Warszawa: Kritický pohled na bádání o malířství 15. století i velkolepé panorama nizozemského umění od Jana van Eycka do Hieronyma Bosche - Antoni Ziemba Niderlandzkie malarstwo tablicowe 1430 - 1500

Nizozemská desková malba 15. století  je velkým tématem dějin umění od chvíle vydání prvních knih Maxe J. Friedländera, Maxe Dvořáka a Charlese de Tolnaye.

Sám ale patřím ke generaci historiků umění, která se základy angličtiny učila z nezapomenutelné knihy Erwina Panofského Early Netherlandish Painting (vydáno v USA v roce 1953). Díky Panofskému a jeho inspirujícímu pohledu na staré mistry začalo dílo Jana van Eycka, Mistra z Flémalle, Rogiera van der Weydena fascinovat historiky umění na celém světě.

Výsledky vlivu trochu naznačuje tato statistika: knihovna Centrálního institutu pro dějiny umění v Mnichově, největší instituce svého druhu na světě, registruje 715 knih, studií a katalogů k dílu Jana van Eycka (589 jich bylo publikováno po roce 1953) a 444 knih, studií a katalogů k dílu Rogiera van der Weydena (361 je jich po roce 1953).

K těmto mnoha stovkám titulů o nizozemské deskové malbě 15. století a jejích protagonistech nyní přibyla další kniha, rozsáhlá syntéza varšavského profesora dějin umění Antona Ziemby Niderlandzkie malarstwo tablicowe 1430 - 1500 (Nizozemská desková malba 1430 - 1500), která v širokém panoramatu představuje tvorbu tří uměleckých generací od doby Jana van Eycka po časy Hieronyma Bosche.

Ziembova syntéza má 736 stran hustě popsaného textu, 1309 poznámek a 50 stran věnovaných bibliografii - celkem 950 stran. Ale sama statistika napoví málo.

Cíle, které si Ziemba stanovil, jsou neuvěřitelně ambiciózní. Nešlo mu jen o obecný přehled tvorby jednotlivých osobností, o výčet historických dat jejich života, či o odborném připsání uměleckých děl, doplněných stylovou a ikonografickou analýzou.

Ziemba se rozhodl pro něco, co by se dalo označit za čiré „donkichotství", pokud by se do práce pustil člověk bez intuice, odborné vyspělosti a široké znalosti oboru dějin umění: bez kompromisů a zjednodušení chce svojí knihou zorientovat čtenáře v gigantické záplavě speciálních studií, poskytnout mu kritický pohled na význam a smysl nizozemského malířství 15. století a nahradit mnohé dohady ověřitelnými jistotami.

Záměr se mu povedl tak, že odborník může jen smeknout. Fundovaně a obsáhle Ziemba komentuje výsledky mnoha badatelů, úspěšně se prodírá spletí různých i vzájemně si odporujících hypotéz, kombinuje poznatky z dějin umění s výsledky restaurátorských průzkumů, jedním slovem ORIENTUJE laiky i své kolegy v problematice tak složité a náročné, že k podobné bilanci z tohoto zorného úhlu by se asi odhodlalo jen několik zasvěcených badatelů.

Prvních sto stran Ziemba věnoval souhrnu vědeckého bádání posledních dvou století od Gustava Friedricha Waagena po Hanse Beltinga. Obecný přehled je často doplněn detailní analýzou.

Na příkladu obrazu Jana van Eycka - tzv. Zásnuby Arnolfiniů, autor dokládá, jak se měnila interpretace tohoto díla, jak nové a nové badání objevovalo překvapivá fakta, popírající dosavadní znalosti, a jak i to, co se zdálo být jednoznačné, se při detailním průzkumu zcela rozplynulo, takže identifikace postav a také charakteristika toho, co vlastně postavy dělají, je vlastně záhadnější a složitější, než se to jevilo Panofskému v roce 1934, kdy tuto kompozici rozebral na základě ikonologické metody.

Celkem 221 stran věnoval Ziemba problému atribucí a identifikaci mistrů - originálům velkých osobností, kopiím a dílenským variantám. Stěžejní je tu problém vztahu Roberta Campina, jeho tovaryšů a Rogiera van der Weyden, i reálná identifikace osobnosti tzv. Mistra z Flémalle. Ziemba rozkrývá mnohé nejasnosti a nejednou se skeptičností ukazuje, jak se spojí několik hypotéz dohromady a vytvoří se z nich nová vědecká pravda, která ale nemá ani historické základy, ani umělecké (stylové) opodstatnění.

