karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 5. část: římským a českým králem (1346)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 5. část: Římským a českým králem (1346)
Papež Kliment VI., kterým se stal Karlův přítel Pierre de Rosières, začal vážně uvažovat o volbě nového římského panovníka, přesněji protikrále. Hlavním kandidátem se stal kralevic Karel. V roce 1343 získal český král Jan Lucemburský od papeže závazný slib, že Karlovu kandidaturu bude skutečně podporovat.
Počátkem března 1344 dorazil Karel se svým otcem do Avignonu, kde byli papežovými hosty až do začátku května. Jednání byla velice úspěšná. Především na Karlovu žádost povýšil Kliment VI. pražské biskupství na arcibiskupství (30. dubna 1344). Podařilo se to i díky tomu, že papež potřeboval v nastávajícím boji o říšský trůn oslabit mohučského arcibiskupa Jindřicha z Virneburgu.
Z hlediska církevního došlo k potvrzení samostatného postavení českého státu. Zároveň bylo založeno biskupství v Litomyšli a měla vzniknout i další. V Avignonu bylo pravděpodobně též dohodnuto, že papež bude dál „vyjednávat“ s vyslanci císaře Ludvíka Bavora a Lucemburkové se budou „tvářit“ jako zprostředkovatelé.
Kurfiřti (volitelé římského krále) mezitím tlačili na císaře, aby se vyrovnal s Lucemburky a aby získal papežskou absoluci (odpuštění církevních trestů), jinak budou muset přistoupit k volbě nového panovníka.
V květnu 1345 dal papež císaři najevo, že příjme jen jeho bezpodmínečnou kapitulaci. Ludvík Bavor se chtěl ale bránit. Podařilo se mu vytvořit proti Lucemburkům improvizovanou koalici, její vojenské akce ale skončily fiaskem. Ludvík se tak musel dohodnout s Lucemburky za každou cenu, což se mu ale nakonec nepodařilo. Naopak Jan Lucemburský dal papeži jasně najevo, že není jiné cesty než zvolit Karla římským králem, čímž by se oslabila císařova moc. Papež zareagoval a pozval si na začátek roku 1346 oba Lucemburky do Avignonu.
Mezitím vyjednával Karel se svým prastrýcem, trevírským arcibiskupem Balduinem Lucemburským, který měl poskytnout finance nejen na volbu a následnou korunovaci, ale i na pozdější válku s Ludvíkem Bavorem. Balduin se doposud císaře nezřekl, ale byl k tomu přístupný za předpokladu, že mu budou patřičně nahrazeny volební a korunovační náklady. Karel se ještě navíc zavázal, že se bude v budoucnu řídit jeho radami, čímž dal najevo, že Balduin se stane hlavním strůjcem lucemburské politiky.
Počátkem dubna 1346 probíhala další jednání v Avignonu. Karel měl být nastolen řádnou volbou kurfiřty. I proto papež sesadil mohučského arcibiskupa Jindřicha z Virneburgu, který byl na straně císaře, a na jeho místo dosadil Gerlacha Nasavského. Poté vyzval kolínského metropolitu Walrama z Jülichu, aby společně s Balduinem Lucemburským připravili samotnou volbu. Třináctého dubna byl pak Ludvík Bavor vyobcován z církve. K volbě nového římského krále již nic nebránilo.
Papež si ale ještě potřeboval zavázat samotného kandidáta Karla Lucemburského. Karel i se svým otcem složili přísežné sliby. Karel se zavázal, že složí přísahu, kterou papeži vykonal i jeho děd Jindřich VII. Lucemburský a dřívější králové před císařskou korunovací. Slíbil, že bude anulovat všechny vládní akty Ludvíka Bavora, protože propadl klatbě. Potvrdí územní rozsah církevního státu v Itálii a nic z toho nezcizí.
Dále papeži slíbil, že v případě římské (císařské) korunovace setrvá ve Věčném městě pouze jeden den a že na území italské části říše vstoupí až po získání aprobace k římské korunovaci. Slíbil rovněž, že povede všemi prostředky boj proti Ludvíku Bavorovi jako odsouzenému kacíři, nebude s ním a ani s jeho mužskými nebo ženskými potomky bez schválení papeže uzavírat žádné smlouvy či příbuzenské svazky. Je dokonce vysoce pravděpodobné, že další sliby složil papeži tajně, tedy pouze ústně. Karel Lucemburský byl jasným kandidátem avignonského papeže Klimenta VI. Jak se později ukázalo, Karel papežovy představy nakonec nesplnil.
