karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 6. část: rok 1348
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 6. část: Rok 1348
Z hlediska státnického je jedním z nejvýznamnějších roků Karlovy vlády jako římského a českého krále rok 1348. V tomto roce se uskutečnil Karlův největší zakladatelský počin, kterým bylo založení Nové Města pražského ze dne 8. března 1348. Rozsáhlý areál byl vytyčen ve velkém oblouku a zcela obepnul Staré Město (Větší Město pražské). Jeho obvod měřil téměř 3,5 km a zabíral plochu 360 hektarů. Obvodové hradby zesilovaly hranolové věže, které byly rozmístěny v pravidelných rozestupech, a masivní vstupní brány.
Listiny uvádějí především hospodářský důvod lokace, ale zároveň bylo nutné zajistit ubytování pro studenty plánované univerzity a účastníky očekávaných poutí za vystavovanými relikviemi. Svou rozlohou se Praha jako hlavní centrum Karlovy říše stala po Římu a Cařihradu třetím největším evropským městem.
Na ploše Nového Města byly vytyčeny tři velké prostory: Senný trh (dnešní Senovážné náměstí) na severu, Koňský trh (Václavské náměstí) uprostřed a Dobytčí trh (Karlovo náměstí) v jižní části. Dobytčí trh měl impozantní rozměry, přes osm hektarů. I samotné ulice Nového Města byly na svou dobu neobvykle široké. Celá plocha ale nebyla hned zastavěna, ještě v 19. století bychom na území Nového Města našli i větší nezastavěné plochy.
Karel IV. založil na nově vytýčeném území četné kostely a kláštery. Ještě před založením Nového Města byl založen na jeho území klášter karmelitánů s kostelem Panny Marie Sněžné.
O stavbě dalšího kláštera se také rozhodlo ještě před založením města. Jedná se o benediktinský klášter v Emauzích, jenž se stal jediným místem v království, kde byla povolena slovanská liturgie. Dalším významným počinem Karla IV. bylo založení kláštera augustiniánů Na Karlově v roce 1350. Klášter byl umístěn na nejvyšším místě Nového Města. Klášterní kostel byl navíc zasvěcen sv. Karlu Velikému, jehož Karel IV. uctíval. Loď klášterního kostela má navíc osmiboký půdorys, což je jasný odkaz na ústřední část cášského dómu, v němž byl Karel Veliký pohřben.
Dne 7. dubna 1348. na Boží hod velikonoční vydal Karel čtrnáct listin státoprávního významu, z nichž převážná část byla opatřena zlatou bulou. Jedenáct listin byly konfirmace starších privilegií, která Karel potvrzoval jako římský král (např. potvrzení Zlaté buly sicilské Fridricha II.). Další listina byla určena Moravě, na jejímž území se rozlišovaly tři politicko-správní celky: markrabství moravské, opavské vévodství a olomoucké biskupství. Jako vznešená léna patřila pod svrchovanost českého krále. Druhá listina se týkala území, která připojil Jan Lucemburský: slezským knížectvím a Horní Lužici, resp. Budyšínsku a Zhořelecku. Všechny tyto země inkorporoval Karel k České koruně. Poslední listinu vydal Karel jako český král ve prospěch vysokého učení v Praze. Listina vedla k povznesení zemí Koruny české a ke zvýšení lesku Prahy jako Karlovy rezidence a hlavního města království.
Vysoké učení v Praze chtěl založit již český král Václav II. na konci 13. století, ale představitelé šlechty byli proti. Podnět k založení univerzity v Praze získal Karel IV. pravděpodobně při svých pobytech v Paříži a severní Itálii. Jejím založením Karel sledoval mimo jiné i reprezentační a dynastické zájmy. Jím založená univerzita se pak na několik desetiletí stala jediným vysokým učením na sever od Alp a na východ od Paříže.
V roce 1346 vyslal římský a český král Karel IV. do Avignonu poselstvo a chtěl papežské svolení. Velice mu nahrávalo jeho přátelství s papežem Klimentem VI., jenž si uvědomoval, že povolením vysokého učení by posílil svou moc na území Říše. Myšlenka univerzity v Praze se líbila také prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic a proti nebyli ani obyvatelé Starého Města, kteří si se vznikem univerzity spojovali následný zisk a prosperitu.
Papež Kliment VI. se založením souhlasil a 26. ledna 1347 vydal v Avignonu listinu, která „ustanovuje, aby ve městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoli povoleném oboru“ a zaručuje obecné uznávání licenciátu i magisterské hodnosti v celém křesťanském světě. Univerzita měla mít čtyři fakulty: artistickou, právnickou, lékařskou a teologickou a byla rozdělena také na čtyři univerzitní národy: český, saský, polský a bavorský. Samotná univerzita byla založena ale až výše zmíněnou listinou ze 7. dubna 1348. Vzorem pro organizaci univerzity byly pařížská a boloňská univerzita. V čele univerzity stál kancléř, kterým byl pražský arcibiskup.