V případě Rogiera van der Weyden krok za krokem sleduje jeho tvorbu, která je historicky doložitelná, detailně se věnuje jeho donátorům a historickému ukotvení jeho tvorby v reálném čase. V širokém panoramatu jsou představeny životní i umělecké osudy bratří van Eycků, Roberta Campina, Jacquese Dareta, Petra Christa, Huga van der Goese, Hanse Memlinga, Gerarda Davida, Hieronyma Bosche, Dirka Boutse a mnoha dalších malířů.

Ziemba pracuje s obrovským množstvím faktů a historických reálií, které se občas samotných obrazů týkají i jen nepřímo, což naznačuje třeba obsáhlá pasáž věnovaná životním osudům italského bankéře Portinariho - k jehož velkým oblíbencům patřil Hugo van der Goes i Hans Memling.

Obsáhlá část knihy (180 stran) je věnována cechovní organizaci malířské produkce a statusu oficiálního městského malíře i dvorského umělce ve službách burgundských vévodů. Zajímavá úvaha se týká i role žen - malířek.

Samostatný oddíl je věnován nizozemské malířské technice, použitým dřevěným deskám i plátnům, rozboru početné řady docela dobře reprodukovaných reflektogramů, i otázkám datace pomocí letokruhů s podrobnými dendrochronologickými tabulkami. Zde se Ziemba projevuje jako věci znalý muzejní pracovník - kurátor Národního muzea ve Varšavě, kterého zajímá nejen, co bylo namalováno, ale také jak to vzniklo, tedy technologie tvůrčího postupu.

Současně tu Ziemba vystupuje i jako zkušený pedagog a pokračovatel odkazu Jana Bialostockého v Institutu dějin umění na Varšavské univerzitě, což se projevuje zejména v tom, jak velký má dar vše vysvětlit přehledně, čtivě a zajímavě.

Kapitolu o Hugo van der Goesovi nebo Memlingovi jsem přečetl takřka jedním dechem, stejně tak jeho souhrnný výklad o tvorbě Bosche a o vzájemné rodinné spolupráci při vzniku jeho obrazů a jejich variant.

Závěr obrovité knihy Ziemba zasvětil různým mýtům a stereotypům, které se vytvořily v početné literatuře o nizozemském malířství 15. století. Byl třeba Rogier van der Weyden opravdu tvůrcem malovaných teologických traktátů a „mlčenlivých" kázání? Byl nizozemský realismus projevem étosu měšťanů a jejich nového společenského postavení? Je nizozemská malba „ars nova" nebo jiná podoba „ars antiqua"? Šlo o severskou renesanci nebo o podzim středověku?

Kniha Niderlandzkie malarstwo tablicowe 1430 - 1500 je součástí velkolepého trojdílného projektu, který Antoni Ziemba věnoval umění Burgundsa a Nizozemí v letech 1380 - 1500.

V prvním díle představil široké panorama dobové francouzské (burgundské) a nizozemské tvorby, od zlatnictví a tapisérie až po sochařství a iluminace. Klíčové tu bylo zejména zpracování tématu dvorského umění na přelomu 14. a 15. století, dále přehled nizozemského sochařství let 1380 - 1500 a otázka deskové "burgundské" malby let 1380 - 1420.

Poslední třetí díl bude věnován recepci nizozemského umění v Evropě 15. století. Máme se na co těšit a Polákům tuto kvalifikovanou syntézu - a zejména její 2. díl - můžeme jen závidět!

PhDr. Peter Kováč

Antoni Ziemba, Sztuka Burgundii i Niderlandów 1380-1500 (Niderlandzkie malarstwo tablicowe 1430-1500), Warszawa 2011, Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 952 stran, format: 170x240, cena 49 zlotých.

Anotace Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego:

Tom stanowi syntezę różnych aspektów najbardziej znanego zakresu kultury niderlandzkiej XV wieku - malarstwa i grafiki epoki van Eycka, Rogiera van der Weydena, Memlinga i Boscha. Autor kładzie nacisk na zagadnienia, które szczególnie silnie zajmują badaczy ostatniego półwiecza, zwłaszcza na odkrycia i interpretacje z lat 90. XX wieku i początku XXI wieku. Ten podręcznik akademicki stanowi ważne kompendium dla historyków i historyków sztuki: w polskiej literaturze fachowej, ani nawet w popularnonaukowej, nie istnieje żadne opracowanie sztuki niderlandzkiej XV wieku, poza wcześniejszą pracą Antoniego Ziemby, której niniejsza publikacja jest kontynuacją.