Dvacátého osmého dubna 1346 vyzval Kliment VI. kurfiřty, aby opustili exkomunikovaného císaře Ludvíka Bavora a zvolili nového římského krále. Za vhodného kandidáta doporučil Karla. Papež navíc zrušil platnost braniborského hlasu, protože jej držel císařův syn Ludvík. A začala též jednání s falckrabětem Ruprechtem Falckým, který měl odstoupit od císaře.
Dvacátého května svolal mohučský arcibiskup Gerlach kurfiřty na 11. července do Rhensu jižně od Koblenze k volbě nového římského krále. V úterý 11. července 1346 pak proběhla u Královského stolce u městečka Rhens na levém břehu Rýna volba.
Karel Lucemburský obdržel hlasy pěti kurfiřtů: českého krále Jana Lucemburského, trevírského arcibiskupa Balduina, kolínského arcibiskupa Walrama, mohučského arcibiskupa Gerlacha a saského vévody Rudolfa. Samotná volba nevzbudila žádný velký rozruch. Byla vnímána jako další epizoda nekončícího zápasu mezi císařem a papežem.
V poslední, dvacáté kapitole Vita Caroli jsou okolnosti Karlovy volby popsány takto: „Potom král Jan jel do Avignonu ke dvoru papeže Klimenta a vyjednal s ním, aby vůči všem volitelům k volbě povolaným prohlásil, že Ludvík z Bavor není pravým císařem, protože stojí proti svaté církvi římské, matce křesťanstva, a že jednoho bratra z řádu minoritů ke své korunovaci učinil papežem. A tak brzy potom volitelé přistoupili k volbě a zvolili šťastným řízením osudu Karla, markraběte moravského, za krále římského.“
Balduin Trevírský poslal papeži list s informací o zvolení nového římského krále a pravděpodobně i oznámil Karlův úmysl nechat se korunovat 27. srpna 1346 v Cáchách. Ke korunovaci ale nedošlo, protože jej Cáchy odmítly vpustit do města a navíc Karel a Jan spěchali do Francie.
Tam se totiž 12. července 1346 vylodila anglická armáda krále Eduarda III. v Normandii a francouzský král Filip VI. povolal všechny leníky a obrátil se i na Jana Lucemburského. Obě vojska se nakonec střetla u vesnice Crécy (Kresčak). V bitvě 26. srpna 1346 na den sv. Rufa utrpěli Francouzi drtivou porážku. Na bojišti navíc padl i český král Jan Lucemburský. Nově zvolený římský král Karel se bitvy rovněž zúčastnil, byl lehce zraněn a nakonec raději odveden z bojiště. Janovou smrtí se stal českým králem.
Ke korunovaci na římského krále došlo až 26. listopadu 1346. Nový král byl korunován v Bonnu, rezidenčním městě kolínských biskupů. Korunovační obřad vykonal kolínský arcibiskup neznámou korunou. Samotné korunovace se zúčastnili pouze všichni duchovní kurfiřti a vévoda Rudolf Saský. O své uznání v Říši ale musel Karel ještě bojovat.
Korunovace na českého krále se uskutečnila 2. září 1347 v ještě románské bazilice sv. Víta. Karel byl korunován společně se svou manželkou Blankou z Valois. Koruny jim na hlavu vsadil poprvé v českých dějinách pražský arcibiskup, konkrétně Arnošt z Pardubic.
Jedenáctého října 1347 zemřel nečekaně na lovu medvědů, pravděpodobně raněn mrtvicí, císař Ludvík Bavor. Karel tak přestal být protikrálem a ihned se rozhodl využít nastalé situace, jejímž vyvrcholením byla druhá korunovace na římského krále. Ta proběhla 24. července 1349 v tradičním korunovačním městě v Cáchách.
Korunována byla i Karlova druhá manželka Anna Falcká (Blanka z Valois zemřela 1. srpna 1348). Korunovaci provedl Karlův prastrýc a trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský. Na hlavu mu byla posazena legitimní říšská koruna, protože tu měli ve svém držení Wittelsbachové. Karel nechal pro tento účel zhotovit v Praze novou korunu na míru. Po korunovaci ji pak daroval cášskému kostelnímu pokladu. Dodnes zde zdobí relikviářovou bustu Karla Velikého.
PS: V současné době je koruna, kterou byl Karel Lucemburský korunován v Cáchách, k vidění ve Valdštejnské jízdárně v Praze na výstavě „Císař Karel IV. 1316-2016“. Do Prahy se vrátila po 667 letech. Unikátní výstava k sedmistému výročí narození Karla IV. potrvá do 25. září 2016.
Marek Zágora
Příště: Rok 1348
Následující část:
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru