provázat sakrální krajinu knížecích Čech s nesourodým dědictvím prvních českých království. Svatováclavská koruna se pak stala hlavním symbolem věčné a nesmrtelné monarchie.

Kniha „První česká království“ Martina Wihody je velice podnětným čtením, které pravděpodobně vyvolá i diskusi. Autor ukázal, že problematika proměny Čech knížecích v Čechy královské má co nabídnout, badatelé mohou tak stále přemítat nad složitými počátky české státnosti.

Marek Zágora

Martin Wihoda, První česká království, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2015, 440 stran, doporučená cena 379 Kč

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/prvni-ceska-kralovstvi/

Z obsahu:

I. DVĚ TĚLA KRÁLE

II. KOSMŮV VRATISLAV

III. PAMĚTI HRÁTKY MÁMIVÉ

IV. KRAJINA KNÍŽECÍHO VĚKU

V. NOVÉ OBZORY, NADĚJE A VÝZVY

VI. KRÁL ČECH A POLSKA

VII. ČELENKA KANCLÉŘE RAINALDA

VIII. PRVNÍ MEZI KNÍŽATY

IX. BUDOVÁNÍ OBCE

Ke knize Morava v době knížecí:

http://stavitele-katedral.cz/praha-morava-v-dobe-knizeci-objevna-a-podnetna-kniha-martina-wihody/