Od roku 1348 se začal pravidelně používat pojem „corona Bohemiae“ – Česká koruna, jenž označoval teritorium, které ovládal český král. Narazíme na něj již v některých starších listinách z doby vlády Karlova otce Jana Lucemburského, poprvé pak v roce 1329 v souvislosti s připojením Zhořelecka.
V souboru listin ze 7. dubna 1348 najdeme i obě výše zmíněné inkorporační listiny, jež jsou považovány za konečné ustanovení „České koruny“. V první byla přičleněna k České koruně Morava s Moravským markrabstvím, Opavské vévodství a olomoucké biskupství. Tato území byla lenním poutem vázána k českému králi. V druhé došlo k inkorporaci slezských knížectví a Budyšínska a Zhořelecka, které měly být na vždy spojeny s Korunou českou. Později došlo ještě k „přivtělení“ Horní Falce (1355) a Dolní Lužice (1370).
Pojem Česká koruna začal označovat teritoriální celek vázaný na českého krále, který je začleněn do Svaté říše římské. Panovník byl zodpovědný za zachování její celistvosti. Korunu tvořily na jedné straně země pod přímou vládou panovníka, na druhé straně pak dědičná královská léna, do jejichž vnitřního života mohl panovník zasahovat jen minimálně.
Představitelé jednotlivých korunních zemí slibovali věrnost nejen králi, ale i Koruně české jako trvající instituci. Důležitým symbolem nadčasovosti vlády českých králů byla Svatováclavská koruna. Nebyla majetkem krále, ale sv. Václava, kterému měla spočívat na lebce uložené ve Svatovítské katedrále.
Z významných událostí roku 1348 nesmíme opomenout ještě jednu. Desátého června byla slavnostně zahájena stavba hradu Karlštejna, který byl původně zamýšlen jako stavba o hlavní obytné věži, jež měla sloužit pobytům královské rodiny. Budování hradu probíhalo mezi lety 1348–1357. Vnitřní výzdoba hradu pak byla dokončena v roce 1365.
Záměr uložit zde a ochraňovat korunovační klenoty Svaté říše římské a svaté ostatky pojal Karel IV. po roce 1350, kdy převzal od potomků Ludvíka Bavora tzv. říšský poklad obsahující nejen císařské insignie, ale i např. meč Karla Velikého nebo svaté kopí. Po návratu z římské jízdy v roce 1355 pak bylo rozhodnuto, že se Karlštejn změní v přepychový trezor.
Jednotlivé architektonické prvky hradu byly stupňovitě uspořádány podle významu, který jim Karel IV. přikládal. Císařský palác byl upraven na soukromé obydlí panovnického páru a reprezentaci (velký sál byl vyzdoben nástěnným cyklem lucemburského rodokmene).
Menší, dnes Mariánská věž je spojena můstkem s císařským palácem. Kanovníci kapituly se tam věnovali péči o český královský ostatkový poklad (založen Karlem roku 1357). Součástí věže byly dva sakrální prostory: menší zasvěcený Panně Marii (dnes mylně označován jako kaple sv. Kateřiny) a větší, zasvěcený nástrojům Kristova utrpení (dnešní kostel Panny Marie), o čemž svědčí i její dochovaná výzdoba (kupř. ostatkové scény Mikuláše Wurmsera ze Štrasburku s realistickým vypodobněním císaře Karla IV.).
Tzv. Velká věž hradu Karlštejna je spojena s menší věží krytým dřevěným mostem. Nachází se na nejvyšším místě hradu a původně měla být obytnou věží. Karel IV. ale nakonec změnil své plány a nechal ve druhém patře vybudovat nejcennější prostor celého hradu, kapli sv. Kříže. V ní měly být uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, o něž měli pečovat cisterciáčtí mniši ze Stamsu nedaleko Innsbrucku.
Kaple sv. Kříže byla slavnostně vysvěcena 5. února 1365. Na kapli pracovali zedníci, kameníci, tesaři, truhláři, brusiči kamenů, kovotepci, zámečníci, skláři a vitrajisté. Její stěny zdobí malovaná imitace mramorových a dřevěných obkladů, inkrustace leštěnými drahými kameny zasazené do plasticky ztvárněného štuku.
Hlavní výzdobu kaple tvoří 129 deskových obrazů (původně jich bylo 130) a několik nástěnných maleb, které vznikly v letech 1359-1365. Na omítce záklenků v okenních výklencích se nacházejí rozsáhlé figurální scény důmyslně doplňované reliéfním zlaceným pozadím se skleněnými puklicemi. Prostor kaple je rozdělen mříží, před mříží se nachází loď, za mříží presbytář. Celý obvod kaple obíhá kovový prut s hroty, který symbolizuje Kristovu trnovou korunu.
Podle nejnovějších poznatků bychom tak měli Karlštejn vnímat jako zhmotnění Karlovy ideje o splynutí světské a duchovní moci.
Marek Zágora
Příště: Římským císařem (1355)
Následující díl:
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru