karel iv. 1316/1378: život císaře a českého krále karla iv. 12. část: smrt a pohřeb (1378)
KAREL IV. 1316/1378: Život císaře a českého krále Karla IV. 12. část: Smrt a pohřeb (1378)
Na začátku dubna 1378 dorazil císař Karel IV. do Prahy ze své poslední velké diplomatické cesty, která mířila do Francie. I když byl nemocný, netušil, že má před sebou pár posledních měsíců života. Dna mu již delší dobu ztěžovala pohyb a pravděpodobně byla též příčinou pádu (z koně nebo ze schodů), při němž si zlomil krček stehenní kosti.
Tímto zraněním byl upoután na lůžko. Ke zlomenině však dostal ještě zápal plic, který se mu stal nakonec osudným. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce, což znamená, že asi v osm hodin večer. Ještě v noci se vydali do všech světových stran poslové, aby informovali o jeho skonu. Pravděpodobně se již vědělo, kdy se bude konat samotný pohřeb.
O Karlově pohřbu a jednotlivých obřadech se nejvíce podrobností dovídáme z obšírné německé relace očitého svědka, kterou začlenil do své kroniky neznámý augsburský kronikář. Z ní pak vycházejí líčení císařova pohřbu, která známé z prací našich předních historiků (J. Spěváček, F. Kavka, F. Šmahel).
Císařova těla se ujali královi lékaři a chirurgové, kteří měli za úkol nabalzamovat mrtvého. Jimi připravené tělo pak bylo slavnostně vystaveno (ostensio corporis) jedenáct dní na katafalku v audienční síni královského paláce na Pražském hradě. Tělo Karla IV. leželo na nosítkách čtrnáct loktů dlouhých, čtyři vysokých a tři širokých pokrytých zlatými látkami a polštáři. Panovník byl oděný do zlatých purpurových nohavic a purpurového pláště.
Na pravé straně jeho hlavy ležela koruna lombardských králů, nad Karlovou hlavou byla umístěna koruna říšská, na levé straně pak Svatováclavská koruna. Na hlavě měl pak korunu, která byla pravděpodobně pohřební insignií. Po stranách měl umístěno říšské žezlo, jablko a obnažený meč. Pohřební insignie byly pravděpodobně za zlaceného stříbra podobně jako např. královské regálie Přemysla Otakara II. Protože se však nedochovaly do současnosti, je pravděpodobné, že byly z Karlovy rakve vyňaty během některé pozdější manipulace s jeho ostatky a nahrazeny dřevěnými.
Po slavnostním vystavení následoval pohřební průvod (pompa funebris), který započal v sobotu 11. prosince krátce po poledni. Během čtyř dní prošel průvod s císařovým tělem pražskými městy. Výchozím bodem Karlovy poslední pozemské cesty byl Vyšehrad, kam se průvod vydal z královského paláce. Podle dochovaného svědectví nesli máry nejprve korouhevní páni, kteří byli u Kamenného mostu vystřídáni osmnácti staroměstskými a dvanácti novoměstskými konšely. Tak se na Karlově cestě do kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě podílelo několik třicetičlenných skupin mužů, kteří se při nesení těžkých már střídali.
Jak vypadal celý průvod? Kdo jej tvořil? V čele šli černě odění světlonoši, kterých mělo být podle našeho zpravodaje celkem 564. Od další části průvodu oddělovali světlonoše rovněž černě odění přísežní úředníci (litkupníci) se zlatem protkávanými hedvábnými šátky, kterých bylo dvacet osm a které vyslaly rady obou pražských měst. Dále kráčeli žáci osmnácti farních škol se svými učiteli, dómští kanovníci se svými žáky, řeholníci ze všech klášterů a studenti a profesoři obou pražských univerzit.
