KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: OPILÁ ŽENA STAVITELE DÓMU SV. ALŽBĚTY V KOŠICÍCH

ikonografie detail

komika ve středověkém výtvarném umění: opilá žena stavitele dómu sv. alžběty v košicích

Zvětšit obrázek

KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: OPILÁ ŽENA STAVITELE DÓMU SV. ALŽBĚTY V KOŠICÍCH

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Opilá žena stavitele Dómu sv. Alžběty v Košicích

(chrlič, Dóm sv. Alžběty v Košicích, novodobá kopie středověkého originálu z 15. století)

Nádhernou ukázkou propojení středověkého sochařství a komiky jsou chrliče, které byly typické nejen pro gotické sakrální stavby. Dodnes můžeme obdivovat tato rozměrná sochařská díla, na nichž kameníci stavebních hutí předváděli nejen své schopnosti, ale i „bujnou“ fantazii a velký smysl pro humor.

Chrliče měly především nezastupitelnou praktickou funkci. Byly důležitou součástí složitých odvodňovacích systémů a odváděly dešťovou vodu ze střech, žlabů a ochozů. Většinou se nacházejí velice vysoko, takže jejich úchvatné detaily nejsou pouhým okem viditelné. Často se ale na jedné stavbě nacházejí i v několika různých výškách.

Nejstarší chrliče jsou známé již ze starověku. Svou „renesanci“ ale zažily v období gotiky. První gotické chrliče jsou snad spjaty s katedrálou v Laonu (1220–1230). Následně pronikly na všechny větší církevní stavby ve Francii a postupně se začaly objevovat i na chrámech v dalších evropských zemích. V jednotlivých stavebních hutích vznikala fascinující, virtuózně provedená mistrovská díla.

K dalšímu rozkvětu došlo až v 19. století, kdy se kameníci snažili, aby se nové chrliče pokud možno co nejvíce podobaly těm původním středověkým. Dodnes tak máme na některých sakrálních stavbách vedle sebe chrliče, které „přibližují“ jejich vývoj a proměny od 13. do 20., resp. 21. století. Vedle středověkých originálů se objevují jejich kopie, volné kopie původních originálů a chrliče vytesané podle zcela nových návrhů. Bohužel u většiny staveb převažují chrliče z 19. a 20. století, což je dáno především opotřebovaností a nízkým počtem středověkých originálů.

K původním středověkým chrličům, které bývají dokonce srovnávány s okrajovou výzdobou středověkých manuskriptů, protože „obydlují“ okrajové části velkých chrámů, se bohužel nedochovaly téměř žádné písemné prameny. Proto bývají interpretovány různě, nejčastěji pak na základě Bible a Physiologu, který se stal zárodkem tolik ve středověku oblíbených bestiářů.

Hlavním úkolem chrličů bylo zřejmě zahánět zlé duchy (síly). Mohly ale též tvořit hranici mezi dobrem a zlem, resp. pohanstvím a křesťanskou vírou. Chrliče jsou ale považovány i za „ztělesnění“ lidských neřestí, varováním před zlem a hříchy. Přesně tato interpretace sedí na námi vybraný chrlič, který se nachází na jižní věži Dómu sv. Alžběty v Košicích. Ale k němu až za chvíli.

Pro některé znalce jsou chrliče pouhým dekorativním prvkem bez hlubšího významu, výrazem fantazie a humoru jednotlivých kameníků. Je však jisté, že se ve skutečnosti jedná o směs mnoha různých vlivů.

Nejčastěji byla realisticky zobrazována zvířata, často sedící, ale i ve skoku. Téměř vždy mají otevřené tlamy a cení zuby (psi, lvi, kozy, býci…). Na mnoha chrámech najdeme smíšené (člověk zkřížený se zvířetem, resp. bestie složené z několika zvířat) a bájné bytosti. Působí často komicky, především však strašidelně. Méně časté jsou chrliče čistě v podobě lidí (blázni, jeptišky, mniši…). Právě do této skupiny patří náš chrlič.

Námi vybraný chrlič, jak již bylo uvedeno výše, najdeme na Dómu sv. Alžběty ve východoslovenských Košicích. Jedná se o největší středověký chrám na Slovensku, který se začal stavět na konci 14. století a dokončen byl v roce 1508. V 19. století pak prošel velkou rekonstrukcí. Zpátky ale k našemu chrliči. Vznikl podle středověkého originálu a zachycuje ošklivou a opilou ženu s odhaleným poprsím, se zkřiveným obličejem a otevřenou pusou s chybějícími zuby. V levé ruce drží pohár s vínem, pravici má pak položenou na „šatu“, který jí „drží“ jen taktak nad pasem.

Na rozdíl od většiny středověkých chrličů nepůsobí na dnešního člověka až tak strašidelně, nýbrž velice komicky. Ze všech chrličů košického dómu je nejnápadnější a dominuje nižší, nedostavěné Matyášově věži. Přestože působí převážně legračně, je vysoce pravděpodobné, že ve středověku byl vnímán zcela jinak, a to jako jakési varování. Možná ukazoval, jak dopadne člověk, když příliš holduje pití. Je rovněž možné, že tato ošklivá žena plnila i jednu zásadní funkci: zaháněla svým zjevem zlé duchy. Kde je pravda, se ale již asi nikdy nedozvíme…

Traduje se, že ve skutečnosti zobrazuje tento chrlič Dorotu, manželku jednoho z pozdně gotických stavitelů chrámu, který se jmenoval Štěpán. Prý hodně pila a ráda si vodila pánské návštěvy. Štěpán se jí chtěl pomstít, a proto ji nelichotivě zobrazil na výše popsaném chrliči.

A co víme o samotném mistru Štěpánovi? Byl pravděpodobně německým přistěhovalcem. Důkazem je jeho německy psaná korespondence a také fakt, že se zaručil za jiného „Němce“, který se chtěl usadit v Košicích a pocházel z Kolína nad Rýnem. Na stavbě košického chrámu působil od roku 1464 do roku 1490. Tento velice schopný kameník, jenž byl chráněncem uherského krále Matyáše Korvína, je v historických pramenech zmiňován jako Stephan Lapicidus nebo Maister Steffen Staimecz werkmaister zu Khassaw. Vedle stavby košického dómu vedl i stavbu dalšího gotického skvostu na území dnešního Slovenska, baziliky sv. Egídia (sv. Jiljí) v Bardejově. V košickém chrámu vystavěl boční kaple, které původně na plánech nefigurovaly. Z vnitřního zařízení je jeho dílem kamenné pastoforium a zřejmě též reliéf svaté Alžběty na stěně sakristie.

Marek Zágora

PS: Musí to být velice „zajímavý“ pohled, když prší. Dešťová voda vytékající z úst chrliče pravděpodobně připomíná „zvracení“. Symbolický význam zde teoreticky může mít i levá ruka s pohárem. Právě levá ruka byla ve středověku vnímána jako symbol ďábla a všeho špatného.

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-hrad-lasky-%E2%80%93-psi-proti-zajicum/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-tanec-blaznu/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-naha-zena-letici-na-falickem-zvireti/