Internet:

http://www.wuw.pl/ksiegarnia/product_info.php?manufacturers_id=9&products_id=4458

Naše recenze předchozího dílu:

http://stavitele-katedral.cz/varsava-monumentalni-panorama-umeni-burgundska-a-nizozemi-1380-1500/

Antoni Ziemba

doktor habilitowany (2006), profesor (2011)

Knihy a studie autora (výběr):

Caravaggio „Złożenie do Grobu": arcydzieło Pinakoteki Watykańskiej. Różne oblicza caravaggionizmu. Wybrane obrazy z Pinakoteki Watykańskiej i zbiorów polskich, kat. wyst., Muzeum Narodowe w Warszawie, Warszawa 1996, oprac. i redakcja (wraz z J. Kilian); w tym autorskie artykuły: Artystyczna droga Caravaggia. Nowatorstwo i dialog z tradycją, oraz Różne oblicza caravaggionizmu, s. 32-65 i 66-73.

Nowe Dzieci Izraela. Stary Testament w kulturze holenderskiej XVII wieku, Warszawa 2000.

Sztuka cenniejsza niż złoto. Obrazy, rysunki i ryciny dawnych mistrzów europejskich ze zbiorów polskich, kat. wyst., Muzeum Narodowe w Warszawie 1999, red. A. Kozak, A. Ziemba, Warszawa 1999, w tym artykuły: s. 34-43, i s. 62-69.

Iluzja a realizm. Gra z widzem w sztuce holenderskiej 1580-1660, Warszawa 2005, (Rozprawy Uniwersytetu Warszawskiego).

A. Ziemba, H. Benesz (red. i oprac.), Malarstwo flamandzkie doby Rubensa, van Dycka i Jordaensa 1608-1678, Warszawa 2007 (w tym artykuły: s. 10-22 ; s.201-209).

Sztuka Burgundii i Niderlandów 1380-1500, tom I: Kultura i sztuka dworu burgundzkiego oraz miast niderlandzkich 1380-1500, Warszawa 2008.

Nowa wizja osobowości i twórczości Rembrandta, „Rocznik Historii Sztuki" XXXIII, 2008, s. 29-44.

Rembrandts Landschaft als Sinnbild. Versuch einer ikonologischen Deutung, „Artibus et historiae" 15, 1987, s. 109-134.

„Die Auferweckung des Lazarus" von Carel Fabritius in Warschau, „Niederdeutsche Beiträge zur Kunstgeschichte" 29, 1990, s. 81-110.

Johann Carl Loths Gemälde in Warschau, „Bulletin du Musée National de Varsovie" XXXVI, 1995, s. 7-32.

„Bildnis eines jungen Mannes mit Hut" aus der Rembrandt-Werkstatt. Bericht über die Untersuchungen zum Gemälde, Probleme mit der Identifizierung des Porträtierten und mit der Zuschreibung des Werkes, „Bulletin du Musée National de Varsovie" 37, 1997, no. 1-4, s. 52-65.

Deutsche Malerei bis 1600 / Niemieckie malarstwo do 1600, kat. zbiorów Muzeum Narodowego w Warszawie,Warszawa 2000 (wraz z B. Steinborn).

Internationalism and a Pluralism of Taste, w: Leonardo da Vinci and the Splendor of Poland. A History of Collecting and Patronage, red. L. Winters, kat. wyst., Milwaukee Art Museum - Houston Museum of Fine Arts - Fine Arts Museum of San Francisco 2002-2003, s. 44-58.

North and South: Confrontations and bilateral inspirations in the culture of the Medieval and Early Modern Italy, the Netherlands and Germany, w: Transalpinum. From Giorgione and Dürer to Titian and Rubens. European Paintings from the Kunsthistorisches Museum Vienna, the National Museum Warsaw and the National Museum Gdansk, kat. wyst., Warsaw-Lesko 2004, s. 25-50.

Podíl na badatelských projektech:

Od roku 2004 šéf projektu Rembrandt Research Project v Polsku, 2009-2010 člen týmu výstavy From Van Eyck to Dürer (Groeningemuseum w Brugii, hlavní vedoucí Till-Holger Borchert), 2009-2011 člen týmu výstavy Joos van Cleve - Leonardo of the Northern Europe (Suermont-Ludwig Museum v Cáchách a Rijksmuseum Het Catharijneconvent v Utrechtu).