Významné postavení měla v průvodu družina korouhevníků. Za první korouhví z červeného hedvábí následovaly praporce vedlejších zemí Koruny české (Dolní Lužice, Budyšínska, Vratislavska, Zhořelecka, Svídnicka, Lucemburska a pravděpodobně i Moravy), Českého království a Svaté říše římské. Každá korouhev pak byla doprovázena třemi jezdci v brnění se stejnými znaky. Na konci této skupiny pak jel rytíř, jenž vezl hermelínem zakrytou přilbu se zlatou korunou, v druhé ruce pak držel obnažený meč obrácený hrotem dolů. Rovněž jeho doprovázeli tři jezdci s říšskými korouhvemi a erby. Podobně jako meč byla k zemi obrácena i jezdecká korouhev s říšským znakem, což symbolizovalo konec jejich pozemské role.
Za korouhevníky byly neseny máry, nad nimiž neslo dvanáct rytířů a později předních pražských měšťanů zlatá nebesa. Pak následovali smuteční hosté, kde lze na prvním místě předpokládat římského a českého krále, Karlova nejstaršího syna Václava IV., ale v relaci o něm není vůbec zmínka. Stejně je tomu u dalších mužských členů panovnického rodu, kteří se bezpochyby všech obřadů zúčastnili. Pozůstalé ženy jsou naopak zmíněny. Na prvním místě císařovna – vdova Alžběta Pomořanská, dále choť následníka trůnu Johana Bavorská a moravská markraběnka Anežka, manželka Jošta Moravského. Tyto ženy jely v doprovodu dvorských dam na dvaceti černou látkou překrytých vozech. Za nimi pak kráčelo asi 500 korouhevních pánů, rytířů a šlechticů. Poté následovaly vozy vezoucí přední pražské měšťanky.
V chrámu sv. Petra a Pavla bylo tělo vystaveno za svitu několika set svící přes noc. V neděli 12. prosince se po ranní mši vydal průvod na další cestu, která směřovala do minoritského chrámu sv. Jakuba na Starém Městě, kde bylo tělo rovněž vystaveno přes noc. Následující den pak bylo tělo vystaveno v johanitském kostele Panny Marie na Malé Straně. Čtrnáctého prosince se pak průvod vydal na Pražský hrad.
Samotný pohřeb byl stanoven na středu 15. prosince 1378. Panovník byl vystaven v metropolitním chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Během zádušní zpívané mše přisluhovalo pražskému arcibiskupovi a zároveň kardinálovi Janu Očkovi z Vlašimi sedm biskupů, několik jejich sufragánů, mnoho opatů, abatyší nebo infulovaných kanovníků.
Smuteční projevy pronesl nejprve arcibiskupův nástupce Jan z Jenštejna (dlouho se tradovalo, že první kázání pronesl samotný Jan Očko z Vlašimi), poté pak scholastik Pražského kostela Vojtěch Raňkův z Ježova. Obě smuteční kázání se nám dochovala v latině do současnosti. Problém je však v tom, že jsou tak rozsáhlá, že by při nich strávili posluchači minimálně tři hodiny, což je však málo pravděpodobné. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že nad císařovou rakví zazněly jen upravené, zkrácené verze, snad v češtině nebo němčině, aby jim většina zúčastněných vůbec rozuměla.
Po smutečních projevech následovaly ofěry (obětiny) ve prospěch Svatovítského chrámu. Obětovány byly všechny korouhve společně s dvaceti šesti koňmi smutečního průvodu. S posledním koněm obětoval sám sebe i rytíř, který jel pod zlatými nebesy, pod nimiž předtím leželo Karlovo mrtvé tělo. Pravděpodobně šlo o rytíře, jenž ve smutečním průvodu městem nesl hrotem k zemi otočený meč. Je možné, že v momentě uložení do hrobu symbolizoval tento rytíř samotného Karla IV.
Do cínové rakve (v té době to byla docela novinka) byly společně s císařovým tělem zahaleným do zlatem protkávaných látek uloženy již výše zmíněné pozlacené panovnické insignie, jezdecký štít a říšská válečná korouhev se znakem obráceným hlavou dolů. Sedmnáctidenní pohřeb římského císaře a českého krále Karla IV. z rodu Lucemburků skončil…
Marek Zágora
Předchozí díly:
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru