KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: „NEČEKANÍ ZVĚDAVCI“

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

 

„Nečekaní zvědavci“

(Velké kroniky Francie, 1375–1380, Bibliothèque nationale de France, Paříž, ms. fr. 2813, fol. 471v)

Na přelomu let 1377 a 1378 podnikl římský císař Karel IV. svou poslední velkou diplomatickou cestu, a to do své oblíbené Francie. Přes pokročilý věk i onemocnění dnou se společně se svým nejstarším synem a nástupcem Václavem IV. vydal na cestu, k níž jej přiměla především tehdejší politická situace v Evropě.

O celé cestě i průběhu jednání s francouzským králem Karlem V. Moudrým, který byl zároveň císařovým synovcem, jsme velice dobře informováni díky oficiální Relaci Velkých kronik Francie. Zpravodajem byl králův kancléř Petr z Orgemontu. Navíc byla poslední velká císařova cesta zaznamenána nejen slovem, ale v exempláři Velkých kronik Francie (BNF, ms. fr. 2813) z let 1375–1380 se nám dochoval i přebohatý, téměř reportážní obrazový doprovod, jehož autory byli mistři soudobé knižní malby.

Nebudeme se zde zabývat celým obrazovým doprovodem Relace, ale pouze jednou vybranou miniaturou, která zachycuje moment, kdy francouzský král Karel V. vítá císaře Karla IV. a jeho syna Václava před schodištěm na nádvoří pařížského Paláce Cité. Iluminaci, která nás zajímá a při bližším pohledu působí i velice komicky, najdeme na foliu 471v.

Nechme ale nejprve „promluvit“ našeho zpravodaje: „A tak, okolo třetí hodiny po poledni, dospěli až k mramorovému schodišti [na nádvoří]. A poněvadž císař nemohl pro svoji zmíněnou nemoc [dnu] pohodlně jít a poněvadž bylo třeba ho nést na rukou, král uložil jednomu svému sekretáři, jménem mistr Filip Ogier, který tehdy byl správcem jeho Paláce, připravit pro něho na dvoře pod řečeným schodištěm křeslo, přikryté zlatem protkávaným přehozem, a dal ho do něho posadit.

Když si císař poseděl a odpočinul v křesle, o němž byla svrchu řeč, přistoupil k němu král a řekl mu, že ho velice vítá ve svém Paláci a že žádného z knížat nikdy neuviděl s větším potěšením, a pak ho políbil. Císař zcela smekl svůj klobouk a pokorně mu poděkoval. Král potom také pozdravil jeho syna, římského krále, a políbil ho. Potom král dal svým rytířům pokyn zdvihnout císaře a nést ho v jeho křesle po stupních vzhůru;…“.

Nyní se podívejme na samotnou iluminaci, která doprovází výše citovaný text. Většinu zaujme to, co je zachyceno v levé polovině orámované miniatury. Na přenosném trůně sedí Karel IV. s císařskou korunou na hlavě, i když ze samotného textu je zřejmé, že cestoval v klobouku. Na miniatuře je císařská koruna symbolem, který určuje postavení jejího nositele. Karel je zachycen jako starý muž se šedými vlasy a plnovousem stejné barvy. Jeho postava je téměř celá zahalena do červeného (purpurového) pláště.

K císaři se naklání jeho synovec, francouzský král Karel V., který jej vítá „polibkem míru“. Francouzský panovník má na hlavě královskou korunu a je oděn v kožešinou podšitý plášť v barvě královské modře. Ten je pak posetý četnými vyšívanými zlatými liliemi. Králova tvář je dle tehdejší francouzské módy bezvousá.

Hned za nimi stojí římský král Václav IV., jehož hlavu rovněž zdobí královská koruna, i když jiná než u francouzského krále. Jeho tvář je mladistvá a celou postavu zahaluje modrý, kožešinou podšitý plášť. Gestem levé ruky se pak obrací ke svému otci a francouzskému králi. Královské koruny jsou u obou vladařů opět symbolem jejich výjimečného společenského postavení.

Kde ale máme něco komického? Něco, čemu bychom se mohli zasmát. Svou pozornost musíme zaměřit na pravý okraj této iluminace. Tam objevíme hlavy tří koní, na nichž naši vladaři dorazili až na nádvoří Paláce Cité. Zvědavě se dívají na samotný akt vítání a svým výrazem („úsměvem“) „dávají“ najevo svou spokojenost. Proč je ale iluminátor namaloval? Sledoval tím něco konkrétního?

Vrátíme-li se k výše citovanému textu, uvědomíme si, že se vypodobněná scéna odehrála venku. Je proto možné, že iluminátor zobrazil hlavy tří „zvědavců“ záměrně, aby tím jasně ukázal, že se scéna odehrála krátce poté, co panovníci sesedli ze svých koní.

Iluminátor ale udělal jednu, docela zásadní chybu. Francouzský král totiž přijel na světlém koni, neboť jízda na bílém koni byla výsadou francouzského panovníka na jeho území. Jeho návštěva se pak musela hostiteli podřídit a jet na koních odlišné barvy. Francouzský král tím navíc dával najevo, že je na císaři nezávislý a na svém území je jediným pánem.

Vraťme se ale zpět k iluminaci: ani jeden z našich „zvědavců“ svou barvou výše uvedenému neodpovídá… Nabízí se zde tedy i možnost, že hlavy koní jsou jen jakousi obrazovou hříčkou iluminátora, který tím chtěl pobavit nejen sebe, ale možná i samotného objednavatele rukopisu. Kdo ví…

 

Marek Zágora

 

PS: Těm, kteří by se chtěli seznámit s celou oficiální Relací a jejím obrazovým doprovodem, doporučujeme úžasnou knihu profesora Františka Šmahela „Cesta Karla IV. do Francie (1377–1378)“, v níž autor jedinečným způsobem přiblížil okolnosti poslední Karlovy diplomatické cesty. Knihu vydalo nakladatelství Argo v roce 2006. MZ

 

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-hrad-lasky-%E2%80%93-psi-proti-zajicum/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-tanec-blaznu/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-naha-zena-letici-na-falickem-zvireti/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-muz-s-nahym-zadkem-na-vezi-radnice/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-carodejinice-na-kosteti/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-ze-by-to-byl-tygr/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-iluminator-a-nezbedna-mys/

http://stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-ovineni-opicaci/

http://stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-strom-plodnosti/

http://stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-bal-svetlusek/