Praha: Životopis Eleonory Akvitánské francouzského medievisty Jeana Floriho

Nakladatelství Argo vydalo jako zatím poslední svazek své edice Ecce Homo životopis dědičky akvitánského vévodství a dvojnásobné královny Eleanory Akvitánské (1122–1204). Autorem čtivé a zároveň podnětné biografie této pozoruhodné ženy je francouzský historik Jean Flori (ročník 1936), přední znalec rytířské a dvorské kultury. Z jeho prací u nás zatím vyšel pouze překlad knihy „Rytíři a rytířství ve středověku“ (Vyšehrad 2008).

Kniha „Aliénor d’Aquitaine. La reine insoumise“ vyšla v roce 2004 a stala se významným příspěvkem k poznání života a osobnosti ženy, která byla na jedné straně zatracována za svůj tzv. „nemravný“ život, na straně druhé se stala inspirací trubadúrů. Eleonora Akvitánská byla na svou dobu tak výjimečnou ženou, že se v jejím hodnocení současní historici stále rozcházejí.

Flori rozdělil celý text do dvou částí. První, obsáhlejší je klasickou biografií, v níž autor postupuje chronologicky a přibližuje události, které jsou doloženy. V druhé části nazvané „Sporné otázky. Eleonora a ohlasy její osobnosti“ se pak zamýšlí nad řadou problémů a otázek, které se objevily kolem královny již za jejího života a zejména pak po její smrti.

Eleonora Akvitánská byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII., kterému porodila dvě dcery. Dokonce ho osobně doprovázela na křížové výpravě, kde však došlo k známému antiochijskému incidentu, a Eleonora se „náhle“ rozhodla, že se s králem rozvede. A rozvodu s ním skutečně dosáhla.

O její výjimečnosti svědčí dále fakt, že si sama vybrala svého druhého manžela. Stala se ženou mnohem mladšího normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, nepřítele francouzského krále. Porodila mu celkem osm dětí, většinou synů. Byla matkou tří králů: Jindřicha Mladíka, Richarda zvaného Lví srdce a Jana Bezzemka.

Své syny v době ochladnutí jejího vztahu k manželovi podpořila v jejich vzpouře proti otci a králi. Je vysoce pravděpodobné, že dokonce samotná Eleonora byla hlavním iniciátorkou vzpoury proti panovníkovi, který se nechtěl za svého života dělit o moc se svými syny. Jindřich II. ji v této souvislosti uvrhl do „vězení“, v němž strávila celkem patnáct let svého života. Na svobodu se pak dostala až po Jindřichově smrti.

Až do vysokého věku byla stále velice aktivní a snažila se pomáhat svým potomkům. Bohužel přežila většinu svých dětí, její oblíbený syn Richard jí zemřel v náručí. Na konci svého dlouhého života podporovala svého nejmladšího a nejméně schopného syna Jana Bezzemka.

Pomyslným Eleonořiným „pomníkem“, který můžeme i dnes obdivovat, je její dochovaný náhrobek v opatském kostele ve Fontevraudu, kde před ní byli pohřbeni mimo jiné i její manžel Jindřich II. a syn Richard.

Zajímavým čtením je rovněž druhá část Floriho knihy, kterou tvoří čtyři kapitoly, ve skutečnosti čtyři samostatné studie. Velkou pozornost je věnována Eleonořině „temné“ pověsti, k jejímuž „rozkvětu“ došlo po její smrti v roce 1204. Klíčovou roli bezpochyby sehrál proslulý antiochijský incident, který se stal základem jejího vnímání jako nevěrné, cizoložné ženy. Pravdu, co se stalo ve skutečnosti, již ale asi nikdy nezjistíme. Autor pracuje s řadou hypotéz a přidává další. Je jisté, že se Eleonora chovala na svou dobu zcela „odlišně“, svým chováním a jednáním „pobuřovala“ a všímali si toho nejen představitelé církve.

Jean Flori dále zkoumá Eleonořinu roli ve vztahu k tzv. dvorské lásce. Jak dokládá, byla královna považována za jejího arbitra a někdy dokonce vnímána jako iniciátorka tohoto fenoménu spjatého s rytířskou kulturou. Autor se zabývá též otázkou skutečné moci, kterou měla královna ve svých rukou.

I když byla žena, tak se ji podařilo proniknout do zpráv dobových kronikářů, což svědčí o její reálné politické moci. Zejména pak z dochovaných listin je zřejmé, že chtěla jednat jak ve Francii, tak později i v Anglii a především v Akvitánsku jako suverénní vládkyně, ale měla omezené možnosti. Vládla celkem sedmdesát let a žila v době, kdy vláda byla mužskou záležitostí. I v tom tkví její výjimečnost.

V poslední kapitole se Flori zamýšlí nad královniným vlivem na artušovské rytířské romány, které byly napsány za jejího života. Jejich čtenáři si určitě dávali do souvislostí Artušův dvůr s dvorem plantagenetovským, podobně jako Eleonoru s Guinevrou a Isoldou. Je pravděpodobné, že doboví kronikáři přisoudili pod vlivem těchto děl samotné Eleonoře více „špatných“ vlastností Artušovy manželky, královny Guinevry.

Florimu se podařilo napsat velice čtivý, objektivní životopis královny Eleonory Akvitánské, ženy mnoha tváří, založený na důkladné analýze dochovaných dobových písemných pramenů. Kniha jako celek může určitě oslovit širší čtenářskou obec.

Již nyní se můžeme těšit na překlad další Floriho knihy. Nakladatelství Argo připravuje k vydání jeho biografii anglického krále Richarda I. zvaného Lví srdce, nejoblíbenějšího syna Eleonory Akvitánské.

Marek Zágora

Jean Flori, Eleanora Akvitánská. Vzpurná královna, Argo, Praha 2014, 356 stran, doporučená cena 398 Kč

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/199349/eleanora-akvitanska-vzpurna-kralovna/

O knize „Rytíři a rytířství ve středověku“:

http://stavitele-katedral.cz/praha-rytirstvi-ve-stredoveku-cesky-preklad-knihy-francouzskeho-medievisty-jeana-floriho/

Obsah:

ÚVOD. Eleonora a její životopisci: historie, legenda a ideologie

ČÁST PRVNÍ: ELEONORA V PLYNUTÍ ČASU. Pokus o kritickou biografii

1. Dětství, rod a sňatek

2. Eleonora, královna Francie

3. Vévodkyně Akvitánska a Normandie

4. Královna Anglie

5. Odbojná Eleonora

6. Královna zajatkyně

7. Od královny ke královně

8. „Eleonora, z Božího hněvu královna Anglie“

9. Eleonora a Jan

ČÁST DRUHÁ: SPORNÉ OTÁZKY. Eleonora a ohlasy její osobnosti

10. Dějiny, vnímání a psychologie: k otázce antiochijského incidentu

Rozvoj Eleonořiny „temné legendy“ po její smrti

Nejstarší svědectví

Závěr

11. Eleonora a dvorská láska

Úvod: nezbytnost a obtížnost úkolu

Předchůdci a kořeny dvorské lásky

Co je to dvorská láska?

Ondřej Kaplan

Pojednání o dvorské lásce?

Ondřej kaplan, Eleonora Akvitánská a „dvory lásky“

12. Eleonořina moc a patronát

Eleonora a moc

Eleonořin patronát

Architektonický patronát plantagenetovských manželů

Literární patronát Plantagenetů

13. Plantagenetovský dvůr a artušovský svět

Je Artuš stále naživu?

Guinevra a Artuš

Závěr