KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: KASTRUJÍCÍ SE BOBR

ikonografie detail

komika ve středověkém výtvarném umění: kastrující se bobr

Zvětšit obrázek

KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: KASTRUJÍCÍ SE BOBR

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Kastrující se bobr

(Bestiarium, Anglie, asi 1210, dnes Bodleian Library, Oxford, MS. Ashmole 1511, fol. 17r)

V tomto cyklu jsme se již věnovali jedné z miniatur proslulého středověkého bestiáře (MS. Ashmole 1511), který se dnes nachází v Bodleian Library v Oxfordu (viz díl nazvaný Že by to byl tygr?). Rukopis vznikl v Anglii na počátku 13. století a na celkem sto pěti pergamenových listech o rozměrech 27,5 x 18 cm najdeme dohromady sto třicet zajímavých miniatur.

Na další, docela komické vyobrazení narazíme na foliu 17r, kde jsou hned dvě miniatury. První, ta nás bude zajímat tentokrát, zachycuje lov bobra, druhá pak představuje středověké vypodobnění kozorožce.

Bobr (Castor fiber) je býložravý, převážně ve vodě žijící hlodavec, který je aktivní hlavně v noci, kdy shání nejen potravu, ale také staví svá charakteristická obydlí. Je velice ostražitý a při zpozorování nebezpečí vysílá varovný signál plesknutím svého tak typického šupinatého ocasu o hladinu. V současné době je v celé Evropě chráněný.

Ve středověku byl ale vnímán jinak. Díky životu ve vodě a také svému zvláštnímu ocasu byl dlouho považován za rybu, takže církev povolovala konzumaci jeho masa i v době půstu. Nebyl ale loven jen kvůli masu (bobřině), nýbrž i pro svou mimořádně hustou a kvalitní kožešinu, z níž se vyráběly límce, kožichy a pokrývky hlavy. To ale nebylo vše! Lovci chtěli získat i tzv. castoreum (bobří stroj), bobří pachové žlázy, kterým byly přičítány léčivé účinky.

Vraťme se ale zpět k miniatuře z anglického bestiáře. Vidíme na ní dva ozbrojené lovce, před nimiž prchá samec bobra, který však svým vypodobněním nemá téměř nic společného se skutečným bobrem. Máme zde „názorně“ zachycenu známou „středověkou historku“, která se hojně objevovala i v bestiářích a encyklopediích. Bobr se snaží zachránit si holý život, a proto si sám (docela akrobaticky) odkousává varlata (kastruje se). Varlata byla podle starověkých a středověkých písemných pramenů to nejcennější, co chtěli lovci získat. Byla to právě bobří varlata (vidíme je hned dvakrát, podruhé leží před oběma lovci), kterým byly rovněž připisovány léčivé účinky a která byla často zaměňována s tolik opěvovaným castoreem.

K obrázku patří následující text: „Existuje zvíře, které se nazývá bobr. Je to zvíře velice krotké, jehož varlata jsou vhodná jako léčebný prostředek. Physiologus (viz Že by to byl tygr?) o něm tvrdí, že když bobr zpozoruje, že jej pronásleduje lovec, ukousne si varlata a hodí je lovci do tváře, a tak se mu podaří uniknout. Když se ale stane, že jej pronásleduje další lovec, vztyčí se a ukáže svoje samčí orgány lovci. Když lovec vidí, že nemá varlata, zanechá lovu.
Ať tedy každý, kdo jedná podle Božího přikázání a chce žít čistě, odřízne od sebe všechny neřesti a nestoudné skutky a odhodí je za sebe, do tváře ďábla. Ten pak uvidí, že nevlastní nic, co by mu patřilo a zostuzen odchází. Člověk však žije v Bohu a nedostane se do zajetí ďábla, který říká: chci jej pronásledovat a zmocnit se ho. Castor je jeho jméno, protože se kastruje.“

Pro zajímavost si uvedeme, co o bobrovi napsali Isidor ze Sevilly (560–636) a Pavel Žídek (1413–1471), známí „učenci, které od sebe dělí osm staletí. První ve svém díle „Etymologie“ uvádí: „Bobři (castor) dostali jméno podle kastrace. Jejich varlata se hodí pro lékařské účely, a proto když bobři zavětří lovce, sami se kousáním vykastrují, a tak se zbaví své síly…“. Pavel Žídek pak v přírodovědné části své encyklopedie „Kniha dvacatera umění“ napsal: „Bobr je vodní zvíře, které má ocas rybí přirozenosti, takže jej často drží ve vodě, tělo má podobné každému druhému čtyřnožci. Svůj příbytek si staví u vody s takovou dovedností, že když přibývá vody, zvedá se do výšky, když voda opadává, klesá. Je-li vystopován lovci, zbaví se genitálií, aby se jimi lovci spokojili a jeho nechali svobodně odejít.“

Dost ale bylo bobřích varlat! I když se to nezdá, bobr byl již ve středověku velice ceněným zvířetem a od 15. století byl pak dokonce některými výnosy hájen…

Marek Zágora

PS: Přece jen se ještě zastavme u bobřího masa. O jeho oblíbenosti vypovídá dochovaný recept na bobří ocas z 15.–16. století: „Vezmi ocas a zadní nohy, opař je a dej do popela, tak se dají dobře očistit. Potom vše uvař ve slané vodě. Udělej následující omáčku: vezmi krajíček nebo dva bílého chleba a rozinky, roztluč je v moždíři a rozpusť dobrým vínem. Proceď a propasíruj, vlej do kotlíku, přidej bobří ocas, okořeň pepřem, zázvorem, hřebíčky, květem a šafránem. Omáčku přislaď trochu medem. Pakli chceš ozdobněji udělati, přidej rozinky a krájené mandle.“ Musíte si ale nechat zajít chuť! BOBŘI JSOU DNES OPRAVDU VELICE PŘÍSNĚ CHRÁNĚNI!

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-hrad-lasky-%E2%80%93-psi-proti-zajicum/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-tanec-blaznu/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-naha-zena-letici-na-falickem-zvireti/